Bible21 › 2. Samuel › 9

2. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

David a Mefibošet1 Jednou se David ze­ptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova domu naživu? Kvů­li Jo­na­tanovi bych mu chtěl pro­jevit přízeň.“ 2 V Saulově do­mě sloužíval ot­rok jménem Cí­ba, a tak ho za­vo­la­li k Davidovi. „Ty jsi Cíba?“ ze­ptal se král. „Tvůj služebník!“ od­po­věděl. 3 „Ne­zbyl ze Saulova domu ještě někdo?“ ze­ptal se ho král. „Ch­těl bych mu pro­jevit Boží přízeň.“ „Zůstal ještě je­den Jo­na­tanův syn, chro­mý na nohy,“ od­po­věděl krá­li Cí­ba. 4 „A kde je?“ ptal se král. „V do­mě Machi­ra, syna Amie­lova, v Lo-debaru,“ od­po­věděl Cí­ba. 5 Král David ho tedy z Lo-de­ba­ru, z domu Machi­ra, syna Amie­lova, ne­chal přivést. 6 Když Mefi­bošet, syn Jo­na­ta­na, syna Saulova, přišel k Davi­dovi, padl na tvář a poklo­nil se. „Mefibošete,“ os­lovil ho David. „Jsem tvůj služebník!“ od­po­věděl. 7 „Ne­boj se,“ ře­kl mu David. „Kvů­li tvé­mu otci Jo­na­tanovi ti chci pro­jevit přízeň. Vrátím ti všech­ny po­zemky tvého děda Sau­la a bu­deš vž­dy jíst u mého stolu.“ 8 Mefi­bošet se mu za­čal klanět. „Co je tvůj služebník?“ říkal. „Pro­č se ob­racíš k mrt­vé­mu psu, jako jsem já?“ 9 Král pak za­vo­lal Cíbu, někdejšího Saulova sluhu, a ře­kl mu: „Všech­no, co patři­lo Saulovi a ce­lé­mu jeho do­mu, jsem dal vnu­kovi tvého pá­na. 10 Ty bu­deš se svý­mi syny a služebníky ob­dělávat jeho pů­du a sklízet úro­du, aby vnuk tvého pá­na měl dost po­travy. A Mefi­bošet, vnuk tvého pá­na, bude vž­dy jíst u mého stolu.“ (A Cí­ba měl patnáct synů a dvacet služebníků.) 11 „Tvůj služebník udělá, coko­li můj pán a král přikáže,“ od­po­věděl Cí­ba králi. Mefibošet pak jídal u Davi­dova sto­lu jako je­den z králov­ských synů. 12 Měl také malého syna jménem Míka. Všich­ni, kdo patři­li k Cí­bovu do­mu, se sta­li Mefi­bošetový­mi služebníky. 13 Mefi­bošet ovšem zůstával v Je­ruzalémě, ne­boť vž­dy jídal u králov­ského sto­lu. Byl chro­mý na obě no­hy.