Bible212. Samuel3

2. Samuel

1 Boj mezi do­mem Saulovým a Davi­dovým byl dlouhý. David byl stále silnější a dům Saulův stále slabší. 2 Davi­dovi se v Hebro­nu na­ro­di­li synové: prvorozený byl Amnon z Achi­no­am Jiz­re­el­ské; 3 druhý Ki­le­ab z Abigail, vdovy po Nábalu Karmelském; třetí Abšalom, syn Maa­ky, dce­ry gešur­ského krále Tal­maje; 4 čtvr­tý Ado­niáš, syn Chagity;pátý Šefa­tiáš, syn Abi­taly; 5 šestý Ji­tre­am, syn Davi­dovy že­ny Egly. Tito synové se Davi­dovi na­ro­di­li v Hebro­nu. Abnerův konec6 Během boje mezi do­mem Saulovým a Davi­dovým získával Abner v Saulově do­mě stále silnější po­sta­vení. 7 Saul míval konku­bínu jménem Ri­cpa, dce­ra Ajova. Saulův syn Iš-bošet ře­kl Abne­rovi: „Jak to, že jsi spal s konku­bínou mého otce?“ 8 Ta slova Abne­ra rozzuři­la. „Copak jsem nějaká jud­ská psí hlava?“ od­po­věděl. „Do­teď jsem domu tvého otce Sau­la, jeho bra­trům i přá­te­lům pro­kazoval od­danost a ne­vy­dal jsem tě do Davi­dových ru­kou. A ty mě dnes bu­deš obviňovat kvů­li téhle ženě? 9 Ať mě Bůh po­trestá a ještě mi při­dá, jest­li se k Davi­dovi ne­zachovám pod­le to­ho, co mu přísahal Hos­po­din – 10 že králov­ství bude odňa­to domu Saulovu a Davi­dův trůn bude na­sto­len nad Iz­rae­lem i Ju­dou od Danu až po Beer-šebu!“ 11 Po­tom už se Iš-bošet ne­od­vážil říct Abne­rovi ani slovo – tak se ho bál. 12 Abner pak vy­s­lal k Davi­dovi po­s­ly se slovy: „Čí je to země? Uzavři se mnou smlou­vu, a já ti po­mo­hu ob­rá­tit na tvou stranu ce­lý Izrael!“ 13 „Dobře,“ od­po­věděl David. „Uzavřu s te­bou smlou­vu. Mám ale jednu podmínku: Ne­u­kážeš se pře­de mnou, dokud sem ne­přive­deš Saulovu dce­ru Míkal. Teprve po­té se bu­deš moci se mnou setkat.“ 14 David pak vy­s­lal po­s­ly k Saulovu synu Iš-bošetovi: „Vrať mi mou ženu Míkal, kte­rou jsem si za­snou­bil za stovku fi­lištín­ských předkožek.“ 15 Iš-bošet ji tedy ne­chal přivést od jejího manže­la Pal­tie­le, syna La­jišova. 16 Její muž ale šel za ní a pla­kal ce­lou ces­tu až do Ba­chu­rim. Tam mu Abner ře­kl: „Vrať se zpátky,“ a tak se vrá­til. 17 Me­zi­tím Abner os­lovil iz­rael­ské stařeši­ny: „Už dávno jste touži­li, aby vaším králem byl David. 18 Teď tedy jednej­te, ne­boť Hos­po­din o Davi­dovi ře­kl: ‚Skrze Davi­da vy­svo­bodím svůj lid Iz­rael z ru­kou Fi­lištínů i všech ostatních nepřátel.‘“ 19 Abner si také pro­mlu­vil s Ben­jamín­ci. Po­tom šel do Hebro­nu, aby s Davi­dem pro­bral vše, co Iz­rael a ce­lý dům Ben­jamínův po­važoval za správné. 20 Když Abner přišel s dvaceti muži za Davi­dem do Hebro­nu, David jemu i jeho mužům připravil hosti­nu. 21 Abner pak Davi­dovi ře­kl: „Dovol mi teď jít a shro­máž­dit pro svého krále a pá­na ce­lý Iz­rael, aby s te­bou uzavře­li smlou­vu. Pak bu­deš kralovat, kde­ko­li si bu­deš přát.“ S tím David Abne­ra pro­pustil a ten ode­šel v poko­ji. 22 Právě teh­dy se Davi­dovi vo­jáci s Joábem vrá­ti­li z nájez­du se spoustou kořisti. Abner už teh­dy ne­byl u Davi­da v Hebro­nu, pro­tože ho David pro­pustil, a tak ode­šel v poko­ji. 23 Jakmi­le Joáb se vším svým voj­s­kem do­razil, bylo mu ozná­meno: „Za králem přišel Abner, syn Nerův, ale on ho pro­pustil, takže ode­šel v pokoji.“ 24 Joáb šel za králem. „Co jsi to provedl?“ ře­kl mu. „Vž­dyť za te­bou přišel Abner! Jak to, žes ho pro­pustil a on si jen tak ode­šel? 25 Znáš pře­ce Abne­ra, syna Ne­rova! Přišel tě okla­mat – chtěl vy­zvědět, jak si ve­deš; chtěl vy­zvědět všech­no, co děláš!“ 26 Jakmi­le Joáb od Davi­da ode­šel, vy­s­lal po­s­ly za Abne­rem. Ti ho přive­dli zpět od stud­ny Si­ra. David o tom ale ne­věděl. 27 Když byl Abner zpátky v Hebro­nu, Joáb si ho vzal stranou dovni­tř městské brá­ny, aby si s ním pro­mlu­vil o sa­mo­tě. Tam ho ale ranou do bři­cha za­bil, aby po­mstil krev svého bra­t­ra Asae­la. 28 Když se o tom do­sle­chl David, pro­hlásil: „Já i mé králov­ství jsme před Hos­po­di­nem navěky ne­vinní, pokud jde o krev Abne­ra, syna Ne­rova. 29 Ať padne na hlavu Joá­ba a na ce­lý jeho ot­cov­ský rod! Ať v Joá­bově do­mě nikdy ne­chybí muž trpící výtokem, malo­mo­cný, kul­hající o ho­li, padlý mečem nebo ne­mající na chleba!“ 30 Tak tedy Joáb a jeho bra­tr Abišaj za­vraž­di­li Abne­ra za to, že za­bil je­jich bra­t­ra Asae­la v bitvě u Gi­be­o­nu. 31 David pak ře­kl Joá­bovi a vše­mu li­du, který byl s ním: „Roz­trh­ně­te svá rou­cha, přepásej­te se pyt­lovi­nou a naříkej­te nad Abnerem.“ Také král David kráčel za mára­mi, 32 a když Abne­ra v Hebro­nu po­chováva­li, král nad Abne­rovým hro­bem hla­si­tě pla­kal. Také vše­chen lid pla­kal. 33 Král teh­dy nad Abne­rem zpíval ten­to žalozpěv: „Měl Abner zemřít jako niče­ma? 34 Tvé ruce ne­byly spoutány, na no­hou neměls okovy – ranou zlo­synů jsi pad!“ A li­dé ho oplakáva­li o to víc. 35 Po­tom všich­ni cho­di­li za Davi­dem, aby se ještě za svět­la naje­dl, ale David přísahal: „Ať mě Bůh po­trestá a ještě mi při­dá, oku­sím-li chle­ba nebo coko­li jiného před zápa­dem slunce!“ 36 Vše­chen lid si toho vši­ml a lí­bi­lo se jim to, tak jako se jim lí­bi­lo všech­no, co král dělal. 37 Ono­ho dne ce­lé voj­sko a ce­lý Iz­rael po­zna­li, že za­bi­tí Abne­ra, syna Ne­rova, ne­vzešlo od krále. 38 Král teh­dy ře­kl svým mužům: „Ne­ro­zumí­te, že dnes v Iz­rae­li padl vo­jevůd­ce a ve­likán? 39 Ale já, po­mazaný král, jsem dnes tak bezmo­cný! Tito muži, synové Ce­ru­ji, jsou nad mé síly. Zločin­ci za jeho zločin odplatí Hospodin!“

Bible212. Samuel3

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček