Bible212. Samuel12

2. Samuel

Ten muž jsi ty1 Hos­po­din za Davi­dem po­slal Náta­na. Ten k ně­mu přišel a ře­kl mu: „V jednom městě ži­li dva muži, je­den bo­hatý a je­den chudý. 2 Bo­hatý měl ve­likou spoustu ov­cí a do­bytka. 3 Chudý neměl nic než jednu malou ovečku, kte­rou kou­pil a choval. Vy­růsta­la u něj s jeho dět­mi, z jeho skrovného pokr­mu jedla, z jeho po­há­ru pi­la, v jeho klíně spa­la, jako by byla jeho dce­rou. 4 Jednou k ono­mu bo­háči přišel po­cestný. Jemu ale bylo líto vzít a připravit pro hos­ta jednu ze svých ov­cí nebo do­bytka, a tak vzal ovečku ono­ho chudáka a tu tomu příchozí­mu připravil.“ 5 David se na toho muže hroz­ně rozhněval. „Ja­kože je živ Hospodin,“ ře­kl Nátanovi, „­muž, který to spá­chal, mu­sí zemřít! 6 A tu ovečku za­platí čtyřnásobně – za to, že pro­ve­dl ta­kovou věc a neměl slitování.“ 7 „­Ten muž jsi ty!“ ře­kl Nátan Davi­dovi. „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Já jsem tě po­mazal za krále nad Iz­rae­lem a já jsem tě vy­svo­bo­dil ze Saulových ru­kou. 8 Dal jsem ti dům tvého pá­na. I že­ny svého pá­na jsi do­stal do klí­na. Dal jsem ti dům Iz­rae­le a Ju­dy. A kdy­by ti to bylo málo, při­dal bych ti ještě mno­hem víc! 9 Pro­č jsi po­hr­dl Hos­po­di­novým slovem? Pro­ve­dl jsi, co je v jeho očích zlé. Uri­áše Chetej­ského jsi za­bil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku. Za­vraž­dil jsi ho mečem Amon­ců! 10 Pro­to, že jsi mnou po­hr­dl a vzal sis za ženu manželku Uri­áše Chetej­ského, se od tvého domu od nynějška nikdy ne­od­vrátí meč. 11 Tak praví Hos­po­din: Hle, vzbudím pro­ti to­bě zlo z tvého vlastního do­mu. Před tvý­ma oči­ma vez­mu tvé že­ny a dám je tvé­mu bližní­mu, aby s nimi spal všem na očích. 12 Ty jsi to udělal tajně, ale já to udělám veřejně, před ce­lým Izraelem!“ 13 „Zhřešil jsem pro­ti Hospodinu!“ ře­kl mu na to David. „Ano,“ od­po­věděl mu Nátan, „ale Hos­po­din z tebe tvůj hřích sňal. Ne­zemřeš. 14 Pro­tože jsi ale tím­to či­nem zne­vážil Hos­po­di­na, mu­sí zemřít tvůj novo­ro­zený syn.“ 15 A po těch slovech se Nátan vrá­til domů. Hospodin pak po­sti­hl dítě, které Davi­dovi po­ro­di­la Uri­ášova manželka, a to one­mo­cnělo. 16 David kvů­li tomu chlap­ci hledal Bo­ha. Držel půst a v noci ležel na ho­lé ze­mi. 17 Stařeši­nové jeho domu se po­stavi­li oko­lo, aby ho při­mě­li vstát ze země, ale on ne­ch­těl. Ani pokrm od nich ne­při­jal. 18 Po sed­mi dnech pak dítě zemře­lo. Davi­dovi služebníci se mu chlap­covu smrt bá­li ozná­mit. „Když ještě chlapec žil,“ říka­li si, „do­mlou­va­li jsme mu, ale ne­ch­těl nás po­s­lech­nout. Co až mu řekne­me: ‚Dítě umřelo?‘ Mohl by pro­vést něco hrozného!“ 19 David si ale vši­ml, že si jeho služebníci šep­tají, a po­chopil, že chlapec zemřel. „Dítě umřelo?“ ze­ptal se svých služebníků. „Ano, umřelo,“ od­po­vědě­li. 20 Nato David vstal ze země, a když se umyl, po­mazal mastí a pře­vlé­kl, šel se poklo­nit do Hos­po­di­novy sva­tyně. Pak se vrá­til do­mů, požádal o pokrm a po­jedl. 21 „Co to děláš?“ řek­li mu jeho služebníci. „Dokud chlapec žil, postil ses a pla­kal, ale jakmi­le zemřel, vstal jsi a dal ses do jídla!“ 22 „Dokud chlapec žil,“ od­po­věděl jim, „postil jsem se a pla­kal, pro­tože jsem si říkal: ‚Kdo ví? Tře­ba se nade mnou Hos­po­din sli­tuje a ne­chá ho naživu.‘ 23 Teď je mrt­vý. Pro­č bych se měl postit? Copak ho mohu přivést zpět? Já půjdu za ním, ale on se ke mně nevrátí.“ 24 Po­tom David utěšoval svou manželku Batše­bu; přišel k ní a mi­loval se s ní. Když pak po­ro­di­la sy­na, dala mu jméno Šalo­moun, Pokojný. Hos­po­din si ho za­mi­loval 25 a skrze pro­roka Náta­na sdě­lil, že pro Hos­po­di­na se bude jmenovat Je­di­diáš, Mi­láček Hos­po­dinův. 26 Joáb me­zi­tím bo­joval pro­ti Rabě Amon­ců. Když to králov­ské město téměř do­byl, 27 vy­s­lal k Davi­dovi po­s­ly se vzkazem: „Zaútočil jsem na Rabu a do­byl jsem městský zdroj vo­dy. 28 Vez­mi tedy zby­tek voj­s­ka, ob­leh­ni město a do­buď je, abych je ne­do­byl já a vítěz­ství ne­bylo připisováno mně.“ 29 David tedy vzal všech­no zbývající voj­sko a vy­táhl pro­ti Rabě. Za­útočil na ni a do­byl ji. 30 Po­tom sňal z Mo­lo­chovy hlavy ko­ru­nu vážící talent zla­ta. Mě­la na sobě drahokam, který pak David nosíval na hlavě. Vy­ve­zl z měs­ta také ve­liké množství kořisti. 31 Jeho obyva­te­le od­ve­dl a dal k pi­le, k že­lez­ným dlátům a se­kyrám; něk­teré po­slal do ci­hel­ny. Tak naložil se vše­mi měs­ty Amon­ců. Po­tom se David se vším voj­s­kem vrá­til do Je­ruzalé­ma.

Bible212. Samuel12

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček