Bible212. Samuel18

2. Samuel

1 David pak sečetl své voj­sko a us­tanovil ve­li­te­le tisíců a ve­li­te­le stovek. 2 Třeti­nu lidu svěřil Joá­bovi, třeti­nu jeho brat­ru Abišajovi, synu Ce­ru­ji, a třeti­nu Itajovi Gatské­mu. „Také já s vá­mi půjdu do boje,“ ře­kl král voj­s­ku. 3 Namít­li ale: „Nemůžeš jít s ná­mi! Kdybychom mu­se­li utí­kat, ne­bu­de jim záležet na nás; ne­bu­de je za­jí­mat, ani kdy­by nás po­lovi­na padla. Ty jsi pře­ce cennější než deset tisíc z nás. Teď nám lépe po­můžeš, když zůstaneš ve městě.“ 4 „Udělám, co chcete,“ svo­lil tedy král. Postavil se k bráně a vše­chen lid po­chodoval ven po stovkách a tisících. 5 Král teh­dy přikázal Joá­bovi, Abišajovi a Itajovi: „Zacházej­te mi s Abšalo­mem šetrně – vž­dyť je to můj chlapec!“ Ce­lé voj­sko slyše­lo, jaké příka­zy dal král všem ve­li­te­lům ohledně Abšalo­ma. 6 A tak vy­táh­li do pole pro­ti Iz­rae­li. K bitvě došlo v Efraim­ském lese 7 a Davi­dovi muži tam iz­rael­ské voj­sko po­razi­li. V té hroz­né řeži ono­ho dne padlo na 20 000 vo­jáků. 8 Boj se rozšířil po ce­lém kra­ji a les toho dne po­hl­til více mužů, než ko­lik jich padlo mečem. 9 Abšalom znena­dání na­razil na Davi­dovy muže, a tak na svém mezku ujížděl pryč. Když ale me­zek pro­bíhal pod hustý­mi větve­mi ve­likého du­bu, Abšalom v nich uví­zl za vla­sy. Me­zek pod ním běžel dál, ale on zůstal viset mezi ne­bem a zemí. 10 Je­den z mužů to vi­děl a ozná­mil Joá­bovi: „Právě jsem vi­děl Abšalo­ma, jak visí na dubu!“ 11 „Tak tys ho viděl?“ opáčil Joáb. „A pro­č jsi ho na místě ne­srazil k ze­mi? Dlužil bych ti pak deset še­ke­lů stříb­ra a je­den pás!“ 12 Ten muž ale Joá­bovi od­po­věděl: „Ani kdybych do­stal na ruku tisíc še­ke­lů stříb­ra, na králova syna bych ruku ne­vztáhl! Slyše­li jsme pře­ce na vlastní uši, jaké roz­ka­zy dal král to­bě, Abišajovi a Itajovi: ‚Dávej­te po­zor na mého chlap­ce Abšaloma.‘ 13 Vž­dyť bych tím ohro­zil vlastní život! Před králem se nic ne­u­tají. I ty sám by ses po­stavil pro­ti mně.“ 14 „Ne­bu­du se tu s te­bou zdržovat,“ ře­kl Joáb. Vzal tři šípy a vrazil je Abšalo­movi do srd­ce. Pro­tože byl v ko­runě dubu stále naživu, 15 ob­stou­pi­lo ho deset Joá­bových zbrojnošů a ubi­li Abšalo­ma k smrti. 16 Joáb po­tom za­trou­bil na roh a za­stavil voj­sko v dalším pronásledování Iz­rae­le. 17 Abšalo­ma vza­li, ho­di­li ho v lese do velké jámy a navrši­li nad ním velkou hro­ma­du ka­mení. Ce­lý Iz­rael se teh­dy rozu­te­kl, každý tam, odkud přišel. 18 Abšalom si ještě za svého živo­ta ne­chal v Králov­ském údo­lí po­stavit památný sloup. Říkal to­tiž: „Nemám sy­na, aby připo­mínal mé jméno.“ Pro­to ten sloup na­zval po sobě. Až dodnes se mu říká Jad-abšalom, Abšalo­mův po­mník. Synáčku můj19 Sádokův syn Achi­maac teh­dy požádal Joá­ba: „Dovol mi běžet a ohlá­sit krá­li, že jej Hos­po­din ob­há­jil před jeho nepřáteli.“ 20 Ten mu ale namí­tl: „Dnes bys ne­byl vítaným po­s­lem. Můžeš zvěstovat jin­dy, ale dnes ne – vž­dyť zemřel králov­ský syn.“ 21 Joáb tedy po­ručil jedno­mu Habešanovi: „Běž ozná­mit krá­li, co jsi viděl.“ Habešan se Joá­bovi poklo­nil a roz­běhl se. 22 Sádokův syn Achi­maac ale Joá­ba žádal znovu: „Přesto mi dovol běžet za tím Habešanem.“ „Proč bys běžel právě ty, synu? Vž­dyť nemáš dob­ré zprávy,“ od­po­věděl Joáb. 23 „Přesto chci běžet,“ opakoval. „Tak tedy běž,“ od­po­věděl Joáb. Achi­maac běžel přes jordán­skou rovi­nu a Habeša­na před­běhl. 24 David právě seděl mezi vni­třní a vnější branou. Na stře­chu hra­dební brá­ny vy­stou­pi­la hlídka, roz­hléd­la se a spatři­la osamělého běžce. 25 Když to hlídka ohlási­la krá­li, ře­kl na to: „Když běží sám, nese dob­ré zprávy.“ Ale za­tím­co se stále blížil, 26 hlídka uvi­dě­la dalšího běžce. „Další osamělý běžec!“ za­vo­la­la na strážného. „I ten má dobrou zprávu,“ od­po­věděl král. 27 „Vi­dím, jak běží ten první,“ ohlási­la hlídka, „takhle běhá Achi­maac, syn Sádokův.“ „To je dob­rý muž,“ ře­kl na to král. „Při­chází s dobrou zprávou.“ 28 „Pokoj!“ pozdravil Achi­maac krále a poklo­nil se mu až k ze­mi. Po­tom ře­kl: „Požeh­nán buď Hos­po­din, tvůj Bůh, jenž po­razil muže, kteří po­zve­dli ruce pro­ti mé­mu pánu a králi!“ 29 „Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ ze­ptal se král. Achimaac od­po­věděl: „Když mě, krá­li, tvůj služebník Joáb po­sílal, vi­děl jsem velký roz­ruch, ale ne­vím, co to bylo.“ 30 „Po­stav se tamhle na stranu,“ ře­kl mu král. Po­o­dešel tedy a po­stavil se stranou. 31 Vtom do­razil Habešan: „Dob­rá zpráva pro mého pá­na a krále! Hos­po­din tě dnes ob­há­jil pře­de vše­mi, kdo pro­ti to­bě povstali.“ 32 „Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ ze­ptal se ho král. Habešan od­po­věděl: „Ať ne­přá­te­lé mého pá­na a krále i všich­ni, kdo ti chtějí ško­dit, do­padnou jako ten mladík!“

Bible212. Samuel18

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček