Bible21 › 2. Samuel › 6

2. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Přenesení truhly do Jeruzaléma1 David pak opět shro­máž­dil všech­ny vy­brané muže z Iz­rae­le – celkem třicet tisíc – 2 a s ce­lým tím zástu­pem se vy­pravil do Baaly v Jud­s­ku, aby od­tam­tud přivez­li Boží tru­hlu ne­sou­cí jméno Hos­po­di­na zástupů trůnícího nad che­ru­by. 3 Naloži­li Boží tru­hlu na nový vůz a vy­zve­dli ji z Abi­na­da­bova domu na kop­ci. Ten nový vůz ří­di­li Abi­na­da­bovi synové Uza a Achio, 4 a když ji od­váže­li z domu Abi­na­da­bova na kop­ci, Achio kráčel před Tru­hlou. 5 David a ce­lý dům Iz­rae­le křepči­li před Hos­po­di­nem ze všech sil a zpíva­li a hrá­li na lyry a ci­te­ry, na tam­burí­ny, chřestítka a či­ne­ly. 6 Když pak přiš­li k Nácho­novu mla­tu, Uza vztáhl ruku k Boží tru­hle a při­držel ji, pro­tože ji vol­ské spřežení na­klo­ni­lo. 7 Vtom Hos­po­din vzplanul pro­ti Uzovi hněvem. Pro tu opo­váž­livost ho Bůh na místě za­sáhl tak, že tam u Boží truh­ly zemřel. 8 Davi­da hněvalo, že se Hos­po­din na Uzu tak prud­ce utr­hl. Pro­to se to místo dodnes jmenuje Pe­rec-uza, Uzova trh­li­na. 9 Toho dne do­stal David z Hos­po­di­na strach. „Jak by moh­la Truh­la Hos­po­di­nova vejít ke mně!“ ře­kl si. 10 Pro­to už ne­ch­těl Hos­po­di­novu tru­hlu vzít k sobě do Měs­ta Davi­dova, ale od­ložil ji do domu Obed-edo­ma Gatského. 11 Hos­po­di­nova truh­la zůsta­la v do­mě Obed-edo­ma Gatského tři měsíce a Hos­po­din požeh­nal Obed-edo­ma i ce­lý jeho dům. 12 Krá­li Davi­dovi pak bylo ozná­meno: „Hos­po­din kvů­li Boží tru­hle požeh­nal dům Obed-edo­ma i všech­no, co má.“ David tedy ra­dostně vy­kročil, aby ne­chal Boží tru­hlu přenést z Obed-edo­mova domu do Měs­ta Davi­dova. 13 Jakmi­le ti, kdo nes­li Tru­hlu Hos­po­di­novu, uš­li šest kroků, obětoval býka a vy­kr­mené do­bytče. 14 David při­tom křepčil ze všech sil před Hos­po­di­nem, ob­lečen plátěným efo­dem. 15 Tak­to David a ce­lý dům Iz­rae­le přináše­li Hos­po­di­novu tru­hlu, s pokřikem a s trou­bením na roh. 16 Když Hos­po­di­nova truh­la vcháze­la do Měs­ta Davi­dova, Saulova dce­ra Míkal se díva­la z ok­na. Vi­dě­la, jak král David po­ska­kuje a křepčí před Hos­po­di­nem, a ve svém srd­ci jím po­hrd­la. 17 Když Hos­po­di­novu tru­hlu při­nes­li, umísti­li ji do­prostřed stanu, který pro ni David po­stavil. David pak při­ne­sl před Hos­po­di­nem zápalné i pokojné obě­ti. 18 Po­té, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požeh­nal lidu ve jménu Hos­po­di­na zástupů. 19 Podě­lil také vše­chen lid, všech­no množství Iz­rae­le, muže i že­ny, každého jedním pe­cnem chle­ba, jedním dat­lovým a jedním ro­zin­kovým ko­láčem. Vše­chen lid se pak ro­ze­šel, každý k sobě do­mů. 20 Také David se vrá­til, aby požeh­nal svůj dům. Saulova dce­ra Míkal ale Davi­da uvíta­la slovy: „To se dnes iz­rael­ský král vy­zna­menal! Před­váděl se dnes před děveč­ka­mi svých pod­daných, jako se před­vádí nějaký ubožák!“ 21 „Bylo to před Hospodinem!“ od­po­věděl jí David. „Před Hos­po­di­nem, který mě vy­vo­lil místo tvého otce a ce­lé tvé ro­di­ny, aby mě po­stavil za vůd­ce Hos­po­di­nova li­du, Iz­rae­le – před ním jsem se ra­doval! 22 A klidně se zne­vážím ještě víc, až si budu i sám připa­dat jako nic, ale u těch – jak říkáš – děveček, u těch budu v úctě!“ 23 Saulova dce­ra Míkal pak ce­lý život až do smrti zůsta­la bez dětí.