Bible21 › Matouš › 8

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Naše neduhy sňal1 Když pak se­stu­po­val z ho­ry, šly za ním ve­liké zástu­py. 2 Vtom přišel je­den malo­mo­cný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“ 3 On vztáhl ruku a do­tkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malo­mo­cen­ství bylo ihned očištěno. 4 Po­tom mu Ježíš ře­kl: „­Dej po­zor, abys to niko­mu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obě­tuj Bohu dar, který přikázal Mo­jžíš – na svě­de­ctví pro ně.“ 5 Když vcházel do Kafarnaum, přistou­pil k ně­mu řím­ský setník a pro­sil ho: 6 „Pane, můj služebník leží doma raněn mrt­vicí a strašně trpí.“ 7 Ježíš mu ře­kl: „Já při­jdu a uz­dravím ho.“ 8 Setník však od­po­věděl: „Pane, ne­za­s­loužím si, abys vešel pod mou stře­chu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uz­dra­ven. 9 Sám jsem pře­ce člověk, který pod­léhá ve­lení a ve­lí vo­jákům. Když něko­mu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jiné­mu ‚Přijď,‘ při­jde; když řeknu své­mu ot­roku ‚Udě­lej to,‘ udělá to.“ 10 Ježíš, překvapen tím, co us­lyšel, ře­kl těm, kdo šli za ním: „A­men, říkám vám, ta­kovou ví­ru jsem nikde v Iz­rae­li nenašel! 11 Říkám vám, že mno­zí při­jdou od výcho­du i od zápa­du a bu­dou sto­lovat s Abraha­mem, Izákem a Jáko­bem v ne­bes­kém králov­ství, 12 ale synové králov­ství bu­dou vy­vrženi do té ven­kovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ 13 Tomu setní­kovi pak Ježíš ře­kl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chví­li byl jeho služebník uz­dra­ven. 14 Když po­tom Ježíš přišel do Pet­rova do­mu, uvi­děl tam jeho tchy­ni, jak leží s ho­rečkou. 15 Do­tkl se její ru­ky, ho­rečka ji opusti­la a ona vsta­la a za­ča­la ho ob­s­luhovat. 16 Večer k ně­mu přive­dli mno­ho li­dí po­se­dlých dé­mo­ny a on ty du­chy vy­mítal slovem a všech­ny ne­mo­cné uz­dravil. 17 Tak se na­plni­lo slovo pro­roka Iza­iáše: „Naše ne­duhy sňal a naše ne­mo­ci nesl.“ Kdo to vůbec je?18 Když Ježíš vi­děl, ko­lik je ko­lem něj li­dí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. 19 Teh­dy k ně­mu přistou­pil je­den znalec Písma se slovy: „­Mis­tře, budu tě následovat, kamko­li půjdeš.“ 20 Ježíš mu od­po­věděl: „­Lišky mají dou­pa­ta a ptáci hníz­da, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 21 Jiný z jeho učedníků mu ře­kl: „Pane, dovol mi nejdřív ode­jít a po­chovat svého otce.“ 22 Ježíš mu od­po­věděl: „Po­jď za mnou a nech mrt­vé po­chovávat své mrtvé.“ 23 Po­tom na­stou­pil na loď a jeho učedníci za ním. 24 Na je­zeře se náhle strh­la ve­liká bouře, takže se vlny va­li­ly přes loď. On ale spal. 25 Přistou­pi­li tedy a vzbu­di­li ho: „Pane, za­chraň nás, vž­dyť umíráme!“ 26 „Pro­č se bo­jí­te, malověrní?“ ře­kl jim Ježíš. Po­tom vstal, okři­kl vítr i vl­ny, a na­stal na­pro­stý klid. 27 Učedníci byli ohro­meni. „Kdo to vůbec je?“ pta­li se. „Vž­dyť ho po­s­lou­chá i vítr a vlny!“ Stádo prasat28 Když se pak přeplavil na druhou stranu do ga­da­ren­ského kraje, střet­li se s ním dva po­se­dlí, kteří vy­š­li z hrobů. Byli tak ne­bez­peční, že tou cestou ani ne­mohl nikdo cho­dit. 29 Za­ča­li křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“ 30 Opodál se pás­lo ve­liké stádo pra­sat. 31 Dé­mo­ni ho tedy pro­si­li: „Když nás vy­mítáš, poš­li nás do toho stáda prasat.“ 32 „Jděte!“ ře­kl jim, a tak vy­š­li, vstou­pi­li do toho stáda pra­sat a ce­lé to stádo se ro­ze­b­ěh­lo ze srá­zu do­lů do je­ze­ra, kde uto­nulo. 33 Pasáci pra­sat teh­dy utek­li, a když přiš­li do měs­ta, všech­no to o těch po­se­dlých vy­právě­li. 34 Ce­lé město hned vy­šlo Ježíšovi na­pro­ti, a jakmi­le ho uvi­dě­li, žáda­li ho, ať opustí je­jich kraj.