Bible21 › Skutky › 23

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

1 Pavel se po­zorně roz­hlé­dl po Ve­le­ra­dě a ře­kl: „Bratři, v každém ohle­du mám čis­té svědo­mí; až dodneška jsem se ří­dil Boží­mi zákony.“ 2 Ve­lekněz Ananiáš hned přikázal těm, kdo stá­li u něj, aby ho bili přes ús­ta. 3 Pavel mu od­po­věděl: „­Te­be bude bít Bůh, ty zbílená stěno! Sedíš tu, abys mě sou­dil pod­le Záko­na, a pro­ti Záko­nu mě nařizuješ bít?! 4 Ti, kdo stá­li u něj, mu řek­li: „­Ty spíláš Boží­mu veleknězi?“ 5 „Ne­věděl jsem, bratři, že je to velekněz,“ od­po­věděl Pavel. „Je pře­ce psáno: ‚Vůd­ci svého lidu nespílej.‘“ 6 Pavel věděl, že ve Ve­le­ra­dě je jed­na stra­na sa­du­ceů a druhá fa­ri­zeů, a tak zvo­lal: „Bratři, já jsem fa­ri­ze­us, fa­ri­zeův syn. Sto­jím před sou­dem kvů­li na­dě­ji zmrtvýchvstání!“ 7 Jakmi­le to ře­kl, fa­ri­ze­ové se za­ča­li se sa­du­ce­ji hádat, a tak se shro­máždění roz­dě­li­lo. 8 (Sa­du­ceové to­tiž tvrdí, že není žádné vzkříšení ani an­děl nebo duch, ale fa­ri­ze­ové to obo­jí vy­znávají.) 9 Str­hl se ve­liký křik. Z fa­ri­zej­ské stra­ny po­vsta­li něk­teří znal­ci Písma a bo­jova­li za něj: „Nenaš­li jsme na něm nic zlého. Co když k ně­mu mlu­vil duch nebo anděl?“ 10 Hádka narůsta­la tak, že se ve­li­tel za­čal obávat, aby Pav­la ne­roz­tr­ha­li. Po­ručil tedy vo­jákům, ať jdou do­lů, vy­rvou jim ho a od­vedou do pevnosti. 11 Tu noc před ním stanul Pán. „Buď statečný,“ ře­kl mu. „Ja­ko jsi o mně svědčil v Je­ruzalémě, mu­síš svědčit i v Římě.“ Spiknutí12 Když se ro­ze­dni­lo, něk­teří Ži­dé se spo­lči­li a za­přísáh­li se, že ne­bu­dou jíst ani pít, dokud Pav­la ne­za­bi­jí. 13 Těch spik­len­ců bylo nejméně čtyřicet. 14 Přiš­li k vrch­ním kněžím a starším a řek­li: „S­loži­li jsme přísahu, že se ne­do­tkne­me jíd­la, dokud ne­za­bi­je­me Pav­la. 15 Vy teď spo­lu s Ve­le­ra­dou vzkaž­te ve­li­te­li, ať ho přive­de k vám, jako bys­te chtě­li jeho věc důkladně­ji pro­zkou­mat. Ještě než k vám do­jde, jsme připra­veni ho zabít.“ 16 O té léčce se však do­sle­chl syn Pav­lovy se­st­ry. Vy­dal se tedy za Pavlem do pevnosti a po­věděl mu to. 17 Pavel pak k sobě za­vo­lal jedno­ho ze setníků a ře­kl mu: „Vez­mi toho mladíka k ve­li­te­li. Má pro něj zprávu.“ 18 Setník ho dove­dl za ve­li­te­lem s hlášením: „Vězeň Pavel mě za­vo­lal a požádal, abych k to­bě přive­dl to­ho­to mladíka, že ti má něco říci.“ 19 Ve­li­tel ho vzal za ru­ku, po­o­dešel s ním stranou a ptal se: „Co mi chceš povědět?“ 20 Mladík mu ře­kl: „Ži­dé se do­hod­li, že tě požádají, abys zít­ra přive­dl Pav­la do Ve­le­ra­dy, jako by chtě­li jeho věc důkladně­ji pro­zkou­mat. 21 Ty jim ale ne­věř! Číhá na něj nejméně čtyřicet mužů, kteří se za­přisáh­li, že ne­bu­dou jíst ani pít, dokud ho ne­za­bi­jí. Jsou už připra­veni a če­kají jen na tvé rozhodnutí!“ 22 Ve­li­tel pak mladíka pro­pustil a přikázal mu: „Niko­mu neříkej, že jsi mi to prozradil!“ Odeslán do Cesareje23 Za­vo­lal si dva setníky a ře­kl jim: „­Na devátou večer připrav­te dvě stě vo­jáků k cestě do Cesa­re­je. Vez­mě­te také se­dm­desát jezd­ců a dvě stě lehko­oděn­ců. 24 Přiveď­te mez­ky pro Pav­la a bez­pečně ho do­prav­te k pro­kuráto­ru Felixovi.“ 25 Po­tom na­psal do­pis to­ho­to znění: 26 Klau­dius Ly­siáš zdraví vznešeného pro­kuráto­ra Fe­li­xe. 27 To­ho­to muže se zmo­cni­li Ži­dé a chtě­li ho za­bít. Když jsem se do­zvěděl, že je to řím­ský občan, za­sáhl jsem se svým od­dílem a za­chránil ho. 28 Pro­tože jsem chtěl zjistit, z če­ho jej obviňují, přive­dl jsem ho do je­jich Ve­le­ra­dy. 29 Shledal jsem, že jej obviňují kvů­li sporným otázkám je­jich Záko­na a že ne­spá­chal nic, zač by za­s­loužil smrt nebo vězení. 30 Když jsem se pak do­zvěděl, že se ho chys­tají úkladně za­vraž­dit, ihned jsem ho ode­s­lal k to­bě. Jeho žalob­cům jsem přikázal, ať svá obvinění vůči ně­mu předne­sou to­bě. 31 Vo­jáci vza­li Pav­la a pod­le roz­ka­zu ho v noci od­ve­dli do An­tipa­tri­dy. 32 Na­zítří se vrá­ti­li do pevnosti a za­ne­cha­li ho v do­pro­vo­du jezd­ců. 33 Ti po příjez­du do Cesa­re­je do­ruči­li do­pis pro­kuráto­rovi a předa­li mu Pav­la. 34 Po­té, co si do­pis přečetl, ze­ptal se, z které je pro­vin­cie. Když zjistil, že z Ki­likie, 35 ře­kl: „Vy­s­lech­nu tě, jakmi­le se do­staví tvo­ji žalobci.“ Za­tím ho ne­chal hlídat v He­rodově paláci.