Bible21 › Skutky › 19

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Pavel v Efesu1 Za­tím­co byl Apollo v Ko­rin­tu, Pavel pro­šel hornatým vni­t­ro­zemím a do­razil do Efesu, kde nale­zl nějaké učedníky. 2 Ze­ptal se jich: „Při­ja­li jste Du­cha svatého, když jste uvěřili?“ „Nikdy jsme o Du­chu svatém ani neslyšeli,“ řek­li mu na to. 3 „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ ptal se. „Janovým křtem,“ od­po­vědě­li. 4 Pavel jim ře­kl: „Jan svým kř­tem vedl lidi k pokání a vy­zýval je k víře v to­ho, který měl při­jít po něm – v Ježíše.“ 5 Když to us­lyše­li, dali se pokřtít ve jménu Pá­na Ježíše. 6 Když pak na ně Pavel po­ložil ru­ce, se­stou­pil na ně Duch svatý, takže za­ča­li mlu­vit v jiných jazycích a pro­ro­kovat. 7 Těch mužů bylo celkem asi dvanáct. 8 Pavel pak šel do syna­go­gy a tři měsíce tam směle mlu­vil; hovořil s lid­mi a přesvědčoval je o Božím králov­ství. 9 Když však něk­teří zatvrze­le odmíta­li ví­ru a veřejně tu Ces­tu haně­li, Pavel se od nich od­vrá­til. Od­ve­dl učedníky s se­bou a každý den pak pro­mlou­val v po­s­lu­chárně jis­tého Tyran­na. 10 To se dělo po dva roky, takže všich­ni obyva­te­lé Asie, jak Ži­dé, tak Ře­kové, slyše­li Pánovo slovo. 11 Bůh ko­nal skrze Pav­lovy ruce ne­o­byčejné zá­zra­ky. 12 Li­dé dokon­ce odnáše­li šátky a zástě­ry z jeho tě­la na ne­mo­cné; ne­mo­ci je opouštěly a zlí du­chové vy­cháze­li. 13 Nějací po­tulní ži­dovští za­klínači se pak poku­si­li vzývat jméno Pá­na Ježíše nad tě­mi, kdo mě­li zlé du­chy: „Za­klíná­me vás Ježíšem, kterého káže Pavel!“ 14 Tak to dělalo sedm synů ži­dov­ského vrch­ního kněze Skévy. 15 Zlý duch jim od­po­věděl: „Ježíše znám, o Pav­lovi vím, ale kdo jste vy?“ 16 A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se na ně vr­hl, pře­mohl je a zbil tak, že z toho domu utek­li na­zí a zranění. 17 Když se to roz­nes­lo mezi vše­mi Ži­dy i Ře­ky byd­lící­mi v Efesu, na všech­ny padla bázeň a jméno Pá­na Ježíše bylo ve velké vážnosti. 18 Mno­zí z těch, kdo uvěři­li, pak při­cháze­li a vy­znáva­li a od­halova­li své prak­tiky. 19 Také mno­zí z těch, kteří se za­býva­li magií, přináše­li své kni­hy a pře­de vše­mi je pá­li­li. Když pak spočíta­li je­jich cenu, zjisti­li, že stály pa­desát tisíc stříbrných. 20 Tak se mo­cně šíři­lo Pánovo slovo a roz­máhalo se. Efeská Atremis21 Po těch­to udá­los­tech se Pavel ve­den Du­chem roz­ho­dl, že se přes Ma­kedo­nii a Ře­cko vy­dá do Je­ruzalé­ma. „Až tam pobudu,“ ře­kl, „­mu­sím se také podívat do Říma.“ 22 Dva ze svých po­mo­cníků, Ti­mo­tea a Eras­ta, teh­dy po­slal do Ma­kedo­nie, ale sám zůstal ještě načas v Asii. 23 Někdy v té době na­stal kvů­li té Cestě ne­malý roz­ruch. 24 Je­den stříbro­tepec jménem De­met­ri­os to­tiž vy­ráběl stříbrné na­podo­beni­ny Ar­te­mi­di­na chrá­mu, což ře­me­s­lníkům přináše­lo ne­malý výdělek. 25 Svo­lal je tedy stejně jako výrob­ce z příbuzných oborů a pro­mlu­vil k nim: „Pánové, ví­te, že z to­ho­to ře­mes­la pra­mení náš blahobyt. 26 Jak ale vi­dí­te a slyší­te, onen Pavel přesvědčil a od­vrá­til ve­liké množství li­dí nejen v Efesu, ale sko­ro po ce­lé Asii. Že prý ‚­bo­hové vy­ro­bení ruka­ma nejsou žádní bohové!‘ 27 Nejenže je tím ohrože­na po­věst naše­ho ře­mes­la; hrozí také, že chrám ve­liké bo­hyně Ar­te­mis už ne­bu­de nic zna­menat, a tak se sníží věhlas té, kte­rou ctí ce­lá Asie a ce­lý svět!“ 28 Když to us­lyše­li, po­pa­dl je hněv a za­ča­li křičet: „Ve­liká je efes­ká Artemis!“ 29 Město za­chvá­til zma­tek. Všich­ni se spo­lečně hna­li do diva­dla a vlek­li s se­bou Pav­lovy spo­lečníky na cestách, Ma­kedon­ce Gaia a Ari­star­cha. 30 Pavel chtěl vy­jít k li­du, ale učedníci ho nene­cha­li. 31 Také něk­teří jeho přá­te­lé z asij­ských nej­vyšších kruhů mu naléhavě vzkazova­li, ať se ne­od­važuje do diva­dla. 32 Tam jedni křiče­li to, druzí ono, ve shro­máždění vlá­dl zma­tek a mno­zí ani ne­vědě­li, pro­č se seš­li. 33 Z davu pak vy­táh­li jis­tého Ale­xan­dra, který za­stu­po­val Ži­dy. Ale­xan­dr po­kynul ru­kou a chtěl před li­dem pronést ob­hajo­bu. 34 Jakmi­le však po­zna­li, že je to Žid, všich­ni za­ča­li jedno­hlasně křičet: „Ve­liká je efes­ká Artemis!“ Trvalo to asi dvě ho­di­ny. 35 Městský tajemník pak ukli­dňoval dav slovy: „Občané Efesu! Kdo by ne­věděl, že město Efes je strážcem chrá­mu ve­liké Ar­te­mis a její so­chy spadlé z ne­be? 36 Tyto věci jsou ne­po­pi­ra­telné, a tak je tře­ba, abys­te za­chova­li klid a ne­pro­ve­dli nic unáh­leného. 37 Přive­dli jste sem tyto muže, ti se však ne­do­pusti­li žádné sva­tokrá­deže ani rouhání pro­ti vaší bo­hy­ni. 38 Chce-li De­met­ri­os a ostatní ře­me­s­lníci něko­ho žalovat, od toho jsou tu veřejné sou­dy a místo­drži­te­lé. Tam ať se soudí. 39 Má­te-li nějaké další poža­davky, bu­dou pro­jedná­ny v zákonném shro­máždění. 40 Hrozí nám to­tiž, že kvů­li dnešku bu­de­me obviněni ze vzpou­ry. Pro toto sro­cení není žádný důvod a ne­ví­me, jak bychom je moh­li obhájit.“ A po těch­to slovech shro­máždění roz­pustil.