Bible21Skutky24

Skutky

Souzen před Felixem1 Po pě­ti dnech do Cesa­re­je do­razil ve­lekněz Ananiáš s něk­terý­mi starší­mi a s jis­tým řečníkem Ter­tu­llem, aby Pav­la obvi­ni­li před pro­kuráto­rem. 2 Jakmi­le byl Pavel před­vo­lán, Ter­tu­llus předne­sl obžalo­bu: „Vznešený Fe­li­xi! Díky to­bě již dlouho za­kouší­me pokoj a díky tvé pro­zíravosti vše v tom­to národě spěje k lepší­mu, 3 což bez­výhradně a vše­o­be­cně při­jímá­me s nej­hlu­bší vděčností. 4 Abych tě však pří­liš ne­z­držoval, pro­sím, abys nás krát­ce vy­s­lyšel s vlídností sobě vlastní. 5 Shleda­li jsme, že ten­to muž je ne­smírně ne­bez­pečný. Ja­kožto vůd­ce té se­kty na­za­retských vy­vo­lává ne­poko­je mezi vše­mi Ži­dy po ce­lém světě. 6 Poku­sil se dokon­ce zne­svě­tit chrám, a tak jsme ho za­ja­li. 8 Když pro­ve­deš výs­lech, sám se bu­deš moci přesvědčit o všem, z če­ho jej žalujeme.“ 9 Ži­dé s tou řečí sou­hla­si­li a po­tvrzova­li, že je to prav­da. 10 Pro­kurátor tedy po­kynul k Pav­lovi a ten se ujal slova: „Vím, že náš národ spravuješ již řa­du let, a tak se budu há­jit s klidnou mys­lí. 11 Jak si můžeš ověřit, v Je­ruzalémě, kam jsem přišel uctívat Bo­ha, jsem ne­po­byl více než dvanáct dní. 12 Nikdo mě ne­vi­děl hádat se s někým v chrá­mu nebo podněcovat davy, ať už v syna­go­gách, nebo ve městě. 13 To, z če­ho mě tu obviňují, ne­mo­hou ni­jak pro­kázat. 14 Přiznávám však před te­bou, že sloužím Bohu našich ot­ců jako stou­penec té Ces­ty, kte­rou oni na­zývají se­ktou. Věřím vše­mu, co je psáno v Zákoně a v Pro­ro­cích, 15 a mám v Bohu na­dě­ji, kte­rou chovají i oni, že na­stane vzkříšení sprave­dlivých i ne­sprave­dlivých. 16 Pro­to se snažím, abych měl vž­dy čis­té svědo­mí před Bo­hem i před lid­mi. 17 Po letech jsem se vrá­til do Je­ruzalé­ma, abych své­mu náro­du při­ne­sl dary pro chudé a obě­ti. 18 Něk­teří Ži­dé z Asie mě za­stih­li v chrá­mu, když jsem se bez davu a hlu­ku podro­bil očistné­mu obřa­du. 19 Pokud pro­ti mně něco mají, mě­li by tu stát před te­bou a žalovat mě. 20 Ane­bo ať řeknou zde ti­to, jaký zločin na mě naš­li, když jsem stál před Ve­le­ra­dou. 21 Snad šlo o to je­diné, co jsem mezi nimi zvo­lal: ‚Dnes jsem před vá­mi sou­zen kvů­li vzkříšení z mrtvých!‘“ 22 Fe­lix (který o té Cestě le­c­cos věděl) pak případ odročil: „Roz­hodnu vaši při, až se do­staví ve­li­tel Lysiáš.“ 23 Pak po­ručil setní­kovi, který Pav­la střežil, ať mu ulehčí vaz­bu a niko­mu z jeho přá­tel ať ne­brání po­sta­rat se o něj. 24 Po něko­lika dnech pak Fe­lix přišel se svou manželkou Dru­sillou, která byla Ži­dovka. Po­slal pro Pav­la a vy­s­le­chl si ho ohledně ví­ry v Mesiáše. 25 Když ale Pavel mlu­vil o sprave­dlnosti, o zdržen­livosti a o na­d­cházejícím sou­du, Fe­lix do­stal strach. „Pro­zatím odejdi,“ ře­kl mu. „Zavo­lám si tě, až budu mít čas.“ 26 Při­tom ovšem doufal, že mu Pavel nabídne nějaký úpla­tek. Pro­to si ho také ne­chával často za­vo­lat, aby si po­hovoři­li. 27 Po dvou letech Fe­li­xe v úřa­du vy­střídal Porcius Festus. Fe­lix se ovšem chtěl za­v­děčit Ži­dům, a tak ne­chal Pav­la ve vězení.

Bible21Skutky24

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček