Bible21Skutky21

Skutky

Připraven zemřít1 Když jsme se ko­nečně roz­louči­li, zve­dli jsme kot­vy a vy­plu­li přímým směrem na os­t­rov Kós. Druhý den jsme do­razi­li na Rhodos a od­tud do Pa­ta­ry. 2 Tam jsme naš­li loď, která plu­la do Fénicie, nalo­di­li se a vy­plu­li. 3 Při­blíži­li jsme se na do­hled ke Kyp­ru, ne­cha­li jej vle­vo a plavi­li se dál do Sýrie. Když jsme pak přis­tá­li v Tý­ru, kde mě­la loď vy­ložit náklad, 4 vy­hleda­li jsme místní učedníky a tý­den u nich zůsta­li. Ti Pav­la skrze Du­cha va­rova­li, ať ne­chodí do Je­ruzalé­ma. 5 Když jsme po týdnu mě­li pokračovat v cestě, všich­ni nás i s žena­mi a dět­mi vy­pro­vo­di­li za město, kde jsme na bře­hu poklek­li a mod­li­li se. 6 Po roz­loučení jsme na­stou­pi­li na loď a oni se vrá­ti­li do­mů. 7 Z Tý­ru jsme za­míři­li do Pto­le­mai­dy, kde naše plav­ba skonči­la. Pozdravi­li jsme bra­t­ry a strávi­li s nimi je­den den. 8 Na­zítří jsme pokračova­li pěšky do Cesa­re­je. Navštívi­li jsme evange­lis­tu Fi­lipa (jedno­ho z oněch sed­mi) a zůsta­li u něj v do­mě. 9 Fi­lip měl čtyři mladé dce­ry, které pro­ro­kovaly. 10 Když jsme tam strávi­li něko­lik dní, do­razil z Jud­s­ka je­den pro­rok jménem Aga­bos. 11 Přišel k nám, vzal Pavlův pás a svázal si ruce i nohy se slovy: „Tak praví Duch svatý: Muže, je­muž patří ten­to pás, tak­to spou­tají ži­dovští vůd­ci v Je­ruzalémě a vy­dají ho do ru­kou pohanů.“ 12 Když jsme to us­lyše­li, pro­si­li jsme ho spo­lu s místní­mi učedníky, ať ne­chodí do Je­ruzalé­ma. 13 „K če­mu ten pláč?“ od­po­věděl Pavel. „Pro­č mi lá­mete srd­ce? Pokud jde o mě, jsem připra­ven nejen být svázán, ale také v Je­ruzalémě zemřít pro jméno Pá­na Ježíše!“ 14 Pro­tože se ale ne­dal přesvědčit, ne­cha­li jsme toho se slovy: „Děj se vůle Páně!“ Pavel v Jeruzalémě15 Po něko­lika dnech jsme byli připra­veni, a tak jsme se vy­da­li vzhů­ru do Je­ruzalé­ma. 16 Něko­lik učedníků z Cesa­re­je šlo s ná­mi, aby nás dove­dli k jis­té­mu Mnáso­novi z Kyp­ru, dávné­mu učední­kovi, u něhož jsme mě­li být ubytováni. 17 Když jsme doš­li do Je­ruzalé­ma, bratři nás tam vře­le při­ja­li. 18 Druhého dne šel Pavel s ná­mi k Ja­ku­bovi, kde se shro­máž­di­li všich­ni starší. 19 Pavel je pozdravil a vy­právěl jim po­stupně všech­no, co Bůh skrze jeho službu vy­ko­nal mezi po­ha­ny. 20 Když to us­lyše­li, vzda­li slávu Bo­hu. Po­tom mu řek­li: „Vi­díš, bratře, ko­lik tisíc Ži­dů už uvěři­lo, a ti všich­ni jsou hor­liví mi­lovníci Záko­na. 21 O to­bě ale mají zprávy, že učíš všech­ny Ži­dy mezi po­ha­ny, aby odpad­li od Mo­jžíše. Prý je navádíš, aby ne­dáva­li obřezat své syny a ne­zachováva­li naše zvyky. 22 Co s tím? Urči­tě se do­slech­nou, že jsi přišel. 23 Udě­lej te­dy, co ti říká­me: Má­me tu čtyři muže, kteří na sebe vza­li slib. 24 Podrob se spo­lu s nimi očistné­mu obřa­du a za­plať za ně, co je po­tře­ba, aby si oho­li­li hlavy. Tak všich­ni po­znají, že na těch zprávách o to­bě nic není a že naopak ži­ješ řádně a za­chováváš Zákon. 25 Pokud jde o věřící z po­hanů, těm jsme na­psa­li roz­hodnutí, ať se vy­hýbají masu obětované­mu mod­lám, dále krvi, masu za­rdoušených zvířat a smilstvu.“ Zatčen v Chrámu26 Druhého dne se tedy Pavel spo­lu s oně­mi muži podro­bil očistné­mu obřa­du. Po­tom šel do chrá­mu ohlá­sit, kdy uplyne doba je­jich očišťování a za každého z nich bude při­ne­se­na oběť. 27 Když už těch sedm dní mělo uplynout, uvi­dě­li ho v chrá­mu Ži­dé z Asie. Vzbouři­li vše­chen lid a vrh­li se na něj 28 s křikem: „Iz­rae­li­té, po­moz­te! To je ten člověk, který všu­de všech­ny učí pro­ti to­muto li­du, Záko­nu i to­muto mís­tu! Navíc ještě do chrá­mu přive­dl Ře­ky, aby toto svaté místo poskvrnil!“ 29 (Před­tím s ním to­tiž ve městě vi­dě­li Trofi­ma z Efesu a do­mníva­li se, že ho Pavel přive­dl do chrá­mu.) 30 Byl z toho roz­ruch po ce­lém městě. Li­dé se sběh­li, chopi­li se Pav­la a táh­li ho ven z chrá­mu. Dveře se za ním ihned za­vře­ly. 31 Už se ho chys­ta­li za­bít, když k ve­li­te­li řím­ské po­sádky do­razi­la zpráva, že se ce­lý Je­ruzalém bouří. 32 Ihned vzal vo­jáky a setníky a se­běhl k nim. Jakmi­le uvi­dě­li ve­li­te­le s vo­jáky, přesta­li Pav­la bít. 33 Ve­li­tel přistou­pil, za­tkl ho a dal ho spoutat dvě­ma řetě­zy. Po­tom se ptal, kdo to je a co udělal. 34 V davu však jedni křiče­li to a druzí ono. Ne­mohl kvů­li hlu­ku zjistit nic jis­tého, a tak po­ručil, ať ho od­vedou do pevnosti. 35 Po scho­diš­ti ho vo­jáci kvů­li nási­lí davu mu­se­li nést. 36 Šla za ním to­tiž spous­ta li­dí a křiče­li: „Pryč s ním!“ 37 Když už měl být Pavel za­ve­den do pevnosti, os­lovil ve­li­te­le: „­Mo­hu s te­bou mluvit?“ „Ty umíš řecky?“ od­po­věděl ve­li­tel. 38 „Takže ty nejsi ten Egypťan, který ne­dávno vzbouřil a od­ve­dl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?“ 39 „Jsem Žid z Tar­su v Ki­likii, občan ono­ho významného města,“ od­vě­til Pavel. „Pro­to tě žádám, dovol mi pro­mlu­vit k lidu.“ Jsem Žid40 Pavel se s ve­li­te­lovým svo­lením po­stavil na scho­diš­ti a po­kynul ru­kou li­du. Když se roz­hosti­lo ti­cho, pro­mlu­vil k nim hebrej­s­ky:

Bible21Skutky21

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček