Bible21 › Skutky › 16

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

1 Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu je­den učedník jménem Ti­mo­te­us, syn věřící Ži­dovky a ře­ckého ot­ce. 2 Bratři v Lystře a Iko­niu ho vel­mi chvá­li­li, 3 a tak se Pavel roz­ho­dl, že ho vez­me s se­bou na ces­ty. Vzal ho tedy a kvů­li tamějším Ži­dům ho obřezal. (Všich­ni to­tiž vědě­li, že jeho otec byl Řek.) 4 Když pak pro­cháze­li měs­ta, předáva­li jim závazná roz­hodnutí, na ni­chž se usnes­li apošto­lové a starší v Je­ruzalémě. 5 Církve pak sí­li­ly ve víře a rost­ly v poč­tu každý den. 6 Pro­cestova­li Frygii a Galacii, pro­tože jim Duch svatý za­bránil kázat Slovo v Asii. 7 Když se při­blíži­li k My­sii, pokouše­li se jít do Bi­ty­nie, ale Duch Ježíšův jim to ne­dovo­lil. 8 Obeš­li tedy My­sii a do­razi­li do Troa­dy. 9 Tam měl Pavel v noci vi­dění. Stál před ním nějaký Ma­kedo­nec a pro­sil ho: „Při­jď do Ma­kedo­nie a po­moz nám!“ Filipy10 Jakmi­le Pavel při­jal to vi­dění, ihned jsme se roz­hod­li vy­razit do Ma­kedo­nie, přesvědčeni, že nás Bůh po­vo­lal, abychom jim káza­li evange­li­um. 11 Vy­plu­li jsme z Troa­dy, vy­da­li se přímým směrem k Sa­mo­thráké a příštího dne jsme do­razi­li do Ne­apo­le. 12 Od­tud jsme ode­š­li do Fi­lip, které jsou předním měs­tem té části Ma­kedo­nie a řím­s­kou kolonií. Poté, co jsme ve městě strávi­li něko­lik dní, 13 vy­š­li jsme v so­bo­tu za město k ře­ce, kde bylo zvykem se mod­lit. Po­sa­di­li jsme se tam a mlu­vi­li k ženám, které se tam shro­máž­di­ly. 14 Na­s­lou­cha­la nám také jed­na bo­ha­bojná že­na jménem Ly­die, ob­chodnice s purpu­rem z měs­ta Thya­tir. Pán jí otevřel srd­ce, aby při­ja­la, co Pavel říkal, 15 a tak se i s ce­lou do­mácností ne­cha­la pokřtít. Po­tom nás pro­si­la: „Pokud mě má­te za věrnou Pánu, buď­te hos­ty v mém domě.“ A tak nás pře­mlu­vi­la. 16 Jednou, když jsme se šli mod­lit, po­tka­la nás jed­na ot­ro­kyně, která mě­la věš­te­ckého du­cha a přináše­la svým pánům ve­liké zis­ky před­po­vídáním bu­dou­cnosti. 17 Za­ča­la za Pavlem a za ná­mi cho­dit a vy­kři­kova­la: „­Ti­to li­dé jsou služebníci Nej­vyššího Bo­ha! Ohlašují vám ces­tu spásy!“ 18 Když to trvalo mno­ho dní, Pavel to už ne­mohl snést, a tak se ob­rá­til a ře­kl tomu du­chu: „Přikazu­ji ti ve jménu Ježíše Krista, vy­jdi z ní!“ V tu chví­li byl pryč. 19 Když její páni uvi­dě­li, že je­jich na­děje na další zisk je pryč, chopi­li se Pav­la a Si­la­se a táh­li je na náměstí před úřad. 20 Přive­dli je k městským správ­cům a řek­li: „­Ti­to li­dé bouří naše město! Ja­kožto Ži­dé 21 hlásají zvyky, které jsou pro nás Ří­ma­ny ne­při­ja­telné a nepřípustné!“ 22 A když se pro­ti nim po­stavil i sro­cený dav, úředníci jim str­ha­li ša­ty a naří­di­li, ať jsou zbi­ti ho­le­mi. 23 Po mno­ha ranách je vsa­di­li do vězení a žalářní­kovi přikáza­li, aby je přísně hlídal. 24 Ten je pod­le roz­ka­zu vsa­dil do nej­hlu­bší cely a nohy jim sevřel kládou. 25 Ko­lem půlno­ci se Pavel a Si­las mod­li­li a zpíva­li chvály Bohu a vězňové jim na­s­lou­cha­li. 26 Vtom na­stalo tak ve­liké zemětřesení, že se vězení otřás­lo v zákla­dech. Všech­ny dveře se hned otevře­ly a všem spadly okovy. 27 Žalářník se pro­bu­dil, a když uvi­děl dveře vězení otevřené, vy­táhl meč a chtěl se za­bít v do­mnění, že vězňové utek­li. 28 Pavel však hla­si­tě vy­kři­kl: „Ne­u­b­ližuj si! Všich­ni jsme tu!“ 29 Žalářník si ře­kl o svět­lo, vběhl dovni­tř a ro­ze­chvěn padl před Pavlem a Si­la­sem na ko­le­na. 30 Pak je vy­ve­dl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“ 31 Od­po­vědě­li: „Věř v Pá­na Ježíše, a bu­deš spa­sen ty i tvůj dům!“ 32 Po­tom při­nes­li Pánovo slovo jemu i všem u něj do­ma. 33 (Ještě v tu noční ho­di­nu je to­tiž vzal k sobě, aby jim omyl rá­ny. ) Hned nato se dal s ce­lou svou do­mácností pokřtít. 34 Uve­dl je do svého do­mu, pro­střel stůl a ra­doval se, že s ce­lou do­mácností uvěřil Bo­hu. 35 Když se ro­ze­dni­lo, po­sla­li městští správ­ci biřice se vzkazem: „Pro­pu­sť ty lidi!“ 36 Žalářník tedy Pav­lovi ře­kl: „Správ­ci vzkáza­li, že má­te být pro­puštěni. Po­jď­te ven a ode­jdě­te v pokoji.“ 37 Pavel však od­po­věděl: „Z­bi­li nás veřejně. Po­tom nás, řím­ské obča­ny, bez sou­du vsa­di­li do vězení – a teď nás chtějí vy­hnat po­tají? To tedy ne! Ať při­jdou a vy­vedou nás sami!“ 38 Biřicové to šli vy­ří­dit městským správ­cům. Když us­lyše­li, že to jsou římští občané, po­le­ka­li se 39 a šli je pro­sit za odpuštění. Vy­ve­dli je ven a pro­si­li je, ať opustí město. 40 Pavel a Si­las tedy vy­š­li z vězení, přiš­li k Ly­dii, kde se uvi­dě­li s bra­t­ry, po­vzbu­di­li je a ode­š­li.