Bible21 › Skutky › 25

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Odvolávám se k císaři!1 Tři dny po­té, co se Festus ujal vlá­dy v pro­vin­cii, vy­pravil se z Cesa­re­je vzhů­ru do Je­ruzalé­ma. 2 Vrch­ní kněží a přední Ži­dé mu teh­dy ozná­mi­li žalo­bu pro­ti Pav­lovi. Pro­si­li ho 3 a doža­dova­li se té las­kavosti, aby ho ne­chal po­slat do Je­ruzalé­ma (chys­ta­li to­tiž léčku, že ho po cestě za­bi­jí). 4 Festus od­po­věděl: „Pavel je ve vaz­bě v Cesa­re­ji, kam se sám chys­tám brzy od­jet. 5 Ať se tam vaši zástup­ci vy­praví se mnou, a pokud ten muž pro­ve­dl něco zlého, ať ho žalují.“ 6 Po­té, co mezi nimi strávil osm nebo deset dní, vrá­til se do Cesa­re­je. Druhého dne za­se­dl k sou­du a po­ručil, ať před­vedou Pav­la. 7 Jakmi­le se do­stavil, ob­stou­pi­li ho Ži­dé, kteří přiš­li z Je­ruzalé­ma, a vznáše­li pro­ti ně­mu těžká obvinění, která však ne­moh­li dokázat. 8 Pavel se há­jil: „Ani pro­ti ži­dov­ské­mu Záko­nu ani pro­ti chrá­mu ani pro­ti císaři jsem se v ničem neprovinil.“ 9 Festus, který se chtěl za­v­děčit Ži­dům, Pav­lovi od­po­věděl: „Chceš jít do Je­ruzalé­ma a tam být ohledně toho pře­de mnou souzen?“ 10 Pavel na to ře­kl: „Sto­jím před císařským sou­dem, je­muž pod­léhám. Ži­dům jsem ni­jak ne­u­blížil, jak sám vel­mi dobře víš. 11 Jsem-li sku­tečně vi­nen a spá­chal jsem něco, zač si za­s­loužím smrt, ne­odmítám zemřít. Jest­liže však na tom, z če­ho mě obviňují, nic není, nikdo mě jim nemůže vy­dat. Od­vo­lávám se k císaři!“ 12 Festus to pro­bral se svý­mi po­rad­ci a od­po­věděl: „K císaři ses od­vo­lal, k císaři půjdeš!“ Festus a Agripa13 Za něko­lik dní do Cesa­re­je do­razil král Agrippa s Be­reniké, aby pozdravi­li Fes­ta. 14 Zdrže­li se tam de­lší do­bu, a tak Festus krá­li vy­právěl o Pav­lově při: „Fe­lix tu za­ne­chal jedno­ho vězně. 15 Když jsem byl v Je­ruzalémě, vrch­ní kněží a ži­dovští starší mi o něm řek­li a žáda­li jeho od­sou­zení. 16 Od­po­věděl jsem jim, že Ří­mané ne­mají ve zvyku od­sou­dit člověka, aniž by obžalovaný stanul svým žalob­cům tváří v tvář a do­stal možnost há­jit se pro­ti je­jich obvinění. 17 Jakmi­le se tu seš­li, beze všech odkladů jsem příštího dne za­se­dl k sou­du a po­ručil, ať toho muže před­vedou. 18 Když ale vy­stou­pi­li jeho žalob­ci, ne­vznes­li pro­ti ně­mu nějaké těžké obvinění, jak bych očekával. 19 Ve­dli s ním jen spor o nějakých otázkách toho je­jich ná­božen­ství a o nějakém mrt­vém Ježíši, o kterém Pavel tvr­dil, že ži­je. 20 Pro­tože se v těch věcech ne­vy­znám, navr­hl jsem mu, zda by chtěl jít do Je­ruzalé­ma, kde by to mohl soud pro­jednat. 21 Pavel se však od­vo­lal, že chce zůstat ve vaz­bě až do roz­hodnutí Jeho Ve­ličen­stva. Naří­dil jsem te­dy, ať zůstane ve vaz­bě, dokud ho ne­pošlu k císaři.“ 22 Agrippa Festovi ře­kl: „To­ho člověka bych si také rád poslechl.“ „Uslyšíš ho zítra,“ od­po­věděl Festus. Před králem Agripou23 Druhého dne přiš­li Agrippa a Be­reniké s veške­rou nád­he­rou a spo­lu s ve­li­te­li a význačný­mi muži měs­ta vstou­pi­li do jednací síně. Když byl na Festův roz­kaz přive­den Pavel, 24 Festus za­há­jil: „Krá­li Agrippo a všich­ni přítomní, vi­dí­te tu muže, o něhož mě v Je­ruzalémě i zde žáda­la ce­lá ži­dov­ská obec s křikem, že ne­smí zůstat naživu. 25 Shledal jsem, že ne­pro­ve­dl nic, za co by za­s­loužil smrt, ale když se sám od­vo­lal k Jeho Ve­ličen­stvu, roz­ho­dl jsem se ho k ně­mu po­slat. 26 Nemám však nic urči­tého, co bych o něm své­mu vla­daři na­psal. Pro­to jsem ho přive­dl před vás a zvláště před te­be, krá­li Agrippo, abych po tom­to slyšení měl co na­psat. 27 Zdá se mi to­tiž ne­ro­zumné po­sílat vězně a ne­u­vést, z če­ho je obviněn.“