Bible21Skutky27

Skutky

V mořské bouři1 Jakmi­le bylo roz­hodnuto, že vy­pluje­me do Itá­lie, svěři­li Pav­la s něko­lika další­mi vězni setníku Ju­li­ovi z císařského prapo­ru. 2 Na­stou­pi­li jsme na ad­ramyttskou loď, která mě­la plout podél po­břeží Asie, a vy­plu­li jsme. Byl s ná­mi také Ma­kedo­nec Ari­star­chos z Tesalo­niky. 3 Druhého dne jsme přis­tá­li v Si­do­nu. Ju­lius se k Pav­lovi choval vlídně a dovo­lil mu za­jít k přá­te­lům, aby se o něj po­sta­ra­li. 4 Když jsme od­tud vy­razi­li, mu­se­li jsme kvů­li pro­tivět­ru obe­plout Kypr. 5 Míje­li jsme po­břeží Ki­likie a Pamfy­lie až do přis­tání v lykij­ské Myře. 6 Tam setník našel ale­xan­drij­skou loď mířící do Itá­lie a přive­dl nás na ni. 7 Řa­du dní jsme se plavi­li po­malu a s ob­tíže­mi, až jsme se do­sta­li na­pro­ti Kni­du. Vítr nám ne­dovo­lil pokračovat tím směrem, a tak jsme obe­plu­li Kré­tu podél Sal­mo­ny. 8 Po ob­tížné plav­bě ko­lem po­břeží jsme do­razi­li na místo zvané Pěkné přístavy po­blíž měs­ta La­saia. 9 Ztra­ti­li jsme hodně ča­su; mi­nul už dokon­ce i Půst a další plav­ba by byla ne­bez­pečná. Pavel je pro­to va­roval: 10 „Pánové, pod­le mého by plav­ba skonči­la neštěstím a ve­likou škodou nejen na lodi a nákla­du, ale i na našich životech!“ 11 Setník ale více důvěřoval kor­mi­delní­kovi a ma­ji­te­li lodi než Pav­lovým slovům. 12 Pro­tože přístav ne­byl vhodný k pře­zi­mování, větši­na roz­hod­la, že od­tud vy­plují a poku­sí se do­razit do Féni­xu, kde by moh­li pře­zi­movat. Ten­to krétský přístav byl to­tiž ob­rácený k ji­hozápa­du a se­ve­rozápa­du. 13 Když se zve­dl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého před­sevzetí. Zve­dli kot­vy a plu­li těsně podél Kré­ty. 14 Od os­t­rova ale znena­dání udeřil orkán zvaný Eu­rok­lydon 15 a opřel se do lo­di. Ta mu ne­moh­la če­lit, a tak jsme se ne­cha­li unášet, 16 až jsme se do­sta­li do závětří jedno­ho os­t­růvku zvaného Kauda. Tam jsme s vy­pětím sil ovlád­li vlečný člun 17 a vy­táh­li ho na palu­bu. Lodníci pak stáh­li loď la­ny, aby ji zpevni­li. Ze stra­chu, aby nena­razi­li na Syr­tskou mělči­nu, spusti­li vlečnou kot­vu a ne­cha­li se unášet dál. 18 Bouře ná­mi zmíta­la tak prud­ce, že jsme druhého dne za­ča­li vy­hazovat náklad. 19 Třetího dne jsme vlastní­ma ruka­ma vy­ho­di­li lodní výbavu. 20 Bouře ne­přestáva­la zuřit ani po mno­ha dnech. Ne­bylo vi­dět slun­ce ani hvěz­dy, až se na­ko­nec ztráce­la všech­na na­děje, že se za­chrání­me. 21 Když už dlouho ani ne­moh­li jíst, Pavel se po­stavil do­prostřed a ře­kl: „Pánové, mě­li jste mě po­s­lech­nout. Kdybychom ne­vy­plu­li z Kré­ty, ušetři­li bychom si toto neštěstí a ško­du. 22 Teď vás ale vy­zývám, abys­te se vzchopi­li. I když bude loď zniče­na, nikdo z vás ne­při­jde o život. 23 Dnes v noci mě navštívil an­děl toho Bo­ha, je­muž patřím a sloužím, a 24 ře­kl mi: ‚Ne­boj se, Pavle, do­staneš se před císaře. A hle, Bůh se z dob­ro­ty k to­bě roz­ho­dl za­chovat všech­ny, kdo se plaví s tebou.‘ 25 Pro­to se vzchop­te, pánové! Věřím to­tiž Bo­hu, že vše do­padne, jak mi bylo řečeno. 26 Mu­sí­me ale na­razit na nějaký ostrov.“ 27 Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni na­příč Ad­ri­a­tikem. Ko­lem půlno­ci mě­li ná­mořníci do­jem, že se blíží země. 28 Spusti­li olovnici a naměři­li dvacet sáhů; o kou­sek dál ji spusti­li znovu a naměři­li patnáct sáhů. 29 Z obavy, abychom nena­razi­li na ú­tesy, spusti­li ze zá­di čtyři kot­vy a toužebně očekáva­li den. 30 Teh­dy se ná­mořníci poku­si­li uniknout z lo­di. Pod zá­minkou, že chtějí roz­tahovat kot­vy také z pří­di, spusti­li člun na moře, 31 ale Pavel ře­kl setní­kovi a vo­jákům: „Pokud ne­zůstanou na lo­di, ne­zachrání­te se!“ 32 Vo­jáci tedy přesek­li lana a ne­cha­li člun uplavat. 33 Před svítáním Pavel všech­ny vy­zýval, aby po­jedli: „Dnes je to čtrnáct dní, co sa­mou úzkostí nic nejí­te. 34 Pro­to vás pro­sím, v zájmu své záchra­ny něco sněz­te; nikdo z vás ne­při­jde ani o vlásek!“ 35 Po těch slovech vzal chléb, pře­de vše­mi vzdal díky Bo­hu, lá­mal a za­čal jíst. 36 Všech­ny to po­vzbu­di­lo a něco po­jedli. 37 (Na lodi nás bylo celkem 276 osob.) 38 Po­silněni jídlem pak sypa­li pšenici do moře, aby od­lehči­li loď. 39 Ko­nečně se ro­ze­dni­lo. Ne­moh­li tu zem po­znat, ale vi­dě­li ja­kou­si zátoku s plo­chým bře­hem. Na ten se chtě­li poku­sit s lodí najet. 40 Od­sek­li kot­vy a ne­cha­li je v moři. Uvolni­li také pro­va­zy u kor­mi­del, přední plach­tu na­pnu­li do vět­ru a pusti­li se ke bře­hu. 41 V mořské úžině však loď naje­la na mělči­nu. Příď pevně uvíz­la a ne­moh­la se po­hnout, za­tím­co záď se tříš­ti­la pod nápo­rem vln. 42 Vo­jáci se roz­hod­li po­bít vězně, aby něk­terý ne­u­plaval a ne­u­ni­kl. 43 Setník jim ale v tom úmys­lu za­bránil, pro­tože chtěl za­chránit Pav­la. Naří­dil, aby ti, kdo umí plavat, vy­skoči­li první a do­sta­li se ke bře­hu. 44 Ostatní je mě­li následovat na prknech nebo jiných troskách lo­di. Tak se na­ko­nec všich­ni v pořádku do­sta­li na břeh.

Bible21Skutky27

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček