Bible21 › Skutky › 13

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

1 V an­ti­o­chij­ské církvi byli pro­ro­ci a učitelé: Barnabáš, Ši­mon zvaný Černý, Lu­cius Kyrén­ský, Mena­chem, vy­chovaný spo­lečně s tet­rar­chou He­ro­dem, a Saul. 2 Jednou, když uctíva­li Pá­na a posti­li se, Duch svatý ře­kl: „Od­děl­te mi Sau­la a Barnabáše pro dílo, k ně­muž jsem je povolal.“ 3 Po půs­tu a mod­lit­bě na ně tedy vloži­li ruce a pro­pusti­li je. Kypr4 Oni pak, vy­s­láni Du­chem svatým, přiš­li do Se­leu­kie, odkud odplu­li na Kypr. 5 Když do­razi­li do Sala­mi­ny, káza­li Boží slovo v ži­dov­ských syna­go­gách; také Jan byl s ni­mi, aby jim po­máhal. 6 Pro­cestova­li ten os­t­rov až do Páfu, kde na­razi­li na jedno­ho ča­roděje, ži­dov­ského falešného pro­roka jménem Bar-Jesus, 7 který se vetřel do přízně místního pro­konzu­la Sergia Pav­la. Ten­to ro­zumný muž si Barnabáše a Sau­la ne­chal za­vo­lat, pro­tože toužil slyšet Boží slovo. 8 Onen Ely­mas (ne­bo­li ča­roděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odpo­roval a snažil se pro­konzulovi za­bránit ve víře. 9 Sau­la, zvaného také Pavel, na­plnil Duch svatý. Podíval se mu zpří­ma do očí 10 a ře­kl: „­Ty ďáblův synu plný přet­vářky a pod­losti! Ty ne­pří­te­li vší sprave­dlnosti! Ne­přestaneš pod­vracet Hos­po­di­novy přímé ces­ty? 11 Hle, ruka Hos­po­di­nova tě teď raní slepo­tou! Bude to trvat, než zase uvi­díš slunce!“ Vtom na Ely­ma­se padla temná ml­ha, takže tápal ko­lem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ru­ku. 12 Když pro­konzul uvi­děl, co se stalo, uvěřil, ohro­men Pánovým učením. Antiochie Pisidská13 Pavel a jeho spo­lečníci pak odplu­li z Páfu a do­razi­li do Perge v Pamfy­lii. Jan je však opustil a vrá­til se do Je­ruzalé­ma. 14 Pokračova­li tedy z Perge sa­mi, až do­razi­li do An­ti­o­chie Pisid­ské. V so­bo­tu šli do syna­go­gy a po­sa­di­li se. 15 Když skonči­lo č­tení Záko­na a Pro­roků, před­sta­vení syna­go­gy je vy­zva­li: „Bratři, pokud má­te pro lid nějaké slovo po­vzbu­zení, mluvte.“ 16 Pavel vstal, po­kynul ru­kou a ře­kl: „Iz­rae­li­té a všich­ni Boží cti­te­lé, slyš­te: 17 Bůh to­ho­to li­du, Iz­rae­le, vy­vo­lil naše ot­ce. Pozdvi­hl ten­to lid, když po­býval v Egyptě, a vy­ve­dl jej od­tud svou vztaženou paží. 18 Po čtyřicet let snášel je­jich způso­by na pouš­ti, 19 a když vy­hla­dil sedm národů v zemi Kanaán, roz­dě­lil jim je­jich zem lo­sem. 20 To vše trvalo asi čtyři sta pa­desát let. Až do pro­roka Sa­mue­le jim dával soud­ce. 21 Když pak žáda­li o krále, Bůh jim dal Sau­la, syna Kíšova, muže z poko­lení Ben­jamínova. Po čtyřiceti letech 22 jej však za­vr­hl a pozdvi­hl jim za krále Davi­da, o němž vy­dal toto svě­de­ctví: ‚Našel jsem Davi­da, syna Jišajova, muže pod­le mého srd­ce; on mi vy­plní všech­na přání.‘ 23 Z jeho se­mene Bůh vzbu­dil Iz­rae­li za­s­líbeného Spa­si­te­le – Ježíše, 24 před je­hož přícho­dem kázal Jan vše­mu lidu Iz­rae­le křest pokání. 25 Ke kon­ci své ces­ty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládá­te – hle, on při­chází po mně! Jemu nejsem ho­den ani roz­vázat obuv na nohou.‘ 26 Bratři, synové rodu Abraha­mova, i vy, kdo ctí­te Boha spo­lu s ni­mi, vám bylo po­s­láno toto slovo spásy. 27 Obyva­te­lé Je­ruzalé­ma ani je­jich vůd­cové ho však ne­po­zna­li. Od­sou­di­li ho, a tak na­plni­li hla­sy Pro­roků, kteří se čtou každou so­bo­tu. 28 Ačko­li nenaš­li nic, za co by za­s­loužil smrt, vy­žáda­li si na Pi­látovi jeho po­pravu. 29 Když na­plni­li všech­no, co o něm bylo psáno, sňa­li jej z kříže a po­loži­li do hro­bu. 30 Bůh jej ale vzkřísil z mrt­vých! 31 On se pak po mno­ho dní ukazoval těm, kdo s ním přiš­li z Ga­li­le­je do Je­ruzalé­ma, a ti teď o něm vy­dávají svě­de­ctví li­dem. 32 Přináší­me vám tedy ra­dostnou zprávu: Za­s­líbení daná našim ot­cům 33 Bůh splnil nám, je­jich po­tomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to po­psáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Ot­cem tvým!‘ 34 A že ho vzkřísil z mrt­vých, aby nikdy ne­pod­le­hl zkáze, ře­kl takto: ‚Dám vám svatá za­s­líbeníučiněná Davidovi.‘ 35 Pro­to na jiném místě říká: ‚Svého svatého ne­vy­dáš rozkladu.‘ 36 David ve svém poko­lení za­jis­té po­s­loužil Boží vů­li. Když však ze­s­nul a byl připo­jen ke svým ot­cům, pod­le­hl roz­kla­du. 37 Ten, kterého Bůh vzkřísil, však roz­klad ne­po­znal. 38 Bratři, ozna­mu­ji vám, že skrze něj se vám zvěs­tuje odpuštění hříchů. 39 Skrze něj je každý věřící osprave­dlněn od vše­ho, od če­ho vás Mo­jžíšův zákon osprave­dlnit ne­mohl. 40 Dej­te si však po­zor, aby se vám ne­stalo, co je psáno v Pro­ro­cích: 41 ‚Po­hleď­te, pohrdavci, podivte se a zhyňte: Já konám dílo ve vaší době, dílo, je­muž neuvěříte, i kdy­by vám o něm někdo vyprávěl!‘“ 42 Když pak od­cháze­li ze syna­go­gy, místní po­hané je pro­si­li, aby jim o těch věcech vy­právě­li příští so­bo­tu. 43 Jakmi­le bylo shro­máždění roz­puštěno, mno­zí Ži­dé i zbožní pro­se­lyté šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v roz­hovo­ru nabáda­li, ať zůstávají v Boží mi­losti. 44 Příští so­bo­tu se ke slyšení Božího slova sešlo sko­ro ce­lé město. 45 Když Ži­dé uvi­dě­li ty davy, na­plni­la je závist a za­ča­li rouhavě po­pírat, coko­li Pavel ře­kl. 46 Pavel a Barnabáš jim směle od­po­vědě­li: „Vy jste mě­li Boží slovo slyšet jako první. Pro­tože ho však odmítá­te, a po­važujete se tak za ne­hodné věčného živo­ta, hle, ob­rací­me se k po­hanům! 47 Tak nám to to­tiž přikázal Hospodin: ‚Učinil jsem tě svět­lem národů, abys dal spásu ce­lé­mu světu.‘“ 48 Když to po­hané us­lyše­li, za­ča­li se ra­dovat a oslavovat Pánovo slovo a všich­ni, kdo byli předurčeni k věčné­mu živo­tu, uvěři­li. 49 Pánovo slovo se pak šíři­lo po ce­lém kra­ji. 50 Ži­dovští vůd­ci ale poštva­li bo­ha­bojné a vážené že­ny i přední muže měs­ta, aby pro­ti Pav­lovi a Barnabášovi roz­pouta­li pronásledování a vy­hna­li je ze svého kraje. 51 Ti však na ně setřás­li prach z no­hou a přiš­li do Iko­nia. 52 Učedníci pak byli plní ra­dosti a Du­cha svatého.