Bible21 › Skutky › 17

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Tesalonika1 Přes Amfipo­lis a Apo­lo­nii pak přiš­li do Tesalo­niky, kde byla ži­dov­ská syna­go­ga. 2 Pavel tam pod­le svého zvyku šel a po tři so­bo­ty k nim pro­mlou­val z Pí­sem. 3 Vy­světloval a dokazoval jim, že Mesiáš mu­sel trpět a vstát z mrt­vých a že „to­to je Mesiáš: Ježíš, kterého vám kážu!“ 4 Něk­teří z nich se dali přesvědčit a připo­ji­li se k Pav­lovi a Si­la­sovi, stejně jako ve­liké množství bo­ha­bojných Řeků i nemálo předních žen. 5 Ostatních Ži­dů se ale zmo­cni­la žár­livost. Se­h­na­li nějaké pou­liční po­valeče, vy­vo­la­li sro­cení davu, vzbouři­li město a při­táh­li k Jáso­novu do­mu. Hleda­li tam Pav­la a Si­la­se, aby je moh­li od­vést před li­dový soud. 6 Když je však nenaš­li, od­vlek­li Jáso­na a něk­teré bra­t­ry k městským radním s křikem: „­Ti­to li­dé roz­vracejí ce­lý svět! Teď přiš­li sem 7 a Jáson je při­jal! Ti všich­ni po­rušují císařské nařízení, pro­tože se hlásí k jiné­mu krá­li – Ježíšovi!“ 8 Ta slova dav i městské radní vy­le­ka­la. 9 Když ale Jáson a ostatní složi­li záru­ku, pro­pusti­li je. Beroa10 Bratři pak hned v noci vy­s­la­li Pav­la i Si­la­se do Be­ro­je. Také tam po svém přícho­du navštívi­li ži­dov­s­kou syna­go­gu. 11 Tito Ži­dé však byli ušlech­ti­lejší než tesalo­ničtí. Při­ja­li Slovo s ve­likou dych­tivostí a každý den zkou­ma­li Písma, zda je to všech­no oprav­du tak. 12 Mno­zí z nich pak uvěři­li, stejně jako nemálo vážených ře­ckých žen a mužů. 13 Když se ale Ži­dé z Tesalo­niky do­zvědě­li, že Pavel káže Boží slovo i v Be­ro­ji, přiš­li také tam a za­ča­li podněcovat a bouřit davy. 14 Bratři pro­to Pav­la hned po­sla­li k moři, ale Si­las a Ti­mo­te­us tam zůsta­li. 15 Ti, kdo Pav­la do­pro­váze­li, ho dove­dli až do Athén. Od­tud se vrá­ti­li se vzkazem pro Si­la­se a Ti­mo­tea, aby co nej­rych­le­ji přiš­li za Pavlem. Athény16 Když na ně Pavel če­kal v Athénách a vi­děl, jak je to město plné mo­del, jeho duch se bouřil. 17 Dis­kutoval tedy s Ži­dy i bo­ha­bojný­mi Ře­ky v syna­go­ze a každý den také s lid­mi, které po­tkával na náměstí. 18 De­ba­tova­li s ním rovněž něk­teří epiku­rej­ští a sto­ičtí fi­losofové. Jedni říka­li: „Co nám chce ten žvanil povídat?“ a jiní: „Z­dá se být zvěstova­te­lem cizích božstev!“ (Kázal jim to­tiž Ježíše a vzkříšení z mrt­vých.) 19 Chopi­li se ho a vy­ve­dli na Are­opag se slovy: „­Moh­li bychom vědět, jaké nové učení to hlásáš? 20 Zní nám to nějak zvláštně, a tak chce­me vědět, co to má být.“ 21 (Všich­ni Athéňané i cizin­ci, kteří tam po­býva­li, se to­tiž ne­zabýva­li ničím jiným, než aby říka­li nebo po­s­lou­cha­li něco nového.) 22 Pavel se po­stavil do­prostřed Are­opa­gu a ře­kl: „Athéňané, vi­dím, že jste v každém ohle­du vel­mi ná­božní li­dé. 23 Když jsem se tu pro­cházel a po­zo­roval vaše ná­božen­ství, našel jsem také ol­tář, na němž je na­psáno: NE­ZNÁMÉ­MU BO­HU. Nuže, koho ctí­te, aniž ho zná­te, toho vám zvěs­tu­ji. 24 Bůh, který stvořil svět i všech­no v něm, je Pánem nebe i země. Ne­byd­lí v chrá­mech udělaných ruka­ma 25 ani si ne­dává lid­ský­ma ruka­ma sloužit, jako by něco po­tře­boval, pro­tože sám všem dává život i dech a všech­no. 26 Z jedno­ho člověka uči­nil ce­lé lid­stvo, aby ži­lo na ce­lém zem­ském po­vrchu. Vy­měřil jim určená ob­dobí a hranice je­jich živo­ta, 27 aby hleda­li Bo­ha, zda by se ho snad moh­li do­tknout a nalézt ho – ačko­li není dale­ko od žádného z nás. 28 ‚Vž­dyť jím ži­je­me, hýbe­me se a trváme.‘ Jak řek­li něk­teří z vašich básníků: ‚Jsme pře­ce jeho rodina.‘ 29 Když tedy jsme Boží ro­di­na, nemůže­me si mys­let, že by se božská bytost moh­la podo­bat zla­tu, stříb­ru nebo ka­meni, výtvo­ru lid­ské zručnosti a důvtipu. 30 Bůh ale přehlé­dl ča­sy této ne­vědo­mosti a nyní ukládá všem li­dem všu­de, aby či­ni­li pokání. 31 Určil to­tiž den, v němž bude sprave­dlivě sou­dit svět skrze muže, kterého k tomu us­tanovil, o čemž podal každé­mu důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“ 32 A jakmi­le us­lyše­li o vzkříšení z mrt­vých, jedni se za­ča­li po­smívat, ale jiní řek­li: „Po­s­lech­ne­me si to od tebe někdy jindy.“ 33 Teh­dy je Pavel opustil. 34 Něk­teří se ale k ně­mu připo­ji­li a uvěři­li; mimo jiné i Di­onýsi­os Are­opagi­ta, že­na jménem Da­ma­ris a ještě další.