Bible21 › Skutky › 20

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

V Makedonii, Řecku a Asii1 Jakmi­le to pozdvižení skonči­lo, Pavel svo­lal učedníky, roz­loučil se s nimi a vy­razil do Ma­kedo­nie. 2 Pro­šel ty kraje, mno­hokrát po­vzbu­dil místní učedníky a do­razil do Ře­cka, 3 kde strávil tři měsíce. Po­tom se chys­tal odplout do Sýrie, ale kvů­li ži­dov­ským úkladům se roz­ho­dl vrá­tit přes Ma­kedo­nii. 4 Do­pro­váze­li ho: Sopater z Be­ro­je, Ari­star­chos a Sekun­dus z Tesalo­niky, Gaius a Ti­mo­te­us z Derbe a Tychikos a Trofi­mos z Asie. 5 Ti šli na­před a če­ka­li v Troadě na nás, 6 kteří jsme po Svátku ne­kvašených chle­bů vy­plu­li z Fi­lip. Během pě­ti dnů jsme do­razi­li k nim do Troa­dy a strávi­li jsme tam tý­den. 7 Když jsme se prvního dne po so­bo­tě seš­li k lámání chle­ba, Pavel k nim mlu­vil, a pro­tože se druhý den chys­tal ode­jít, pro­táhl svou řeč až do půlno­ci. 8 V horní místnosti, kde se shro­máž­di­li, sví­ti­lo hodně lamp. 9 Je­den mladík jménem Eu­tychus seděl v okně a při Pav­lově dlouhé řeči se o něj pokoušel hlu­boký spánek. Na­ko­nec ho spánek pře­mohl a on spa­dl z třetího po­schodí do­lů. Když ho zve­dli, byl mr­tev. 10 Pavel sešel do­lů a ob­jal jej; po­tom ho vzal do náruče a ře­kl: „Buď­te klidní, je v něm život!“ 11 Pak vy­stou­pil na­ho­ru, lá­mal chléb a po jídle ještě dlouho mlu­vil, až do rá­na, kdy ode­šel. 12 Toho chlap­ce pak přive­dli živého a byli ne­smírně po­těšeni. 13 My ostatní jsme vy­razi­li na­před. Vy­plu­li jsme na lodi k As­su, kde jsme mě­li přib­rat Pav­la; přál si tam to­tiž jít sám pěšky. 14 Když jsme se v Assu setka­li, vza­li jsme ho na palu­bu a připlu­li do Mi­tylé­ny. 15 Od­tud jsme pokračova­li dál a druhého dne jsme se při­blíži­li k os­t­rovu Chi­os. Na­zítří jsme připlu­li k Sá­mu a dalšího dne jsme do­razi­li do Mi­lé­tu. 16 Pavel se to­tiž roz­ho­dl mi­nout Efes, aby se v Asii ne­z­držel. Spě­chal do Je­ruzalé­ma, kam se chtěl do­stat pokud možno na den Letnic. Pavel se loučí17 Z Mi­lé­tu po­slal zprávu do Efesu a za­vo­lal k sobě starší církve. 18 Když k ně­mu přiš­li, ře­kl jim: „Sa­mi ví­te, jak jsem strávil vše­chen čas, kdy jsem byl s vá­mi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: 19 Jak jsem sloužil Pánu se vší poko­rou, v slzách a upro­střed mno­ha zkoušek, které mě po­tkaly kvů­li ži­dov­ským úkladům; 20 jak jsem vám ne­zamlčel nic uži­tečného, ale kázal vám a učil veřejně i po do­mech; 21 jak jsem Ži­dům i Řekům vy­dával svě­de­ctví o pokání k Bohu a o víře v naše­ho Pá­na Ježíše. 22 Teď ale jdu, pu­zen Du­chem, do Je­ruzalé­ma. Ne­vím, co mě tam čeká, 23 ačko­li mi Duch svatý v každém městě po­tvrzuje, že mě če­kají pou­ta a soužení. 24 Já však na to ne­d­bám; v živo­tě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kte­rou jsem při­jal od Pá­na Ježíše: abych byl svědkem evange­lia o Boží mi­losti. 25 Teď vím, že nikdo z vás, mezi ni­miž jsem cho­dil a kázal o Božím králov­ství, mě už nikdy ne­u­vi­dí. 26 Pro­to před vá­mi dnešní den pro­hlašu­ji, že jsem čis­tý od krve všech, 27 ne­boť jsem nic ne­zamlčel, ale ozná­mil vám veške­rou Boží vů­li. 28 Dbej­te tedy na sebe i na ce­lé stádo, je­hož správ­ci vás Duch svatý us­tanovil, abys­te pás­li Boží církev, kte­rou vy­kou­pil svou vlastní krví. 29 Vím, že po mém od­cho­du mezi vás při­jdou draví vl­ci, kteří ne­bu­dou šetřit stádo. 30 I z vás sa­motných po­vstanou li­dé, kteří bu­dou pře­kru­covat prav­du, aby strh­li učedníky za se­bou. 31 Pro­to bdě­te a pa­ma­tuj­te, že jsem po tři roky dnem i no­cí bez přestání v slzách na­po­mínal jedno­ho každého z vás. 32 Teď vás tedy svěřu­ji Bohu a slovu jeho mi­losti, které má moc vy­bu­dovat vás a dát vám dě­dictví mezi vše­mi po­svěcený­mi. 33 Od niko­ho jsem ne­ch­těl stříbro, zla­to ani ša­ty. 34 Sami ví­te, že jsem tě­ma­to ruka­ma vy­dělával na po­tře­by své i svých spo­lečníků. 35 Tím vším jsem vám ukázal, že má­me po­ctivě pracovat, po­máhat slabým a pa­ma­tovat na slova Pá­na Ježíše, který ře­kl: ‚Požeh­nanější je dávat než dostávat.‘“ 36 Po těch slovech s nimi vše­mi pokle­kl a mod­lil se. 37 Všich­ni se dali do ve­likého pláče, ob­jí­ma­li Pav­la a líba­li ho. 38 Nej­více se rmou­ti­li nad jeho slovy, že už ho nikdy ne­u­vi­dí. Tak ho do­pro­váze­li až k lo­di.