Bible21 › Skutky › 7

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Štěpánova řeč1 Ve­lekněz se ho ze­ptal: „Je to tak?" 2 Štěpán od­po­věděl: „Bratři a ot­cové, slyš­te! Když byl náš otec Abraham ještě v Me­zopo­tá­mii, před­tím než se usa­dil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy 3 a ře­kl mu: ‚O­de­jdi ze své země a ze svého příbu­zen­stva a po­jď do země, kte­rou ti ukážu.‘ 4 Teh­dy ode­šel ze země Chal­dej­ců a usa­dil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho od­tud přestěhoval do země, v níž teď byd­lí­te. 5 Ne­dal mu v ní za dě­dictví ani stopu země, ale slí­bil ji dát do vlastnictví jemu a jeho se­meni po něm. I když byl ještě bez­dětný, 6 Bůh mu ře­kl: ‚Tvo­ji po­tom­ci bu­dou žít jako přis­těhoval­ci v cizí ze­mi. Bu­dou zot­ročeni a utis­kováni po čtyři sta let. 7 Národ, je­muž bu­dou ot­ročit, ale budu soudit,‘ ře­kl Bůh. ‚Po­tom ode­jdou a bu­dou mi sloužit na tom­to místě.‘ 8 Teh­dy jim vy­dal smlou­vu o obříz­ce. Když pak Abraham zplo­dil Izáka, os­mého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jáko­ba a Jákob dvanáct pa­tri­a­rchů. 9 Pa­tri­a­r­chové žár­li­li na Josefa a pro­da­li ho do Egyp­ta, ale Bůh byl s ním. 10 Vy­svo­bo­dil ho ze všech jeho soužení a dal mu před fa­rao­nem, egyptským králem, mi­lost a moud­rost, takže ho us­tanovil správ­cem Egyp­ta i ce­lého svého do­mu. 11 Po­tom přišel na ce­lou egyptskou i kananej­skou zem hlad a ve­liké soužení, takže naši ot­cové nemě­li co jíst. 12 Když Jákob us­lyšel, že v Egyptě je obi­lí, po­slal tam naše ot­ce. 13 Když přiš­li po­druhé, Josef se dal svým bra­trům po­znat, a tak se fa­rao se­z­ná­mil s Josefovou ro­di­nou. 14 Josef pak k sobě po­zval svého otce Jáko­ba i ce­lé své příbu­zen­stvo v poč­tu se­dm­desá­ti pě­ti osob. 15 Jákob tedy se­stou­pil do Egyp­ta, kde zemřel on i naši ot­cové. 16 Po­tom byli přene­seni do Še­che­mu a po­chováni v hrobě, který Abraham kou­pil za stříbro od synů Še­che­mova otce Cha­mo­ra. 17 Jak se blížil čas, kdy se mělo na­plnit Boží za­s­líbení Abraha­movi, náš lid v Egyptě ros­tl a množil se, 18 dokud ne­po­vstal jiný král, který už o Josefovi ne­věděl. 19 Choval se k naše­mu náro­du lstivě a nu­til naše předky odkládat vlastní novo­ro­zen­ce, aby ne­přeži­li. 20 V té době se na­ro­dil Mo­jžíš. Byl pře­krásný. Tři měsíce ho chova­li v rodném do­mě, 21 a když ho mu­se­li od­ložit, vza­la si ho fa­rao­nova dce­ra a vy­chova­la ho jako vlastního sy­na. 22 Mo­jžíš byl vy­učen veškeré moud­rosti Egypťanů a byl mo­cný ve slovech i skutcích. 23 Když mu bylo čtyřicet let, roz­ho­dl se navštívit své bra­t­ry, syny Iz­rae­le. 24 Uvi­děl, jak je­den z nich trpí bez­práví; za­stal se ho, po­mstil toho ubožáka a Egypťa­na za­bil. 25 Mys­lel si, že jeho bratři po­ro­zumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni ne­ro­zumě­li. 26 Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit je­jich po­tyčku: ‚­Muži, jste bratři! Pro­č je­den druhé­mu ubližujete?‘ 27 Ten, který ub­ližoval své­mu bližní­mu, jej však od­strčil: ‚Kdo tě us­tanovil naším vůd­cem a soud­cem? 28 Chceš mě snad za­bít, jako jsi vče­ra za­bil toho Egypťana?‘ 29 Kvů­li těm slovům pak Mo­jžíš ute­kl a žil jako přis­těhovalec v mi­dián­ské ze­mi, kde zplo­dil dva sy­ny. 30 Po dalších čtyřiceti letech se mu na pouš­ti u hory Si­naj ukázal an­děl v pla­meni hořícího keře. 31 Mo­jžíš se tomu vi­dění po­divil. Když se při­blížil, aby se lépe podíval, za­zněl k ně­mu Hos­po­dinův hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých ot­ců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mo­jžíš se roz­třá­sl a ne­od­važoval se podívat. 33 Hos­po­din mu ře­kl: ‚Zuj si obuv z no­hou, pro­tože místo, na němž sto­jíš, je svatá půda. 34 Zřetelně jsem vi­děl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem je­jich nářek a se­stou­pil jsem, abych je vy­svo­bo­dil. Nyní tedy po­jď, pošlu tě do Egypta.‘ 35 To­ho­to Mo­jžíše, kterého za­vrh­li, když řek­li: ‚Kdo tě us­tanovil vůd­cem a soudcem?‘ , toho Bůh po­slal jako vůd­ce a vy­svo­bo­di­te­le, když se mu pro­střednictvím an­dě­la ukázal v onom keři. 36 Ten­to Mo­jžíš je vy­ve­dl na svo­bo­du a ko­nal divy a zá­zra­ky v egyptské ze­mi, na Rudém moři a po čtyřicet let na pouš­ti. 37 Ten­to Mo­jžíš ře­kl synům Iz­rae­le: ‚Bůh vám z vašich bra­trů vzbudí Pro­roka, jako jsem já.‘ 38 Ten­to Mo­jžíš byl ve shro­máždění Božího lidu na pouš­ti. Stál mezi an­dělem, který k ně­mu mlu­vil na hoře Si­naj, a naši­mi ot­ci. To on při­jal živá slova, aby je předal nám. 39 Naši ot­cové ho ale ne­ch­tě­li po­s­lou­chat. Za­vrh­li ho a v srd­cích se ob­rá­ti­li do Egyp­ta. 40 Řek­li Áro­novi: ‚Udě­lej nám bo­hy, kteří by nás ve­dli! Kdo ví, co se stalo s tím Mo­jžíšem, který nás vy­ve­dl z Egypta.‘ 41 Teh­dy si uděla­li te­le, při­nes­li té mod­le obě­ti a ra­dova­li se z výtvo­ru svých ru­kou. 42 Bůh se od nich od­vrá­til a ne­chal je sloužit ne­bes­ké­mu zástu­pu, jak je psáno v knize proroků: ‚Obětovali jste snad mně své obě­ti a da­rytěch čtyřicet let na pouš­ti, dome iz­rael­ský? 43 Vztyči­li jste stánek Mo­lo­chaa hvěz­du svého boha Remfana, obrazy, jež jste si uděla­li, abys­te se jim klaněli! Proto vás vy­stěhu­ji až za Babylon.‘ 44 Naši ot­cové mě­li na pouš­ti Stánek svě­de­ctví, jak naří­dil Ten, který ře­kl Mo­jžíšovi, aby ho udělal pod­le vzo­ru, který vi­děl. 45 Ten­to stánek převza­li naši ot­cové a s Jo­zuem jej vnes­li na území po­hanů, které Bůh před naši­mi otci vy­hnal. Tak to bylo až do dnů Davi­da, 46 kterého si Bůh ob­lí­bil a který pro­sil, aby mohl Bohu Jáko­bovu zří­dit příby­tek. 47 Šalo­moun mu po­tom po­stavil dům. 48 Nej­vyšší ale ne­byd­lí v chrá­mech udělaných ruka­ma. Jak říká pro­rok: 49 ‚Ne­be je můj trůn, zemi mám u no­hou jako podnožku. Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin, a jaké místo, kde bych spoči­nul? 50 Copak jsem toto vše svou ru­kou nestvořil?‘ 51 Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obříz­ka srd­ce a uší! Stále jen vzdo­rujete Du­chu svaté­mu – jak vaši ot­cové, tak i vy! 52 Kterého z pro­roků vaši ot­cové ne­pronásledova­li? Za­bíje­li ty, kdo před­po­vída­li příchod toho Sprave­dlivého, a vy jste ho teď zra­di­li a za­vraž­di­li. 53 Při­ja­li jste Zákon z ru­kou an­dělů, ale ne­zachova­li jste ho!“ Ježíšův mučedník54 Když to slyše­li, rozzuři­li se tak, že na Štěpá­na za­ča­li skřípět zu­by. 55 On však, plný Du­cha svatého, upřel po­hled k ne­bi. Uvi­děl Boží slávu a Ježíše sto­jícího po Boží pravici 56 a zvo­lal: „Hle, vi­dím otevřené nebe a Syna člověka sto­jícího po Boží pravici!“ 57 Za­ča­li hla­si­tě křičet, za­cpa­li si uši a svorně se na něj vrh­li. 58 Vy­hna­li ho ven z měs­ta, kde ho ka­menova­li. Svěd­kové si teh­dy od­loži­li pláště k no­hám mladíka jménem Saul. 59 Za­tím­co ho ka­menova­li, Štěpán se mod­lil: „Pane Ježíši, při­jmi mého ducha.“ 60 Kle­sl na ko­le­na a hla­si­tě zvo­lal: „Ne­počí­tej jim ten­to hřích, Pane!“ Po těch slovech ze­s­nul.