Bible21 › Skutky › 4

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Petr a Jan před Veleradou1 A když tak­to mlu­vi­li k li­du, přiš­li na ně kněží s ve­li­te­lem chrá­mové stráže a se sa­du­ce­ji. 2 Ne­moh­li to­tiž snést, že učí lid a že v sou­vis­losti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrt­vých. 3 Za­tkli je, a pro­tože už byl večer, ne­cha­li je do druhého dne ve vězení. 4 Mno­zí, kdo tu řeč slyše­li, však uvěři­li, takže je­jich počet do­sáhl asi pě­ti tisíc mužů. 5 Na­zítří se v Je­ruzalémě seš­li ži­dovští hodnostáři, starší a znal­ci Písma, 6 ve­lekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Ale­xan­dr a ostatní z ve­lekněžského ro­du. 7 Po­stavi­li Pet­ra s Janem do­prostřed a vy­s­lý­cha­li je: „Ja­kou mo­cí a v čím jménu jste to udělali?“ 8 Teh­dy jim Petr, na­plněn Du­chem svatým, ře­kl: „Vůd­cové lidu a starší Iz­rae­le, 9 jsme tu dnes vy­s­lýcháni kvů­li dob­ré­mu skutku, jímž bylo uz­dra­vení ne­mo­cného člověka. 10 Pro­to vám všem i ce­lé­mu iz­rael­ské­mu lidu ozna­mu­ji, že ten­to člověk před vá­mi sto­jí zdravý ve jménu Ježíše Krista Na­za­retského, je­hož jste vy ukřižova­li a je­hož Bůh vzkřísil z mrt­vých. 11 To je ten ‚ká­men vá­mi stavi­te­li zavržený, jenž se stal ka­menem úhelným.‘ 12 V nikom jiném není spása – na světě není li­dem dáno jiné jméno, v němž bychom moh­li být spaseni!“ 13 Když vůd­cové vi­dě­li Pet­rovu a Janovu smě­lost a zjisti­li, že jsou to ne­učení a pro­stí li­dé, žas­li a po­zna­li na nich, že byli s Ježíšem. 14 Když se podíva­li na toho uz­dra­veného muže, jak tam s nimi sto­jí, nemě­li co na to říci. 15 Po­ruči­li jim, ať ode­jdou z radní místnosti, a za­ča­li se ra­dit: 16 „Co s tě­mi lid­mi udělá­me? Ce­lý Je­ruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zá­zrak, a my to nemůže­me po­přít. 17 Aby se to ale mezi lid­mi přestalo šířit, po­hroz­me jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“ 18 A tak je za­vo­la­li a přikáza­li jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec ne­mluví ani ne­učí. 19 Petr a Jan jim od­po­vědě­li: „Mys­lí­te, že je v Božích očích správné, abychom po­s­lou­cha­li vás více než Bo­ha? 20 Nemůže­me ne­mlu­vit o tom, co jsme vi­dě­li a slyšeli.“ 21 Když ale ne­moh­li najít nic, za co by je po­tre­sta­li, znovu jim po­hro­zi­li a s ohle­dem na lid je pro­pusti­li. Všich­ni to­tiž oslavova­li Boha za to, co se stalo – 22 člověk přes čtyřicet let chro­mý byl zázračně uz­dra­ven! Dej nám smělost23 Po­té, co byli pro­puštěni, přiš­li ke svým a vy­právě­li, co jim řek­li vrch­ní kněží a starší. 24 Když to bratři us­lyše­li, svorně po­zve­dli hlas k Bo­hu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i ze­mi, moře i všech­no, co je v nich. 25 Ty jsi skrze Du­cha svatého ře­kl ús­ty svého služebníka, naše­ho otce Davida: ‚Proč se náro­dy vzbouři­lya li­dé vy­mýš­le­li marnosti? 26 Králové země po­vsta­lia vlád­cové se spřáh­li pro­ti Hos­po­di­nua pro­ti jeho Pomazanému.‘ 27 A oprav­du, He­ro­des a Pon­tius Pi­lát se spřáh­li s po­ha­ny a s li­dem Iz­rae­le pro­ti tvé­mu svaté­mu služebníku Ježíši, je­hož jsi po­mazal, 28 a pro­ve­dli, co tvá ruka a tvá vůle předurči­la, že se má stát. 29 Po­hleď nyní na je­jich výhrůžky, Hos­po­di­ne, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smě­lostí. 30 Vztahuj svou ruku k uz­dravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!“ 31 Místo, na kterém se shro­máž­di­li, se po je­jich mod­lit­bě za­třás­lo. Všich­ni byli na­plněni Du­chem svatým a za­ča­li směle mlu­vit Boží slovo. Jedno srdce, jedna duše32 Ce­lé to množství věřících mělo jedno srd­ce a jednu duši. Nikdo nic nena­zýval svým vlastním majetkem, ale mě­li všech­no spo­lečné. 33 Apošto­lové vy­dáva­li svě­de­ctví o vzkříšení Pá­na Ježíše s ve­likou mo­cí a na všech spočíva­la ve­liká mi­lost. 34 Nikdo mezi nimi netrpěl nou­zi, pro­tože ti, kdo vlastni­li pole nebo do­my, je pro­dáva­li a utržené peníze přináše­li 35 k no­hám apošto­lů. Z toho se pak roz­dělovalo každé­mu, jak kdo po­tře­boval. 36 Joses, který od apošto­lů do­stal jméno Barnabáš (což v překla­du zna­mená Syn po­těšení), levi­ta půvo­dem z Kyp­ru, 37 pro­dal své po­le, při­ne­sl peníze a po­ložil je k no­hám apošto­lů.