Bible21 › Skutky › 10

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Co Bůh očistil, neměj za nečisté1 V Cesa­re­ji žil je­den muž jménem Korne­lius, setník prapo­ru zvaného Ital­ský. 2 Byl zbožný a bo­ha­bojný s ce­lým svým do­mem, dával mno­ho al­mužen lidu a stále se mod­lil k Bo­hu. 3 Jednou odpo­ledne ko­lem třetí ho­di­ny jasně uvi­děl ve vi­dění Božího an­dě­la, jak k ně­mu jde a říká: „Kornelie!“ 4 V úle­ku na něj vy­třeš­til oči a ze­ptal se: „Co je, Pane?“ Anděl mu ře­kl: „Tvé mod­lit­by a al­muž­ny vzbu­di­ly Boží po­zornost. 5 Hned poš­li do Joppy a nech za­vo­lat Ši­mo­na zvaného Petr. 6 Je hos­tem jis­tého Ši­mo­na kože­luha, který má dům u moře.“ 7 Když po těch slovech an­děl ode­šel, Korne­lius za­vo­lal dva své služebníky a jedno­ho zbožného vo­jáka, který patřil k jeho po­bočníkům. 8 Všech­no jim vy­ložil a po­slal je do Joppy. 9 Druhého dne, za­tím­co se cestou blíži­li k měs­tu, Petr vy­stou­pil na plo­chou stře­chu do­mu, aby se mod­lil. Oko­lo po­ledne 10 do­stal hlad a chtěl jíst. Než mu však připravi­li jídlo, upa­dl do vy­tržení. 11 Uvi­děl otevřené nebe a něco jako ve­likou plach­tu, jak se za čtyři cípy spouští na zem. 12 V ní byla vše­možná čtverno­há polní zvířa­ta i šel­my, plazi a ptáci. 13 Vtom k ně­mu za­zněl hlas: „Vstaň, Petře, za­bíjej a jez!“ 14 Petr od­po­věděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem pře­ce ne­je­dl nic nečis­tého nebo poskvrněného.“ 15 Ale hlas k ně­mu pro­mlu­vil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“ 16 Opa­kovalo se to třikrát, než byla plach­ta vy­taže­na zpátky do ne­be. 17 Za­tím­co si Petr marně lá­mal hlavu, co mělo to vi­dění zna­menat, hle, muži po­slaní Korne­li­em se do­pta­li na Ši­monův dům. Když do­razi­li ke dveřím, 18 za­vo­la­li: „Je tu hos­tem Ši­mon zvaný Petr?“ 19 Petr za­tím přemýš­lel o tom vi­dění. Duch mu ře­kl: „Hledají tě tři muži. 20 Vstaň, sejdi do­lů a bez váhání ode­jdi s ni­mi, pro­tože jsem je po­slal já sám.“ 21 Petr tedy sešel do­lů k těm mužům a ře­kl: „Já jsem ten, koho hledá­te. Co vás přivádí?“ 22 Od­po­vědě­li: „Setník Korne­lius, sprave­dlivý a bo­ha­bojný muž, který má dobrou po­věst u ce­lého ži­dov­ského národa, do­stal od svatého an­dě­la po­kyn, že tě má po­zvat k sobě do­mů, aby vy­s­le­chl tvá slova.“ Bůh nikomu nestraní23 Petr je tedy po­zval dovni­tř a pohostil. Nazítří vstal a ode­šel s ni­mi, do­pro­vázen něk­terý­mi bra­t­ry z Joppy. 24 Druhého dne do­razi­li do Cesa­re­je. Korne­lius je očekával a svo­lal své příbuzné a blízké přá­te­le. 25 Když Petr chtěl vejít, Korne­lius mu vy­šel vstříc, padl mu k no­hám a poklo­nil se. 26 Petr ho ale zve­dl se slovy: „Vstaň, vž­dyť i já jsem jen člověk!“ 27 V roz­hovo­ru s ním vešel dovni­tř. Když uvi­děl shro­mážděné množství li­dí, 28 ře­kl jim: „Sa­mi ví­te, že pro Ži­da je ne­přípustné, aby se stýkal s cizin­cem nebo ho navštěvoval. Bůh mi však ukázal, abych žádného člověka neměl za nečis­tého nebo po­sk­vrněného, 29 a tak jsem bez ná­mi­tek při­jal vaše po­zvání a přišel jsem. Mohu se ze­ptat, pro­č jste mě pozvali?“ 30 Korne­lius od­po­věděl: „Před tře­mi dny přes­ně touto do­bou, o třetí odpo­ledne, jsem se doma mod­lil. Náhle se pře­de mnou po­stavil muž v zářícím rou­chu 31 a ře­kl: ‚Korne­lie, tvá mod­lit­ba byla vy­s­lyše­na a tvé al­muž­ny ne­zůstaly bez po­všimnutí před Bo­hem. 32 Poš­li do Joppy a nech za­vo­lat Ši­mo­na zvaného Petr, který je hos­tem v do­mě Ši­mo­na kože­luha u moře.‘ 33 Pro­to jsem k to­bě hned po­slal a ty jsi las­kavě přišel. Teď jsme tu všich­ni před Boží tváří, abychom vy­s­lech­li, coko­li ti Bůh svěřil.“ 34 Petr se ujal slova a ře­kl: „Oprav­du vi­dím, že Bůh niko­mu ne­straní, 35 ale v každém národě se mu líbí, kdoko­li ho ctí a koná sprave­dlnost. 36 To je to po­sel­ství, které Bůh svěřil synům Iz­rae­le; jím zvěs­tuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech. 37 Sami ví­te, co se dělo po ce­lém Jud­s­ku; za­čalo to v Ga­li­le­ji, po kř­tu, který kázal Jan. 38 Ježíše z Na­za­retu Bůh po­mazal Du­chem svatým a mo­cí. Kamko­li přišel, ko­nal dob­ro a uz­dravoval všech­ny soužené od ďáb­la, pro­tože Bůh byl s ním. 39 My jsme svěd­kové vše­ho, co dělal v jud­ské zemi a v Je­ruzalémě. Oni ho při­bi­li na kříž a po­pravi­li, 40 ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal – 41 ne vše­mu li­du, ale svědkům, které Bůh pře­dem vy­vo­lil – nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrt­výchvstání. 42 Uložil nám, abychom káza­li vše­mu lidu a do­svědčova­li, že on je ten, koho Bůh us­tanovil soud­cem živých i mrt­vých. 43 Jemu vy­dávají svě­de­ctví všich­ni pro­ro­ci: skrze jeho jméno při­jme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“ 44 Ještě než to Petr doře­kl, Duch svatý se­stou­pil na všech­ny, kdo po­s­lou­cha­li jeho řeč. 45 Obřezaní věřící, kteří přiš­li s Petrem, užas­li, že dar Du­cha svatého je vy­lit i na po­ha­ny. 46 Slyše­li je to­tiž, jak mluví v jiných jazycích a ve­le­bí Boha. Petr teh­dy pro­hlásil: 47 „Copak jim někdo může ode­přít křest vodou, když při­ja­li Du­cha svatého jako my?“ 48 A tak je ne­chal pokřtít v Pánově jménu. Po­tom ho po­zva­li, aby s nimi po­byl ještě něko­lik dní.