Bible21Skutky5

Skutky

Ananiáš a Zafira1 Také je­den muž jménem Ananiáš se svou manželkou Za­fi­rou pro­dal po­ze­mek; 2 část utržených peněz ale s vědo­mím své manželky ukryl. Zby­tek při­ne­sl a po­ložil k no­hám apošto­lů. 3 Petr mu na to ře­kl: „Ananiáši, to tě tak ovlá­dl sa­tan, že jsi lhal Du­chu svaté­mu? Pro­č jsi ukryl část peněz za to po­le? 4 Copak ne­bylo tvé? Ne­mu­sel jsi ho pro­dávat. A když jsi ho pro­dal, bylo jen na to­bě, co s penězi uděláš. Jak tě moh­la ta­ková věc na­padnout? Nelhal jsi li­dem, ale Bohu!“ 5 Když Ananiáš us­lyšel ta slova, skácel se mr­tev k ze­mi. Na všech­ny, kdo to slyše­li, padla ve­liká bázeň. 6 Něko­lik mladíků vstalo, za­ba­li­li ho, odnes­li ven a po­hř­bi­li. 7 Asi po třech ho­dinách pak přiš­la i jeho že­na, která ne­vědě­la, co se stalo. 8 Petr jí ře­kl: „­Po­věz mi, pro­da­li jste to pole za to­lik peněz?“ „Ano, za tolik,“ od­po­vědě­la. 9 „To jste se do­mlu­vi­li, že bu­dete pokoušet Hos­po­di­nova Ducha?“ ře­kl jí na to Petr. „Po­s­lou­chej! Za dveř­mi už se blíží kroky těch, kdo po­hř­bi­li tvého muže, a vy­ne­sou i tebe.“ 10 Ihned se mu skáce­la mrt­vá k no­hám. Když mladíci veš­li, nalez­li ji mrt­vou, a tak ji vy­nes­li a po­chova­li ve­dle jejího muže. 11 Na ce­lou církev i na všech­ny, kdo to slyše­li, teh­dy padla ve­liká bázeň. 12 Ruka­ma apošto­lů se mezi lid­mi dělo mno­ho divů a zá­zraků a všich­ni spo­lu svorně trávi­li čas v Šalo­mou­nově slou­poví. 13 Nikdo jiný se tam k nim ne­od­važoval připo­jit, ale lid si jich vel­mi vážil. 14 Množství mužů i žen se při­dávalo k Pánu a věřících stále při­bývalo. 15 Dokon­ce vy­náše­li ne­mo­cné na lůžkách a nosítkách a pokláda­li je na ulice, aby na něk­terého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde ko­lem. 16 Množství li­dí z okolních měst se scháze­lo do Je­ruzalé­ma, přináše­li ne­mo­cné a trápené nečis­tý­mi du­chy a ti všich­ni byli uz­dravováni. Znovu před Veleradou17 Teh­dy po­vstal ve­lekněz a všich­ni jeho stou­pen­ci, to­tiž se­kta sa­du­ceů. Na­plněni nenávis­tí 18 ne­cha­li apošto­ly za­tknout a vsa­dit do veřejné věz­nice. 19 Hos­po­dinův an­děl ale v noci otevřel dveře vězení a vy­ve­dl je ven. Ře­kl jim: 20 „Jdě­te, po­stav­te se v chrá­mu a přednes­te lidu všech­na slova to­ho­to Života.“ 21 Po­s­lech­li ho a za úsvi­tu přiš­li do chrá­mu a učili. Velekněz a jeho stou­pen­ci za­tím svo­la­li Ve­le­ra­du (to­tiž ce­lé staršov­stvo synů Iz­rae­le) a po­sla­li pro apošto­ly do vězení. 22 Když tam ale strážní přiš­li, ve vězení je nenaš­li. Vrá­ti­li se tedy s hlášením: 23 „Věz­nici jsme naš­li bez­pečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme ode­mkli, uvni­tř nikdo nebyl.“ 24 Když ta slova us­lyšel ve­li­tel chrá­mové stráže s vrch­ní­mi kněží­mi, ne­moh­li po­chopit, co se to stalo. 25 Vtom někdo přišel s hlášením: „Hle, muži, které jste uvězni­li, sto­jí v chrá­mu a učí lid!“ 26 Ve­li­tel se stráží pro ně ihned šel a přive­dl je bez nási­lí; bá­li se to­tiž, aby je lid ne­u­ka­menoval. 27 Když je přive­dli a po­stavi­li před Ve­le­ra­du, ve­lekněz se jich ze­ptal: 28 „Copak jsme vám přísně ne­za­káza­li učit o tom jménu? Jenže vy jste svým učením na­plni­li ce­lý Je­ruzalém a chcete nás či­nit zod­po­vědný­mi za krev toho člověka!“ 29 Petr a apošto­lové od­po­vědě­li: „Je tře­ba více po­s­lou­chat Boha než li­di. 30 Bůh vašich ot­ců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy při­bi­li na kříž a za­bi­li. 31 Právě jeho Bůh vy­výšil na svou pravici jako Vůd­ce a Spa­si­te­le, aby dal Iz­rae­li pokání a odpuštění hříchů. 32 A my jsme svědky těch­to věcí a rovněž tak Duch svatý, je­hož Bůh udě­lil těm, kdo ho poslouchají.“ 33 Když to us­lyše­li, rozzuři­li se a za­ča­li se ra­dit, jak je za­bít. 34 Teh­dy vstal ve Ve­le­ra­dě je­den fa­ri­ze­us jménem Ga­ma­liel, uči­tel Záko­na ctěný vším li­dem. Ne­chal ty muže na chví­li vy­vést ven a 35 po­tom ře­kl: „Iz­rae­li­té, roz­mys­lete si, co s tě­mi lid­mi chcete udělat. 36 Před ne­dávnem po­vstal Teu­das. Pro­hlašoval se za něko­ho ve­likého a připo­ji­lo se k ně­mu oko­lo čtyř set mužů. Když byl za­bit, všich­ni jeho přívržen­ci se rozu­tek­li a nic z toho ne­bylo. 37 Po něm po­vstal Juda Ga­li­lej­ský během sčítání lidu a str­hl za se­bou spoustu li­dí. Ale i jeho přívržen­ci se rozu­tek­li, jakmi­le za­hynul. 38 Pro­to vám říkám: Nech­te ty lidi být a pro­pu­sť­te je. Je-li ten­to úmy­sl a toto dílo z li­dí, nic z toho ne­bu­de. 39 Je-li však z Bo­ha, nic pro­ti tomu ne­z­můžete. Ne­chcete snad bo­jovat pro­ti Bohu!“ 40 A tak ho po­s­lech­li. Za­vo­la­li apošto­ly, dali je zbičovat, a když jim za­káza­li mlu­vit v Ježíšově jménu, pro­pusti­li je. 41 A tak ode­š­li z Ve­le­ra­dy s ra­dostí, že se jim do­stalo cti snášet po­hrdání pro jeho jméno. 42 Každého dne pak ne­přestáva­li v chrá­mu a po do­mech učit a pro­hlašovat Ježíše za Mesiáše.

Bible21Skutky5

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček