Bible21 › 2. Letopisů › 20

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Ten boj není váš1 Po nějaké době při­táh­li Moáb­ci spo­lu s Amon­ci a něk­terý­mi Me­u­ni­ty, aby pro­ti Jošafa­tovi ve­dli válku. 2 Jošafa­tovi bylo ozná­meno: „Při­táh­la pro­ti to­bě ohrom­ná spous­ta z pro­tějšího bře­hu Mrt­vého moře, z Edo­mu, a už jsou v Cha­sa­son-tamaru!“ (To je En-ge­di.) 3 Jošafat se bál a roz­ho­dl se hledat Hos­po­di­na. V ce­lém Jud­s­ku pro­to vy­hlásil půst 4 a jud­ský lid se shro­máž­dil, aby hleda­li po­moc od Hos­po­di­na. Přiš­li hledat Hos­po­di­na oprav­du ze všech jud­ských měst. 5 Jošafat se spo­lu se shro­mážděným Ju­dou a Je­ruzalé­mem po­stavil před novým nádvořím v Hos­po­di­nově chrá­mu 6 a promluvil: „Hospodine, Bože našich ot­ců, ty jsi pře­ce Bůh na ne­besích! To ty vládneš králov­stvím všech národů a ve tvé ruce je sí­la i moc. Nikdo nemůže ob­stát před te­bou! 7 Byl jsi to pře­ce ty, Bože náš, kdo před svým li­dem Iz­rae­lem vy­hnal obyva­te­le této země a dal ji po­tomkům svého pří­te­le Abraha­ma na věky. 8 Po­té, co ji osíd­li­li, po­stavi­li v ní sva­ty­ni pro tvé jméno a řek­li: 9 ‚Při­jde-li na nás neštěstí, ať už meč, soud, mor či hlad, po­staví­me se před ten­to chrám a před tebe samého – vž­dyť v tom­to do­mě pře­bývá tvé jméno – a bu­de­me z našich úzkostí vo­lat k to­bě a ty nás us­lyšíš a vysvobodíš.‘ 10 Nuže, po­hleď – jsou tu Amon­ci, Moáb­ci a obyva­te­lé po­hoří Seír! Když naši ot­cové vy­cháze­li z Egyp­ta, nene­chal jsi tudy Iz­rael ani pro­jít, takže se jim vy­hnu­li a ne­vy­hla­di­li je. 11 A podívej se, jak nám odplácejí! Při­cházejí nás vy­hnat z tvého dě­dictví, které jsi nám odkázal. 12 Copak je ne­bu­deš sou­dit, Bože náš? Nemá­me sílu na tu ohrom­nou přesi­lu, která táh­ne pro­ti nám. Ne­ví­me, co má­me dělat, ale naše oči hledí k tobě!“ 13 Ce­lý Juda stál i s ne­mluvňa­ty, žena­mi a dět­mi před Hos­po­di­nem. 14 Vtom upro­střed shro­máždění se­stou­pil Duch Hos­po­dinův na Jachzie­la, syna Za­cha­ri­ášova, syna Benajášova, syna Jehie­lova, syna Ma­taniášova, levi­tu ze synů Asafových. 15 Ře­kl: „Vše­chen Judo a obyva­te­lé Je­ruzalé­ma i ty, krá­li Jošafa­te, po­s­lou­chej­te. Toto vám praví Hos­po­din: Ne­boj­te se ani se ne­le­kej­te té ohrom­né přesi­ly. Ten boj není váš, ale Boží. 16 Zít­ra vy­táhně­te pro­ti nim. Uvi­dí­te, jak stou­pají do svahu Cic, a střetnete se s nimi na kon­ci strže před pouští Je­ruel. 17 Boj ale ne­bu­de na vás. Stůj­te na svých mís­tech a uvi­dí­te, ja­kou záchranu vám Hos­po­din při­chys­tal. Ne­boj­te se ani se ne­le­kej­te, Judo a Je­ruzalé­me! Zít­ra vy­táhně­te pro­ti nim a Hos­po­din bude s vámi!“ 18 Nato se Jošafat sklo­nil tváří k zemi a ce­lý Juda i obyva­te­lé Je­ruzalé­ma pad­li před Hos­po­di­nem a klaně­li se mu. 19 Levi­té ze synů Ke­ha­tových a Ko­rachových pak vsta­li, aby oslavova­li Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le, hla­si­tým zpěvem. 20 Brzy ráno vy­táh­li na Te­koj­skou poušť. Když vy­cháze­li, Jošafat se před ně po­stavil a pro­hlásil: „S­lyš­te mě, Judo a všich­ni Je­ruzalémští! Věř­te Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, a ob­sto­jí­te. Věř­te jeho pro­rokům, a uspějete!“ 21 Po­té, co se po­ra­dil s li­dem, po­stavil do če­la voj­s­ka Hos­po­di­novy zpěváky, aby při po­cho­du oslavova­li nád­he­ru jeho svatosti: „Chvála Hospodinu! Jeho lás­ka trvá na věky!“ 22 Ve chví­li, kdy za­ča­li zpívat a oslavovat, Hos­po­din pro­ti Amon­cům, Moáb­cům a obyva­te­lům hory Seír, kteří útoči­li na Ju­du, ob­rá­til je­jich zálo­hy, takže se pusti­li jedni do druhých. 23 Amon­ci a Moáb­ci na­pad­li obyva­te­le po­hoří Seír a po­bi­li je do po­sledního muže. Po­té, co skon­cova­li s obyva­te­li Seí­ru, po­moh­li k záhu­bě je­den druhé­mu. 24 Když Judští do­razi­li k mís­tu, odkud je vi­dět dale­ko do pouště, roz­hlíže­li se po tom ohrom­ném voj­s­ku a hle – země byla po­seta mrt­vý­mi! Nikdo ne­vy­vá­zl. 25 Jošafat pak se svým voj­s­kem za­čal sbírat kořist. Naš­li u nich ta­kové množství výz­bro­je, šatů a dalších cenností, že to ani ne­moh­li po­brat. Kořisti na­ko­nec bylo to­lik, že jim trvalo tři dny, než ji po­sbíra­li. 26 Čtvr­tého dne se shro­máž­di­li do údo­lí Be­ra­cha (to je: Dob­rořečení), aby tam dob­rořeči­li Hos­po­di­nu. Pro­to se to místo dodnes na­zývá Emek-be­ra­cha, to­tiž Údo­lí dob­rořečení. 27 Všich­ni judští a je­ruzalémští muži se pak v če­le s Jošafa­tem ra­dostně vrá­ti­li do Je­ruzalé­ma, pro­tože jim Hos­po­din dal ra­dost z porážky je­jich ne­přá­tel. 28 Přiš­li do Je­ruzalé­ma a s lyra­mi, ci­te­ra­mi a trub­ka­mi za­míři­li do Hos­po­di­nova chrá­mu. 29 Když se všech­na okolní králov­ství do­slech­la, jak Hos­po­din bo­joval pro­ti ne­přá­te­lům Iz­rae­le, padla na ně hrůza z Bo­ha. 30 Jošafa­tovo králov­ství pak ži­lo v mí­ru, pro­tože jeho Bůh mu do­přál odpoči­nutí ze všech stran. Závěr Jošafatovy vlády31 Jošafat se stal jud­ským králem v pětatřiceti letech a kraloval v Je­ruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenova­la Azu­ba, dce­ra Šil­chi­ho. 32 Držel se ces­ty svého otce Asy a ne­přestával dělat, co je v Hos­po­di­nových očích správné. 33 Pou­ze obětní výši­ny ne­byly od­straně­ny, a tak se lid stále ne­od­hod­lal ode­vzdat své srd­ce Bohu svých ot­ců. 34 Ostatní Jošafa­tovy skutky jsou od počátku až do kon­ce za­psá­ny ve Slovech Je­hua, syna Chanani­ho, která jsou součástí Kni­hy iz­rael­ských králů. 35 Jud­ský král Jošafat se v pozdějších letech spo­lčil s iz­rael­ským králem Achaziášem, což byl vel­mi špatný čin. 36 Spo­lčil se s ním, aby si poří­dil zá­mořské loďstvo. Když ty lodě v Ecjon-ge­be­ru po­stavi­li, 37 Elie­zer, syn Do­davahův z Ma­rešy, pak Jošafa­tovi pro­ro­koval: „Pro­tože ses spo­lčil s Achaziášem, Hos­po­din tvé dílo zničí!“ Lodě ztros­ko­taly, a tak z plav­by do zá­moří sešlo.