Bible21 › 2. Letopisů › 33

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Menaše, král judský1 Menaše se stal králem ve dvanácti letech a kraloval v Je­ruzalémě pa­desát pět let. 2 Pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, a ří­dil se ohavný­mi zvyk­lost­mi národů, které Hos­po­din vy­hnal před syny Iz­rae­le. 3 Znovu vy­stavěl obětní výši­ny, které zbořil jeho otec Eze­chiáš. Po­stavil také ol­táře baalům a vztyčil Ašeři­ny kůly. Klaněl se všem ne­bes­kým zástupům a sloužil jim. 4 Na­stavěl ol­táře v Hos­po­di­nově chrá­mu, o kterém Hos­po­din pro­hlásil: „Mé jméno bude v Je­ruzalémě navěky.“ 5 Na obou nádvořích Hos­po­di­nova chrá­mu na­stavěl ol­táře všem ne­bes­kým zástupům. 6 Dokon­ce pro­váděl vlastní syny ohněm v údo­lí Ben-hi­nom. Věš­til, ča­roval, kouz­lil, za­býval se jasnovi­dectvím a vy­vo­lával mrt­vé. Na­pá­chal v Hos­po­di­nových očích spoustu zla a po­pou­zel ho k hněvu. 7 Ne­chal vy­ro­bit mod­lářs­kou so­chu a vztyčil ji v Božím chrá­mu, o kterém Hos­po­din Davi­dovi a jeho synu Šalo­mou­novi ře­kl: „V tom­to do­mě, v Je­ruzalémě, dám navž­dy spoči­nout své­mu jménu. 8 Bude-li Iz­rael peč­livě do­držovat všech­na přikázání, Zákon, us­tano­vení a předpi­sy, jež jsem jim vy­dal skrze Mo­jžíše, nikdy ne­do­pustím, aby mu­se­li pr­chat ze země, kte­rou jsem dal je­jich otcům.“ 9 Menaše ale Judu a obyva­te­le Je­ruzalé­ma sve­dl, aby pro­vádě­li ještě horší věci než náro­dy, které Hos­po­din před syny Iz­rae­le vy­hu­bil. 10 Hos­po­din k Menaše­mu a jeho lidu mlu­vil, ale oni si ho ne­vší­ma­li. 11 Pro­to na ně Hos­po­din přive­dl ar­má­du asyr­ského krále, jejíž ve­li­te­lé Menaše­ho za­ja­li. Vrazi­li mu do nosu hák, spouta­li ho bronzový­mi řetě­zy a od­ve­dli do Babylo­nu. 12 Tam pak ve své úzkosti pro­sil Hos­po­di­na, svého Bo­ha, o mi­lost. Ve­lice se pokořil před Bo­hem svých ot­ců 13 a mod­lil se k ně­mu, takže se Hos­po­din ne­chal po­hnout a vy­s­lyšel jeho prosbu. Přive­dl ho zpátky do Je­ruzalé­ma a ne­chal ho znovu kralovat. Tak Menaše po­znal, že jen Hos­po­din je Bůh. 14 Po­té obnovil vnější hrad­bu Měs­ta Davi­dova západně od pra­mene Gíchon podél po­toka až ke vcho­du do Rybné brá­ny a ko­lem Ofe­lu. Také ji o hodně zvýšil. Po všech opevněných měs­tech v Jud­s­ku roz­místil vo­jen­ské ve­li­te­le. 15 Z Hos­po­di­nova chrá­mu od­stranil cizí bohy a so­chy. Všech­ny ol­táře, které před­tím na­stavěl na Chrá­mové hoře v Je­ruzalémě, vy­házel na skládku za měs­tem. 16 Opravil Hos­po­dinův ol­tář a obětoval na něm pokojné a dě­kovné obě­ti a vy­zval Ju­du, ať slouží Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le. 17 Lid ovšem na­dále obětoval na výšinách, i když pou­ze Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. 18 Ostatní Menaše­ho skutky, jeho mod­lit­ba k Bohu i slova vi­dou­cích, kteří k ně­mu mlu­vi­li ve jménu Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le, to vše je uve­deno ve Skutcích iz­rael­ských králů. 19 Jeho mod­lit­ba, která po­hnu­la Hos­po­di­na, a také všech­ny jeho hří­chy a zra­dy, stejně jako mís­ta, kde před­tím, než se ponížil, vy­stavěl obětní výši­ny a vztyčil Ašeři­ny kůly a so­chy – to vše je za­psáno ve Slovech vi­dou­cích. 20 Když Menaše spoči­nul u svých předků, po­chova­li ho u něj do­ma. Na jeho místě pak za­čal kralovat jeho syn Amon. Amon, král judský21 Amon se stal králem ve dva­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě dva roky. 22 I on pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, tak jako jeho otec Menaše. Amon obětoval všem so­chám, které vy­ro­bil jeho otec Menaše, a sloužil jim. 23 Ne­ponížil se však před Hos­po­di­nem jako kdy­si jeho otec, ale hřešil ještě mno­hem víc. 24 Jeho dvořané se pro­ti ně­mu spik­li a za­bi­li ho v jeho vlastním do­mě. 25 Lid země ale všech­ny spik­len­ce pro­ti krá­li Amo­novi po­bil a na jeho místě pro­hlási­li za krále jeho syna Jošiáše.