Bible21 › 2. Letopisů › 34

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Jošiáš, král judský1 Jošiáš se stal králem v osmi letech a kraloval v Je­ruzalémě třicet jed­na let. 2 Dělal, co je v Hos­po­di­nových očích správné. Cho­dil po cestách svého otce Davi­da a ne­u­chý­lil se na­pravo ani nale­vo. 3 V os­mém roce své vlá­dy, ještě jako mladík, za­čal hledat Boha svého otce Davida. Ve dvanáctém roce za­čal očišťovat Jud­sko a Je­ruzalém od obětních výšin, Ašeřiných kůlů, soch a od­li­tků. 4 Pod jeho do­hle­dem se boři­ly ol­táře baalů a ka­di­dlové ol­táříky nad nimi roz­se­kal na třís­ky. Ašeři­ny kůly, so­chy a od­li­tky roz­drtil a roz­házel po hro­bech je­jich uctívačů 5 a kosti kněží spá­lil na je­jich ol­tářích. Tak očistil Jud­sko i Je­ruzalém. 6 Dokon­ce i ve měs­tech na území Mana­se­se, Efrai­ma i Ši­me­o­na až po Neftalího bořil je­jich chrámy, 7 porážel ol­táře, roz­drtil Ašeři­ny kůly a so­chy a roz­se­kal ka­di­dlové ol­táříky po ce­lé iz­rael­ské ze­mi. Po­tom se vrá­til do Je­ruzalé­ma. 8 V osmnáctém roce své vlá­dy, po­té co očistil zemi i Boží chrám, po­věřil Šafa­na, syna Aca­liášova, se správ­cem měs­ta Maa­sejášem a kan­cléřem Jo­a­chem, synem Jo­a­chazovým, aby opravi­li Hos­po­dinův chrám. 9 Ti přiš­li za ve­leknězem Chilkiášem a předa­li mu stříbro, které levi­tští strážci prahu vy­bra­li od Mana­se­se, Efrai­ma a od ostatních Iz­rael­ců, kteří je přináše­li do Božího chrá­mu spo­lu s Ju­dou, Ben­jamínem a obyva­te­li Je­ruzalé­ma. 10 Stříbro bylo svěřeno mi­s­trům od­po­vědným za práci na Hos­po­di­nově chrá­mu, aby je vy­pláce­li dělníkům pracujícím na opravě a obnově Hos­po­di­nova chrá­mu. 11 Dáva­li je tesařům a stavi­te­lům na nákup opracovaného ka­mene, trámů a stavebního dře­va na bu­dovy, které judští králové ne­cha­li zpustnout. 12 Dělníci pracova­li svědo­mi­tě. Do­zor nad nimi ko­na­li Ja­chat a Ab­diáš, levi­té ze synů Me­ra­ri­ho, a Za­cha­ri­áš a Mešulam ze synů Ke­ha­tových. Tito levi­té, samí zna­meni­tí hu­debníci, 13 mě­li na sta­rosti nosiče a do­zíra­li na veškeré dělníky všech ře­me­sel (další levi­té byli písaři, další úředníci a další tvoři­li chrá­movou stráž). Kniha Zákona14 Když vy­náše­li stříbro věnované na Hos­po­dinův chrám, kněz Chilkiáš nale­zl kni­hu Hos­po­di­nova záko­na vy­daného skrze Mo­jžíše. 15 Chilkiáš tedy ohlásil písaři Šafanovi: „Našel jsem v Hos­po­di­nově chrá­mu kni­hu Zákona.“ A předal kni­hu Šafanovi. 16 Ten ji při­ne­sl ke krá­li a podal mu zprávu: „Tví služebníci plní vše, co jim bylo uloženo. 17 Stříbro uložené v Hos­po­di­nově chrá­mu bylo vy­placeno mi­s­trům i dělníkům na stavbě.“ 18 Dále písař Šafan krá­li ohlásil: „Kněz Chilkiáš mi dal jistou knihu,“ a za­čal z ní krá­li číst. 19 Jakmi­le král us­lyšel slova Záko­na, roz­tr­hl své rou­cho 20 a přikázal Chilkiášovi, Achika­movi, synu Šafanovu, Achbo­rovi, synu Mi­chajášovu, písaři Šafanovi a králov­ské­mu služebníku Asajášovi: 21 „Jdě­te se za mě a za zby­tek Iz­rae­le a Judy do­tazovat Hos­po­di­na ohledně slov té nale­zené kni­hy. Vž­dyť je na nás vy­lit ne­smírný Hos­po­dinův hněv! Ten vzplál pro­ti nám, pro­tože naši ot­cové ne­po­s­lou­cha­li Hos­po­di­novo slovo a neří­di­li se vším, co je psáno v této knize.“ 22 Chilkiáš pak s králový­mi muži šel do je­ruzalém­ského Nového měs­ta, kde byd­le­la pro­ro­kyně Chul­da, že­na Šalu­ma, syna Tokha­tova, syna Chas­ry, strážce rouch. Když s ní o tom pro­mlu­vi­li, 23 od­po­vědě­la: „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: ‚­Po­věz­te muži, který vás ke mně po­slal: 24 Tak praví Hos­po­din – Hle, na toto místo i na jeho obyva­te­le do­pustím neštěstí a všech­na zlořečení za­psaná v knize, kte­rou jud­ský král slyšel číst. 25 Pro­tože mě opusti­li, pá­li­li ka­di­dlo cizím bo­hům a po­pou­ze­li mě veškerým dílem svých ru­kou, bude na toto místo vy­lit můj ne­u­tu­chající hněv!‘ 26 Od­po­věz­te jud­ské­mu krá­li, který vás po­slal do­tazovat se Hos­po­di­na: ‚Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, ohledně slov, která jsi slyšel: 27 Když jsi us­lyšel ta slova pro­ti to­muto mís­tu a jeho obyva­te­lům, ne­zatvr­dil jsi své srd­ce, ale ponížil ses před Bo­hem; ponížil ses pře­de mnou, roz­tr­hl jsi své rou­cho a pla­kals pře­de mnou. Pro­to jsem tě také vy­s­lyšel, praví Hos­po­din. 28 Hle, připo­jím tě k tvým předkům a bu­deš uložen do hro­bu v poko­ji. Tvé oči ne­spatří nic z toho neštěstí, které na toto místo i jeho obyva­te­le dopustím.‘ “S touto zprávou se tedy vrá­ti­li ke krá­li. 29 Nato král ne­chal svo­lat všech­ny stařeši­ny Judy a Je­ruzalé­ma. 30 Král vešel do Hos­po­di­nova chrá­mu a s ním vše­chen jud­ský lid, obyva­te­lé Je­ruzalé­ma, kněží i levi­té – vše­chen lid od nej­větších po nejmenší. Král jim předčítal všech­na slova Kni­hy smlou­vy, jež byla nale­ze­na v Hos­po­di­nově chrá­mu. 31 Po­tom se po­stavil ke slou­pu a za­vázal se před Hos­po­di­nem smlou­vou, že bude ce­lým srd­cem i duší následovat Hos­po­di­na a po­s­lou­chat jeho příka­zy, svě­de­ctví a us­tano­vení, a plnit tak slova smlou­vy, za­psaná v této knize. 32 Všech­ny, kdo byli v Je­ruzalémě a v Ben­jamínovi, za­vázal toutéž smlou­vou, aby se obyva­te­lé Je­ruzalé­ma ří­di­li pod­le Boží smlou­vy, kte­rou jim vy­dal Bůh je­jich ot­ců. 33 Jošiáš vy­mý­til všech­ny ohavnosti ze všech iz­rael­ských území. Každého, kdo žil v Iz­rae­li, za­vázal ke službě Hos­po­di­nu, je­jich Bo­hu. Po ce­lou dobu jeho vlá­dy pak ne­přestáva­li následovat Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců.