Bible21 › 2. Letopisů › 36

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Joachaz, král judský1 Lid země pak vzal Jošiášova syna Jo­a­chaze a pro­hlási­li ho v Je­ruzalémě za krále namísto jeho ot­ce. 2 Jo­a­chaz se stal králem ve tři­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě tři měsíce. 3 Pak ho egyptský vlád­ce v Je­ruzalémě se­sa­dil a uložil zemi po­vinný od­vod sto talen­tů stříb­ra a talent zla­ta. 4 Vlád­ce Egyp­ta us­tanovil za krále nad Ju­dou a Je­ruzalé­mem jeho bra­t­ra Eli­a­ki­ma, kterého přejmenoval na Jo­a­ki­ma. Jeho bra­t­ra Jo­a­chaze dal Nekó od­vléci do Egyp­ta. Joakim, král judský5 Jo­a­kim se stal králem v pět­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě je­denáct let. Pá­chal, co je v očích Hos­po­di­na, jeho Bo­ha, zlé. 6 Při­táhl pro­ti ně­mu babylon­ský král Nabukadne­zar a spoutal ho bronzový­mi řetě­zy, aby ho od­vle­kl do Babylo­nu. 7 Nabukadne­zar od­ve­zl do Babylo­nu část vy­ba­vení Hos­po­di­nova chrá­mu a uložil je ve svém babylon­ském chrá­mu. 8 Ostatní Jo­a­ki­movy skutky i to, jaké ohavnosti pá­chal a čím se pro­vi­nil, to vše je sepsáno v Knize iz­rael­ských a jud­ských králů. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Jo­a­kin. Joakin, král judský9 Jo­a­kin se stal králem v osmnácti letech a kraloval v Je­ruzalémě tři měsíce a deset dní. Pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé. 10 Na jaře ho pak dal král Nabukadne­zar od­vléct do Babylo­nu spo­lu s kleno­ty Hos­po­di­nova chrá­mu. Králem nad Ju­dou a Je­ruzalé­mem us­tanovil Jo­a­ki­mova strýce Cidkiáše. Cidkiáš, poslední král judský11 Cidkiáš se stal králem v jedn­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě je­denáct let. 12 Pá­chal, co je v očích Hos­po­di­na, jeho Bo­ha, zlé a ne­pokořil se před Hos­po­di­novým slovem v ús­tech pro­roka Je­re­miáše. 13 Na­ko­nec se vzbouřil i pro­ti krá­li Nabukadne­za­rovi, který ho před Bo­hem za­vázal sli­bem věrnosti. Byl tvrdošíjný a zatvrze­le se odmítal vrá­tit k Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le. 14 Také všich­ni hodnostáři, kněží i lid vrši­li jednu zra­du za druhou. Ří­di­li se vše­možný­mi po­han­ský­mi ohavnost­mi, a po­sk­vrni­li tak Hos­po­dinův chrám v Je­ruzalémě, který on po­svě­til. 15 Hos­po­din, Bůh je­jich ot­ců, k nim stále po­sílal své po­s­ly. Po­sílal je zas a znovu, ze sou­ci­tu ke své­mu lidu a ke své­mu příbytku. 16 Oni se ale Božím po­s­lům vy­smíva­li a je­jich slovy po­hrda­li. Z jeho pro­roků si tropi­li žer­ty, až Hos­po­din vzplál hněvem pro­ti své­mu lidu tak, že už ne­bylo po­mo­ci. 17 Přive­dl na ně babylon­ského krále, který po­bil je­jich mladíky mečem pří­mo ve sva­ty­ni. Ne­ušetřil mlá­den­ce ani pan­ny, starce ani kmety; všich­ni mu pad­li do ru­kou. 18 Všech­no vy­ba­vení Božího chrá­mu, velké i malé předmě­ty, pokla­dy Hos­po­di­nova chrá­mu stejně jako pokla­dy krále a jeho vel­možů, to vše bylo od­ve­zeno do Babylo­nu. 19 Boží chrám vy­pá­li­li, je­ruzalém­ské hrad­by roz­boři­li, všech­ny paláce za­pá­li­li a všech­ny cennosti v nich zniči­li. 20 Zby­tek těch, kdo unik­li meči, král od­vle­kl do Babylo­nu, kde pak jemu a jeho synům ot­roči­li až do nástu­pu Per­ské říše. 21 Tak se na­plni­lo Hos­po­di­novo slovo řečené ús­ty Je­re­miáše. Země po ce­lou dobu svého zpustošení ko­nečně užíva­la svých so­bot; odpočíva­la plných se­dm­desát let. Kýrův edikt22 Prvního roku per­ského krále Ký­ra se Hos­po­di­novo slovo řečené ús­ty Je­re­miáše splni­lo. Hos­po­din podní­til per­ského krále Ký­ra, aby po ce­lé své říši dal roz­hlá­sit slovem i pís­mem: 23 „Tak praví Kýros, král per­ský: Hos­po­din, Bůh ne­bes, jenž mi dal všech­na králov­ství země, mi uložil, abych mu vy­stavěl chrám v jud­ském Je­ruzalémě. Kdoko­li mezi vá­mi patří k jeho li­du, Hos­po­din, jeho Bůh, buď s ním. Smí­te odejít.“