Bible21 › 2. Letopisů › 26

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Uziáš, král judský1 Vše­chen jud­ský lid pak vzal Uziáše, které­mu bylo šestnáct let, a pro­hlási­li ho za krále na místě jeho otce Amaciáše. 2 To on vy­bu­doval Ei­lat a vrá­til ho Ju­dovi po­té, co Amaciáš spoči­nul u svých předků. 3 Uziáš se stal králem v šestnácti letech a kraloval v Je­ruzalémě pa­desát dva let. Jeho matka se jmenova­la Je­cho­lia a byla z Je­ruzalé­ma. 4 Dělal, co je správné v Hos­po­di­nových očích, přes­ně jako jeho otec Amaciáš. 5 Hledal Boha za dnů Za­cha­ri­áše, který ho učil Boží bázni, a dokud ho hledal, Bůh mu do­přával úspěch. 6 Vy­táhl do boje pro­ti Fi­lištínům, zbořil hrad­by Ga­tu, Jab­ny i Ašdo­du a vy­stavěl v oko­lí Ašdo­du i jin­de na fi­lištín­ském území měs­ta. 7 Bůh mu po­máhal pro­ti Fi­lištínům i pro­ti Arabům ži­jícím v Gur-baalu a pro­ti Me­u­ni­tům. 8 Také Amon­ci ode­vzdáva­li Uziášovi daň a jeho jméno se roz­nes­lo až k samé­mu Egyp­tu, ne­boť ve­lice rozšířil svůj vliv. 9 V Je­ruzalémě Uziáš po­stavil a opevnil věže nad Nárožní a Údolní branou a také v rohu hra­deb. 10 Rovněž na pouš­ti po­stavil věže a vy­kopal mno­ho nádrží, ne­boť měl množství stád v pod­hůří i v nížině a oráče i vi­naře na horách, a kde­ko­li se dalo něco pěstovat. Mi­loval to­tiž pů­du. 11 Uziáš měl vy­cvičené voj­sko, připra­vené k boji po jednot­livých od­dílech, seč­tených kan­cléřem Jehie­lem a správ­cem Maa­sejášem pod ve­lením Chananiáše, jedno­ho z králov­ských vo­jevůd­ců. 12 Vůd­ců ot­cov­ských rodů bylo celkem 2 600 – samí hr­di­nové. 13 Pod je­jich ve­lením bylo voj­sko čí­tající 307 500 mužů připra­vených vy­jít krá­li na po­moc do boje pro­ti ne­pří­te­li. 14 Uziáš ce­lé voj­sko vy­z­bro­jil ští­ty, kopí­mi, přilba­mi, pan­cíři, luky a pra­ky na vrhání ka­menů. 15 V Je­ruzalémě vy­ro­bil důmy­s­lná za­řízení k metání střel a balvanů z věží a bašt. Jeho po­věst se rozšíři­la do dale­ka, ne­boť za­koušel ne­o­byčejnou po­moc, až zís­kal značný vliv. 16 Když ale tak­to ze­sí­lil, k vlastní záhu­bě zpychl. Zra­dil Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a vstou­pil dovni­tř Hos­po­di­nova chrá­mu, aby na ka­di­dlovém ol­táři pá­lil ka­di­dlo. 17 Kněz Aza­ri­áš a osm­desát sta­tečných Hos­po­di­nových kněží tam šli za ním. 18 Po­stavi­li se pro­ti krá­li Uziášovi a řek­li mu: „U­ziáši, nenáleží ti pá­lit ka­di­dlo Hos­po­di­nu. Pou­ze kněží, synové Áro­novi, jsou po­svěceni k jeho pálení. Opu­sť sva­ty­ni, ne­boť ses do­pustil přestou­pení. Tak­to slávu od Hos­po­di­na Boha nezískáš.“ 19 Uziáš zuřil, ka­di­delnici připra­venou k pálení ka­di­dla stále v ru­ce. Za­tím­co spílal kněžím, na če­le se mu před je­jich zra­ky v Hos­po­di­nově chrá­mu u ka­di­dlového ol­táře vy­razi­lo malo­mo­cen­ství. 20 Nej­vyšší kněz Aza­ri­áš s ostatní­mi kněží­mi se na něj podíval a hle – na če­le měl malo­mo­cen­ství! Spěšně ho od­tud vy­ve­dli, ba on sám spě­chal ven kvů­li to­mu, jak ho Hos­po­din ranil. 21 Král Uziáš pak byl až do dne své smrti malo­mo­cný a jako ta­kový byd­lel v od­děleném do­mě, pro­tože byl vy­loučen z domu Hos­po­di­nova. Králov­ský palác teh­dy spravoval jeho syn Jo­tam, který také vlá­dl li­du. 22 Ostatní Uziášovy skutky od počátku až do kon­ce sepsal pro­rok Iza­iáš, syn Amo­sův. 23 Když Uziáš spoči­nul u svých předků, po­chova­li ho po­blíž jeho ot­ců na poli u králov­ské hrobky. Řek­li si to­tiž: „Byl pře­ce malomocný!“ Na jeho místě pak kraloval jeho syn Jo­tam.