Bible21 › 2. Letopisů › 5

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

1 Tak bylo za­vršeno veškeré dílo, které král Šalo­moun ko­nal na Hos­po­di­nově chrá­mu. Šalo­moun pak při­ne­sl za­svěcenou kořist svého otce Davi­da, to­tiž stříbro, zla­to a další předmě­ty, a uložil je do pokladnice Božího chrá­mu. Vnesení Truhly2 Teh­dy Šalo­moun shro­máž­dil do Je­ruzalé­ma všech­ny stařeši­ny Iz­rae­le a kmenové náčelníky a vůd­ce iz­rael­ských rodů, aby přenes­li Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy ze Si­o­nu, z Měs­ta Davi­dova. 3 Všich­ni iz­rae­lští muži se tedy shro­máž­di­li ke krá­li o svát­cích, jež připa­dají na sedmý měsíc. 4 Když přiš­li všich­ni iz­rae­lští stařeši­nové, levi­té zve­dli Tru­hlu 5 a vy­nes­li ji i Stan setkávání se vším jeho po­svátným vy­ba­vením. Za­tím­co to kněží a levi­té vy­náše­li, 6 král Šalo­moun s ce­lým shro­mážděním Iz­rae­le, jež se k ně­mu do­stavi­lo před Tru­hlu, obětoval to­lik ov­cí, koz a býčků, že nešlo počítat ani sledovat, ko­lik toho bylo. 7 Kněží pak vnes­li Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy na její místo do chrá­mového sva­tostánku, do nej­světější sva­tyně pod kříd­la che­ru­bů. 8 Che­ru­bové to­tiž roz­pro­stíra­li svá kříd­la nad Tru­hlou, takže svrchu přikrýva­li Tru­hlu i její tyče. 9 Ty byly tak dlouhé, že je­jich kon­ce čnící od Truh­ly bylo vi­dět před sva­tostánkem. Zvenku je ovšem vi­dět ne­bylo. Jsou tam až dodnes. 10 V Tru­hle ne­bylo nic než dvě des­ky, které tam uložil Mo­jžíš na Orébu, když Hos­po­din se syny Iz­rae­le uzavřel smlou­vu po je­jich od­cho­du z Egyp­ta. 11 Když po­tom kněží vy­cháze­li ze sva­tyně (všich­ni přítomní kněží bez ohle­du na přís­lušnost k od­dílům se to­tiž po­svě­ti­li), 12 levi­tští zpěváci – synové Asafovi, He­manovi i Je­dutu­novi se svý­mi syny a bra­t­ry stá­li ob­lečeni kmen­tem východně od ol­táře s či­ne­ly, lyra­mi a ci­te­ra­mi. Sto dvacet kněží k tomu trou­bi­lo na trubky. 13 Trou­bi­li a zpíva­li tenkrát jedním hla­sem. Jedním hla­sem chvá­li­li a oslavova­li Hos­po­di­na. Jakmi­le za­zněly trubky, či­ne­ly a další nástro­je, zpěváci za­ča­li hla­si­tě chvá­lit Hos­po­di­na písní: „Je tak dobrý! Jeho lás­ka trvá navěky!“ V tu chví­li ten dům, to­tiž Hos­po­dinův chrám, na­plnil ob­lak. 14 Kněží se kvů­li tomu ob­la­ku ne­moh­li po­stavit ke službě, pro­tože Hos­po­dinův chrám na­plni­la Boží sláva.