Bible21 › 2. Letopisů › 21

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

1 Po­tom Jošafat ule­hl ke svým ot­cům, a když byl po­chován ke svým předkům ve Městě Davi­dově, na jeho místě za­čal kralovat jeho syn Je­ho­ram. 2 Jeho bratři, synové Jošafa­tovi, by­li: Aza­ri­áš, Je­chiel, Za­cha­ri­áš, Azarjáh, Mi­chael a Šefa­tiáš. Ti všich­ni byli synové iz­rael­ského krále Jošafa­ta. 3 Je­jich otec je bo­hatě ob­da­roval stříbrem, zla­tem a cennost­mi. Svěřil jim jud­ská opevněná měs­ta, ale králov­ství svěřil Je­ho­ra­movi, své­mu prvo­ro­zené­mu. Jehoram, král judský4 Je­ho­ram se tedy ujal králov­ství svého ot­ce. Jakmi­le upevnil svou moc, po­vraž­dil mečem všech­ny své bra­t­ry i něk­teré z iz­rael­ských vůd­ců. 5 Je­ho­ram se stal králem ve dvaa­třiceti letech a kraloval v Je­ruzalémě osm let. 6 Ří­dil se ale způso­by iz­rael­ských králů, jako to děla­li v do­mě Acha­bově, ne­boť se oženil s Acha­bovou dce­rou. Pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé. 7 Kvů­li smlou­vě, kte­rou s Davi­dem uzavřel, ale Hos­po­din ne­ch­těl zničit dům Davi­dův, ne­boť slí­bil, že Davi­dovi i jeho synům po všech­ny dny ne­chá zářit svíci. 8 V jeho dobách se Edom vzbouřil pro­ti jud­ské na­d­vládě a us­tanovil si krále. 9 Je­ho­ram pro­to vy­táhl se svý­mi ve­li­te­li a se vše­mi svý­mi vozy do bo­je. Edom­ci ho i s jeho ve­li­te­li vozů obklopi­li ze všech stran, ale on v noci vstal a obklíčení pro­lo­mil. 10 Edom tedy zůstává ve vzpouře pro­ti Ju­dovi až dodnes. V téže době se vzbouři­la i Lib­na. Je­ho­ram to­tiž opustil Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců, 11 a na­dělal na jud­ských horách obětní výši­ny. Tak sve­dl ke smil­stvu obyva­te­le Je­ruzalé­ma a spo­lu s nimi str­hl i Ju­du. 12 Od pro­roka Eliáše mu pro­to přišel dopis: „Tak praví Hos­po­din, Bůh tvého otce Davi­da: Ne­kráčel jsi cesta­mi svého otce Jošafa­ta ani cesta­mi jud­ského krále Asy, 13 ale vy­dal ses cestou králů iz­rael­ských. Judu i obyva­te­le Je­ruzalé­ma jsi sve­dl ke smil­stvu, tak jako to dělal dům Achabův. Dokon­ce jsi po­vraž­dil vlastní ro­di­nu – své bra­t­ry, kteří byli lepší než ty. 14 Nuže, po­hleď: Hos­po­din za­sáh­ne tvůj lid, tvé sy­ny, že­ny i všech­no tvé jmění ve­likou ranou. 15 Ty sám těžce one­mo­cníš střevní cho­ro­bou – bude se zhoršovat den ode dne, až ti na­ko­nec stře­va vyhřeznou!“ 16 Hos­po­din pro­ti Je­ho­ra­movi podní­til Fi­liští­ny i Ara­by sou­sedící s Habeša­ny. 17 Vy­táh­li pro­ti Jud­s­ku, pro­nik­li obranou a po­bra­li všech­no jmění, které naš­li v králově paláci, stejně jako jeho syny a že­ny. Je­diný, kdo mu zůstal, byl nejmladší syn Achaziáš. 18 Po tom všem ho ještě Hos­po­din ranil ne­vy­léči­telnou střevní cho­ro­bou. 19 Po dlouhé době, téměř po dvou letech, mu kvů­li té ne­mo­ci vy­hřez­la stře­va, takže zemřel v hroz­ných bo­les­tech. Jeho lid k jeho po­ctě ani ne­zaže­hl po­hřební oheň, jako to udělal jeho ot­ci. 20 Stal se králem ve dvaa­třiceti letech a kraloval v Je­ruzalémě osm let. Když ode­šel, nikdo ho ne­li­toval. Po­chova­li ho ve Městě Davi­dově, ale ne na králov­ském po­hře­biš­ti.