Bible21 › 2. Letopisů › 32

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Asyrská hrozba1 Po všem, co Eze­chiáš tak věrně vy­ko­nal, při­táhl do Jud­s­ka asyr­ský král Sena­che­rib a ob­le­hl opevněná měs­ta, která chtěl dobýt. 2 Když Eze­chiáš vi­děl, že se blíží Sena­che­rib a že je roz­hodnut na­padnout Je­ruzalém, 3 svo­lal po­ra­du svých hodnostářů a ve­li­te­lů. Navr­hl, ať se za­sypou vodní pra­me­ny mimo město, a oni ho podpoři­li. 4 Seš­la se spous­ta li­dí, takže za­sypa­li všech­ny pra­me­ny i po­tok pro­té­kající krajem. Říka­li si: „Pro­č by měl asyr­ský král, až při­jde, najít to­lik vody?“ 5 Eze­chiáš pak se vší roz­hodností opravil všech­na po­bořená mís­ta v městské hrad­bě, po­stavil na ní věže a při­dal ještě vnější hrad­bu. Opravil také te­ra­su Milo ve Městě Davi­dově a vy­ro­bil množství zbraní a štítů. 6 Lid svěřil pod správu vo­jen­ských ve­li­te­lů. Shro­máž­dil je k sobě na pro­stran­ství u městské brá­ny a po­vzbu­zoval je: 7 „Buď­te silní a sta­teční! Ne­boj­te se ani se ne­le­kej­te asyr­ského krále ani té spousty, která táh­ne s ním. S ná­mi je někdo větší než­li s ním! 8 S ním je jenom lid­ská sí­la, ale s ná­mi je Hos­po­din, náš Bůh, připra­vený nám po­máhat a vést náš boj.“ A lid se na ta slova jud­ského krále Eze­chiáše spo­le­hl. 9 Když po­tom asyr­ský král Sena­che­rib s ce­lou svou ar­mádou dobýval Lachiš, vy­s­lal do Je­ruzalé­ma své služebníky se zprávou pro jud­ského krále Eze­chiáše a pro vše­chen jud­ský lid v Je­ruzalémě: 10 „Tak praví Sena­che­rib, král Asýrie: V co to doufá­te, že zůstává­te ob­ležení v Je­ruzalémě? 11 Když Eze­chiáš tvrdí: ‚Hos­po­din, náš Bůh, nás vy­svo­bodí z ru­kou asyr­ského krále,‘ mys­lí­te, že vás ne­pod­vádí? Vede vás na smrt hla­dem a žízní! 12 Mluví snad Eze­chiáš o tom bo­hu, je­hož obětní výši­ny a ol­táře sám od­stranil? Ju­dovi a Je­ruzalé­mu pak naří­dil: ‚Před je­diným ol­tářem se bu­dete klanět a na něm pá­lit oběti!‘ 13 To ne­ví­te, co jsem pro­ve­dl já i moji ot­cové všem okolním národům? Dokáza­li snad je­jich bo­hové vy­svo­bo­dit své země z mých ru­kou? 14 Kdo z bo­hů těch národů, které moji ot­cové vy­hla­di­li, dokázal vy­svo­bo­dit svůj lid z mých ru­kou? Jak by tedy váš bůh mohl z mých ru­kou vy­svo­bo­dit vás? 15 Nenech­te se od Eze­chiáše kla­mat a pod­vádět! Ne­věř­te mu! Žádný bůh žádného národa ani králov­ství ne­dokázal vy­svo­bo­dit svůj lid z mé ruky ani z ru­kou mých ot­ců. Ani váš bůh nemůže z mé ruky vy­svo­bo­dit vás!“ 16 Jeho služebníci ve­dli pro­ti Hos­po­di­nu Bohu a pro­ti jeho služebníku Eze­chiášovi ještě další řeči. 17 Sena­che­rib psal do­pi­sy, ji­miž haněl Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le. Říkal o něm: „Ja­ko bo­hové okolních národů ne­vy­svo­bo­di­li svůj lid z mé ru­ky, tak svůj lid z mé ruky ne­vy­svo­bodí ani Bůh Ezechiášův!“ 18 Hla­si­tě křiče­li v hebrej­š­tině na je­ruzalém­ský lid na hrad­bách, aby je za­straši­li a vy­děsi­li, aby pak moh­li dobýt město. 19 Mlu­vi­li o je­ruzalém­ském Bohu jako o bozích okolních národů, vy­ro­bených lid­ský­ma ruka­ma. 20 Král Eze­chiáš a pro­rok Iza­iáš, syn Amo­sův, se za to mod­li­li a vo­la­li k ne­bi. 21 Hos­po­din teh­dy po­slal svého an­dě­la a ten po­bil všech­ny bo­jovníky, ve­li­te­le i vo­jevůd­ce v tá­boře asyr­ského krále. Ten pak od­táhl do své země s ostu­dou. Když vešel do chrá­mu svého bo­ha, jeho vlastní synové ho tam srazi­li mečem. 22 Tak Hos­po­din Eze­chiáše i obyva­te­le Je­ruzalé­ma za­chránil z ru­kou asyr­ského krále Sena­che­ri­ba i z ru­kou všech ostatních a do­přál jim odpoči­nutí ze všech stran. 23 Mno­zí přináše­li do Je­ruzalé­ma dary Hos­po­di­nu a vzácné po­cty jud­ské­mu krá­li Eze­chiášovi, pro­tože po tom všem stou­pl v očích všech národů. Ezechiášova nemoc24 V té době Eze­chiáš na smrt one­mo­cněl. Mod­lil se ale k Hos­po­di­nu a ten k ně­mu pro­mlu­vil a udělal pro něj zá­zrak. 25 Eze­chiáš ale za pro­kázané dob­ro­diní ne­byl vděčný a zpychl. Tak vzbu­dil pro­ti sobě i pro­ti Ju­dovi a Je­ruzalé­mu Boží hněv. 26 Po­tom se však z té pý­chy kál, stejně jako obyva­te­lé Je­ruzalé­ma, a tak je za Eze­chiášových dnů Boží hněv ne­sti­hl. 27 Eze­chiáš měl ohrom­né bo­hatství a slávu. Na­shro­máž­dil pokla­dy stříb­ra, zla­ta, drahokamů, balzámů, štítů a vše­možných kleno­tů. 28 Měl skla­dy obi­lí, ví­na i ole­je, chlévy pro vše­možný do­by­tek a ohra­dy pro stáda. 29 Vy­stavěl si měs­ta a zís­kal ve­liká stáda bravu i sko­tu, pro­tože ho Bůh ob­dařil ne­smírným bo­hatstvím. 30 Právě Eze­chiáš dal za­sypat horní ústí pra­mene Gíchon a sve­dl ho do­lů k západní straně Měs­ta Davi­dova. Eze­chiášovi se daři­lo všech­no, co dělal. 31 Když pak ale za ním babylonští vlád­cové vy­pravi­li po­s­ly, aby se vy­pta­li na ten zá­zrak, který se v zemi ode­hrál, Bůh ho v té zkoušce ne­chal, aby se po­znalo, co všech­no má v srd­ci. 32 Ostatní Eze­chiášovy skutky i jeho od­danost jsou po­psá­ny ve Vi­dění pro­roka Iza­iáše, syna Amo­sova, které je součástí Kni­hy jud­ských a iz­rael­ských králů. 33 Když Eze­chiáš spoči­nul u svých předků, po­chova­li ho v horní části po­hře­biště synů Davi­dových. Ce­lý Juda a všich­ni obyva­te­lé Je­ruzalé­ma mu při jeho úmr­tí vzda­li čest. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Menaše.