Bible21 › 2. Letopisů › 29

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Ezechiáš, král judský1 Eze­chiáš se stal králem v pět­a­dvaceti letech a kraloval v Je­ruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenova­la Abi­ja, dce­ra Za­cha­ri­ášova. 2 Dělal, co je v Hos­po­di­nových očích správné, přes­ně jako kdy­si jeho otec David. 3 Už v prvním měsíci prvního roku své vlá­dy otevřel dveře Hos­po­di­nova chrá­mu a opravil je. 4 Přive­dl kněze a levi­ty, shro­máž­dil je na východním pro­stran­ství 5 a ře­kl jim: „S­lyš­te mě, levi­té! Po­svěť­te se a po­svěť­te chrám Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců. Vy­nes­te ze sva­tyně všech­no nečis­té! 6 Naši ot­cové zra­di­li Hos­po­di­na, naše­ho Bo­ha, a pá­cha­li, co je v jeho očích zlé. Opusti­li ho, od­vrá­ti­li svou tvář od Hos­po­di­nova příbytku a ob­rá­ti­li se k ně­mu zá­dy. 7 Po­tom za­vře­li dveře před­síně, po­zháše­li lampy a už ne­zažeh­li ka­di­dlo a ne­při­nes­li zápalnou oběť ve sva­ty­ni Boha Iz­rae­le. 8 Pro­to na Judu a Je­ruzalém do­le­hl Hos­po­dinův hněv a uči­nil je od­strašujícím příkla­dem pro výstrahu a výs­měch, jak to sami na vlastní oči vi­dí­te. 9 Hle, pro­to naši ot­cové pad­li mečem a naši synové, dce­ry a že­ny jsou v za­jetí. 10 Teď jsem ale roz­hodnut uzavřít s Hos­po­di­nem, Bo­hem Iz­rae­le, smlou­vu, aby od nás od­vrá­til svůj planou­cí hněv. 11 Synové mo­ji, ne­ber­te to teď na lehkou váhu. Hos­po­din vás pře­ce vy­vo­lil, abys­te stá­li před ním a slouži­li mu, abys­te mu ja­kožto jeho služebníci pá­li­li kadidlo.“ 12 Levi­té tedy začali: ze synů Ke­ha­tových Ma­chat, syn Ama­sajův, a Jo­el, syn Azariášův; ze synů Me­ra­ri­ho Kiš, syn Ab­di­ho, a Aza­ri­áš, syn Jehalelela; ze synů Geršo­nových Jo­ach, syn Zi­mův, a Eden, syn Jo­achův; 13 ze synů Elicafanových Ši­mri a Jehiel; ze synů Asafových Za­cha­ri­áš a Ma­taniáš; 14 ze synů He­manových Je­chiel a Šimei; ze synů Je­dutu­nových Še­majáš a Uziel. Očista chrámu15 Ti shro­máž­di­li své bra­t­ry a po­svě­ti­li se. Po­tom šli pod­le králova příka­zu očistit Hos­po­dinův chrám, jak ře­kl Hos­po­din. 16 Kněží veš­li dovni­tř Hos­po­di­nova chrá­mu, aby ho vy­čisti­li. Veške­rou nečisto­tu, kte­rou v Hos­po­di­nově chrá­mu naš­li, vy­náše­li na chrá­mové nádvoří, kde se toho chopi­li další levi­té a odnáše­li to za město k po­toku Ki­dron. 17 S po­svěcováním za­ča­li hned prvního dne prvního měsíce. Os­mého dne téhož měsíce po­stou­pi­li do před­síně Hos­po­di­nova chrá­mu. Dalších osm dní po­svěcova­li Hos­po­dinův chrám a šestnáctého dne prvního měsíce byli ho­tovi. 18 Šli tedy za králem Eze­chiášem a ozná­mi­li mu: „Vyčisti­li jsme ce­lý Hos­po­dinův chrám, zápalný ol­tář s veškerým náčiním i stůl pře­dložení s veškerým náčiním. 19 Všech­ny nádo­by, kterých se král Achaz během své vlá­dy zrádně zbavil, jsme zho­tovi­li a po­svě­ti­li. Už jsou před Hos­po­di­novým oltářem.“ 20 Eze­chiáš hned ráno shro­máž­dil městské hodnostáře a vy­dal se do Hos­po­di­nova chrá­mu. 21 Za králov­ství, za sva­ty­ni a za Judu přive­dli k obě­ti za hřích sedm býčků, sedm be­ranů, sedm jehňat a sedm koz­lů. Kněžím z Áro­nových synů přikázal, ať je obě­tují na Hos­po­di­nově ol­táři. 22 Poráže­li tedy býčky a kněží chyta­li je­jich krev a kropi­li s ní ol­tář. Když poráže­li be­ra­ny, kropi­li ol­tář je­jich krví, a když poráže­li jehňa­ta, kropi­li ol­tář je­jich krví. 23 Pak přive­dli koz­ly k obě­ti za hřích před krále a před ce­lé shro­máždění, aby na ně vloži­li ru­ce. 24 Kněží je po­tom po­razi­li a je­jich krví očisti­li ol­tář od hří­chu. Tak vy­ko­na­li smírčí obřa­dy za Iz­rael; král to­tiž za ce­lý Iz­rael naří­dil obětovat zápaly i obě­ti za hřích. 25 Král po­stavil v Hos­po­di­nově chrá­mu levi­ty s či­ne­ly, lyra­mi a ci­te­ra­mi pod­le po­kynů Davi­da, králova vi­dou­cího Gáda a pro­roka Náta­na (to­to přikázání to­tiž přišlo od Hos­po­di­na skrze jeho pro­roky). 26 Když se levi­té po­stavi­li na svá mís­ta s Davi­dový­mi nástro­ji a kněží s trub­ka­mi, 27 Eze­chiáš ne­chal přinést na ol­táři zápalnou oběť. Ve chví­li, kdy za­ča­la oběť, za­čalo se zpívat a trou­bit Hos­po­di­nu za do­pro­vo­du hu­debních nástro­jů iz­rael­ského krále Davi­da. 28 Ce­lé shro­máždění se klanělo, zpěváci zpíva­li, tru­bači trou­bi­li a to vše trvalo, dokud zápalná oběť ne­s­konči­la. 29 Jakmi­le byla zápalná oběť dokoná­na, Eze­chiáš i všich­ni přítomní poklek­li a klaně­li se. 30 Eze­chiáš a jeho hodnostáři uloži­li levi­tům, ať oslavují Hos­po­di­na písně­mi Davi­da a vi­dou­cího Asafa. Oslavova­li ho s ve­likou ra­dostí, pa­da­li na ko­le­na a klaně­li se mu. 31 Po­tom Eze­chiáš pro­mlu­vil: „­Teď jste za­svěceni kněžské službě Hos­po­di­nu. Přistu­puj­te do Hos­po­di­nova chrá­mu s pokojný­mi a dě­kovný­mi oběťmi.“ Shromáždění tedy při­nes­lo dary k obětním hodům a dě­kovné obě­ti. Každý, kdo měl ochotné srd­ce, při­ne­sl také zápalné obě­ti, 32 je­jichž počet či­nil 70 býčků, 100 be­ranů a 200 jehňat – to vše jako zápalná oběť Hos­po­di­nu. 33 Jako oběť také za­svě­ti­li 600 býčků a 3 000 ov­cí. 34 Kněží ale bylo málo, takže to množství zvířat k zápalné obě­ti ne­stači­li stahovat. Mu­se­li jim pro­to po­máhat je­jich bratři levi­té, dokud to dílo ne­bylo ho­tové a dokud se ne­za­svě­ti­li další kněží (levi­té se to­tiž po­svěcova­li svědo­mi­tě­ji než kněží). 35 Obětovalo se ve­liké množství zápalů a také tuku z pokojných obětí a ú­li­teb do­pro­vázejících zápalné oběti. Tak byla v Hos­po­di­nově chrá­mu obno­ve­na bo­ho­s­luž­ba. 36 Eze­chiáš i vše­chen lid se ra­dova­li z to­ho, co pro ně Bůh při­chys­tal. Všech­no se to­tiž se­běh­lo vel­mi nena­dále.