Bible21 › 2. Letopisů › 7

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Zasvěcení chrámu1 Jakmi­le Šalo­moun dokončil tuto mod­lit­bu, z nebe se­stou­pil oheň a po­hl­til zápalnou oběť i ostatní obě­ti. Chrám na­plni­la sláva Hos­po­di­nova, 2 takže kněží ne­moh­li vstou­pit do Hos­po­di­nova chrá­mu, pro­tože Hos­po­dinův chrám na­plni­la Hos­po­di­nova sláva. 3 Všich­ni synové Iz­rae­le vi­dě­li, jak se­stu­puje oheň. Když spatři­li Hos­po­di­novu slávu nad chrá­mem, poklek­li na dlažbu tváří k ze­mi, klaně­li se a dob­rořeči­li Hospodinu: „Je tak dobrý! Jeho lás­ka trvá navěky!“ 4 Král i vše­chen lid pak před Hos­po­di­nem slavi­li obětní ho­dy. 5 Král Šalo­moun obětoval 22 000 býků a 120 000 ov­cí. Tak­to král a vše­chen lid za­svě­ti­li Boží chrám. 6 Kněží stá­li na svých mís­tech, na­pro­ti nim levi­té s hu­dební­mi nástro­ji, které k oslavě Hos­po­di­na zho­tovil král David, a oslavova­li Hos­po­di­na Davi­dovou písní: „Je­ho lás­ka trvá na věky!“ Kněží trou­bi­li na­pro­ti levi­tům před ce­lým na­stou­peným Iz­rae­lem. 7 Šalo­moun teh­dy po­svě­til střed nádvoří před Hos­po­di­novým chrá­mem. Tam to­tiž obětoval zápalnou oběť i tuk pokojných obětí, pro­tože bronzový ol­tář, který Šalo­moun zho­tovil, ne­mohl po­jmout všech­ny ty zápalné a moučné obě­ti a obětní tuk. 8 Tak Šalo­moun slavil sed­mi­denní slavnost a s ním vše­chen Iz­rael od Lebo-chamá­tu po Egyptský po­tok. Bylo to jedno ve­liké shro­máždění. 9 Slavnost za­há­ji­li os­mého dne; sedm dní to­tiž za­svěcova­li ol­tář a dalších sedm dní slavi­li. 10 Tři­a­dvacátého dne sedmého měsíce pak Šalo­moun lid pro­pustil. Vrace­li se do­mů s ve­se­lím a ra­dostí ze vše­ho dob­ro­diní, které Hos­po­din pro­kázal Davi­dovi, Šalo­mou­novi a své­mu lidu Iz­rae­li. 11 Tak Šalo­moun dokončil Hos­po­dinův chrám i králov­ský palác. Vše, co chtěl usku­tečnit, ať už šlo o Hos­po­dinův chrám nebo o jeho palác, se zdaři­lo. 12 Teh­dy se Šalo­mou­novi v noci ukázal Hos­po­din a ře­kl mu: „Vyslyšel jsem tvou mod­lit­bu. Vy­vo­lil jsem si toto místo za dům obě­ti. 13 Může se stát, že za­vřu ne­be, aby ne­prše­lo; že přikážu ko­bylkám, aby sežraly ze­mi; že sešlu na svůj lid mor. 14 Jest­liže se pak můj lid, který se na­zývá mým jménem, pokoří a bude se mod­lit, bude hledat mou tvář a od­vrátí se od svých zlých cest, po­tom je vy­s­lyším z ne­be, odpustím je­jich hřích a uz­dravím je­jich zem. 15 Ano, mé oči bu­dou otevřené a mé uši na­kloněné k mod­lit­bě z to­ho­to mís­ta. 16 Nyní jsem ten­to dům vy­vo­lil a po­svě­til, aby v něm mé jméno zůstalo navěky. Mé oči i mé srd­ce tam zůstanou navž­dy. 17 Bu­deš-li žít pře­de mnou jako tvůj otec David a ko­nat vše, co jsem ti přikázal, a do­držovat má us­tano­vení i má pravi­dla, 18 po­tvrdím trůn tvého králov­ství, jak jsem slí­bil tvé­mu otci Davi­dovi: ‚Iz­rael nikdy ne­bu­de bez vlá­dy tvého potomka.‘ 19 Pokud se však od­vrátí­te a opustí­te us­tano­vení a přikázání, jež jsem vám svěřil, a půjdete sloužit cizím bo­hům a bu­dete se jim klanět, 20 po­tom vás vy­rvu ze své země, kte­rou jsem vám dal, a z to­ho­to chrá­mu, který jsem po­svě­til pro své jméno. Vy­ženu Iz­rael ze své přítom­nosti, takže bude mezi náro­dy za poře­ka­dlo a po­směšek. 21 A ten­to chrám, kdy­si tak vznešený? Každý, kdo půjde ko­lem, strne a řekne: ‚Pro­č tak Hos­po­din naložil s tou zemí a s tím chrámem?‘ 22 A do­stanou od­po­věď: ‚To pro­to, že opusti­li Hos­po­di­na, Boha svých předků, který je vy­ve­dl z Egyp­ta, a při­ja­li cizí bo­hy, ji­mž se klaně­li a ji­mž slouži­li – to pro­to na ně uve­dl všech­no to zlo!‘“