Bible21 › Skutky › 12

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Herodův marný boj1 V té době král He­ro­des krutě na­pa­dl něk­teré z těch, kdo patři­li k církvi. 2 Ja­ku­ba, bra­t­ra Janova, po­pravil mečem, 3 a když vi­děl, že se to Ži­dům líbí, roz­ho­dl se za­tknout i Pet­ra. (Bylo to během Svátku ne­kvašených chle­bů.) 4 Když se ho zmo­cnil, dal ho za­vřít do vězení a hlídat čtyř­mi čtveřice­mi vo­jáků. Po Ve­liko­no­cích ho to­tiž chtěl před­vést k veřejné­mu slyšení. 5 Petr byl tak­to hlídán ve vězení, ale církev se za něj vrou­cně mod­li­la k Bo­hu. 6 Noc před­tím, než ho chtěl He­ro­des před­vést, spal Petr mezi dvě­ma vo­jáky, spoután dvě­ma řetě­zy, a stráže pře­de dveř­mi hlídaly vězení. 7 Vtom ve­dle něj stanul Hos­po­dinův an­děl a v cele za­záři­lo svět­lo. Udeřil Pet­ra do boku a vzbu­dil ho: „Rych­le vstávej!“ Řetě­zy mu spadly z ru­kou 8 a an­děl mu ře­kl: „Ob­lékni se a obuj.“ Když to udělal, an­děl pokračoval: „Vez­mi si plášť a po­jď za mnou.“ 9 Petr ho následoval ven, ale ne­věděl, že to s tím an­dělem je do­oprav­dy; mys­lel si, že má vi­dění. 10 Když mi­nu­li první i druhou stráž, přiš­li k že­lez­né bráně, která ve­dla do měs­ta, a ta se jim sama od sebe otevře­la. Vy­š­li ven, přeš­li jednu ulici a vtom jej an­děl opustil. 11 Když Petr přišel k sobě, ře­kl si: „­Teď vi­dím, že to bylo do­oprav­dy! Pán po­slal svého an­dě­la a vy­tr­hl mě z He­rodovy ruky a ze vše­ho, co ži­dov­ský lid očekával.“ 12 Když to po­chopil, šel do domu Ma­rie, matky Jana Marka, kam se mno­zí seš­li k mod­lit­bám. 13 Petr za­tlou­kl na dveře brá­ny a přiš­la otevřít služka jménem Rhodé. 14 Když po­zna­la Petrův hlas, sa­mou ra­dostí ne­o­tevře­la bránu, ale běže­la dovni­tř se zprávou, že Petr sto­jí před branou. 15 Říka­li jí: „Blázníš? ! Když ale tvr­di­la, že je to prav­da, řek­li: „To mu­sí být jeho anděl.“ 16 Petr však ne­přestával tlou­ci. Když ko­nečně otevře­li a spatři­li ho, byli ohro­meni. 17 Po­hybem ruky je utišil a vy­právěl jim, jak ho Pán vy­ve­dl z vězení. Po­tom ře­kl: „­Po­věz­te to Ja­ku­bovi a bratrům.“ Vy­šel ven a za­mířil ji­nam. 18 Když se ro­ze­dni­lo, mezi vo­jáky vy­pu­kl ne­malý roz­ruch nad tím, co se stalo s Petrem. 19 He­ro­des ho marně hledal. Stráže ne­chal po výs­le­chu po­pravit a ode­bral se z Jud­s­ka do Cesa­re­je, kde zůstal. 20 He­ro­des se teh­dy vel­mi hněval na Týr­ské a Si­don­ské. Pro­to se za ním svorně vy­pravi­li, a když si zís­ka­li králov­ského ko­mořího Blas­ta, žáda­li o smír (je­jich kraj byl to­tiž závis­lý na do­dávkách z králova území). 21 Ve stano­vený den se He­ro­des v králov­ském rouše po­sa­dil na trůn a pro­ne­sl k nim řeč. 22 Lid za­čal vo­lat: „Hlas boží, ne lidský!“ 23 A vtom jej udeřil Hos­po­dinův an­děl, pro­tože ne­vzdal slávu Bo­hu: vy­pustil duši ro­ze­žrán červy. 24 Boží slovo se pak šíři­lo a roz­máhalo se. Barnabáš a Saul vysláni na cestu25 Když Barnabáš a Saul splni­li svůj úkol, vrá­ti­li se z Je­ruzalé­ma a vza­li s se­bou i Jana Marka.