Bible21 › Jan › 18

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Zatčení v zahradě1 Když to Ježíš doře­kl, ode­šel se svý­mi učedníky za po­tok Ked­ron, kde byla za­hra­da; do té se svý­mi učedníky vešel. 2 To místo však znal i jeho zrád­ce Ji­dáš, pro­tože se tam Ježíš s učedníky často scházel. 3 Ji­dáš vzal s se­bou od­díl vo­jáků a chrá­movou stráž od vrch­ních kněží a fa­ri­zeů a přiš­li tam s lu­cerna­mi, po­chodně­mi a zbraně­mi. 4 Ježíš, vědom si vše­ho, co jej če­kalo, jim vy­šel vstříc se slovy: „Ko­ho hledá­te?" 5 „Ježíše Nazaretského!“ odpověděli. „To jsem já,“ ře­kl jim (a jeho zrád­ce Ji­dáš stál mezi ni­mi). 6 Jakmi­le jim Ježíš ře­kl: „To jsem já,“ ucouvli a pad­li k ze­mi. 7 „Ko­ho hledáte?“ ze­ptal se jich znovu. „Ježíše Nazaretského!“ opa­kova­li. 8 „Už jsem vám ře­kl, že to jsem já,“ od­po­věděl Ježíš. „Když hledá­te mě, nech­te ostatní odejít.“ 9 (To ře­kl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem ne­ztra­til nikoho.“) 10 Teh­dy Ši­mon Petr vy­tasil meč, který měl s se­bou, za­sáhl ve­leknězova sluhu a use­kl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Mal­chus. 11 „Vrať ten meč do pochvy,“ ře­kl Ježíš Pet­rovi. „Nemám snad pít ka­lich, který mi dal Otec?“ Před Annášem12 Od­díl s ve­li­te­lem a s ži­dov­s­kou stráží teh­dy Ježíše za­tkli a spouta­li. 13 Přive­dli ho nejdříve k Annášovi. Byl to­tiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku ve­leknězem. 14 (To byl ten Kaifáš, který ži­dov­ským před­sta­veným po­ra­dil, že je lepší, aby je­den člověk zemřel za lid.) 15 Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s ve­leknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do ve­leknězova dvo­ra. 16 Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s ve­leknězem, tedy vy­šel, pro­mlu­vil s vrátnou a uve­dl Pet­ra dovni­tř. 17 Vrátná se Pet­ra ze­pta­la: „Ne­pa­tříš také k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ ře­kl. 18 Pro­tože bylo chladno, ot­ro­ci a strážní roz­děla­li oheň. Stá­li oko­lo a ohříva­li se. Petr tam stál a ohříval se s ni­mi. 19 Ve­lekněz Ježíše vy­s­lý­chal ohledně jeho učedníků a jeho učení. 20 Ježíš mu od­po­věděl: „Mlu­vil jsem ke svě­tu veřejně. Vž­dycky jsem učil v syna­go­gách nebo v chrámě, kde se scházejí všich­ni Ži­dé; nic jsem neříkal po­tají. 21 Pro­č se ptáš mě? Ze­ptej se těch, kdo mě slyše­li mlu­vit. Ti vědí, co jsem říkal.“ 22 Když to ře­kl, je­den z ko­lem­sto­jících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se od­po­vídá veleknězi?“ 23 „Jest­li jsem ře­kl něco špatného, dokaž to,“ od­po­věděl mu Ježíš. „Jest­li ne, tak pro­č mě biješ?“ 24 Annáš ho tedy po­slal v pou­tech k ve­leknězi Kaifášovi. 25 Ši­mon Petr za­tím stál u ohně a ohříval se. Ze­pta­li se ho: „Ne­pa­tříš snad k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ za­přel Petr. 26 Je­den z ve­leknězových sluhů, příbuzný to­ho, je­muž Petr use­kl ucho, na to ře­kl: „Copak jsem tě s ním ne­vi­děl tam v zahradě?“ 27 Petr ho však znovu za­přel. Vtom za­kokr­hal ko­hout. Před Pilátem28 Ježíše za­tím ve­dli od Kaifáše do pro­kuráto­rova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce ne­veš­li, aby se ne­po­sk­vrni­li před Ho­dem beránka, 29 a tak Pi­lát vy­šel k nim. „Z če­ho to­ho­to muže viníte?“ ptal se. 30 „Kdy­by to ne­byl zloči­nec, ne­vo­di­li bychom ho k tobě,“ od­po­vědě­li. 31 „Nech­te si ho,“ ře­kl jim Pi­lát. „Suď­te ho pod­le vlastního zákona.“ „My ne­smí­me niko­ho popravit,“ od­po­vědě­li ži­dovští před­sta­vení. 32 (Tak se na­plni­la Ježíšova slova, ji­miž na­značoval, ja­kou smr­tí má zemřít.) 33 Pi­lát se vrá­til do paláce a za­vo­lal si Ježíše. „Tak ty jsi ži­dov­ský král?“ ze­ptal se ho. 34 Ježíš od­po­věděl: „Říkáš to sám od se­be, nebo ti to o mně řekli?“ 35 „Jsem snad Žid?“ ře­kl Pi­lát. „Tvůj národ a vrch­ní kněží mi tě vy­da­li. Co jsi udělal?“ 36 „Mé králov­ství není z to­ho­to světa,“ od­po­věděl Ježíš. „Kdy­by mé králov­ství bylo z to­ho­to svě­ta, moji služebníci by bo­jova­li, abych ne­byl vy­dán ži­dov­ským vůd­cům. Mé králov­ství ale není odsud.“ 37 „Takže jsi král?“ ze­ptal se ho Pilát. „Sám říkáš, že jsem král,“ od­po­věděl Ježíš. „Na­ro­dil jsem se a přišel jsem na svět, abych vy­dal svě­de­ctví prav­dě. Každý, kdo patří prav­dě, mě poslouchá.“ 38 „Co je pravda?“ od­tušil Pilát. Po těch slovech vy­šel znovu ven k Ži­dům. „­Pod­le mě je nevinný,“ ře­kl jim. 39 „Jak je tu zvykem, měl bych na Ve­liko­no­ce pro­pustit jedno­ho vězně. Chcete, abych pro­pustil ži­dov­ského krále?“ 40 Teh­dy za­ča­li křičet: „To­ho ne! Pu­sť Barabáše!“ (A ten Ba­rabáš byl zloči­nec.)