Bible21 › Jan › 17

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Ať jsou jedno1 Když to Ježíš po­věděl, zve­dl oči k nebi a ře­kl: „O­tče, přiš­la ta chvíle – oslav svého Sy­na, aby Syn oslavil te­be. 2 Dal jsi mu právo na všech­ny li­di, aby všem, které jsi mu svěřil, da­roval věčný život. 3 A to je ten věčný život – aby po­zna­li te­be, je­diného pravého Bo­ha, a to­ho, je­hož jsi po­slal, Ježíše Krista. 4 Zjevil jsem tvou slávu na ze­mi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vy­ko­nal. 5 Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kte­rou jsem u tebe měl před­tím, než byl svět. 6 Zjevil jsem tvé jméno li­dem, které jsi mi dal ze svě­ta. Byli tvo­ji a dal jsi je mně. Za­chova­li tvé slovo 7 a nyní po­zna­li, že všech­no, co jsi mi dal, po­chází od te­be. 8 Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je při­ja­li. Sku­tečně po­zna­li, že jsem vy­šel od te­be, a uvěři­li, že jsi mě po­slal. 9 Pro­sím za ně. Ne­pro­sím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, ne­boť jsou tvo­ji. 10 Všech­no mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. 11 Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k to­bě. Svatý Otče, za­chovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. 12 Dokud jsem byl s ni­mi, za­chovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich ne­za­hynul, kro­mě ono­ho syna za­tracení, aby se na­plni­lo Písmo. 13 Teď ale jdu k to­bě a toto říkám na světě, aby má ra­dost v nich byla doko­nalá. 14 Dal jsem jim tvé slovo a svět je za­čal nenávi­dět, pro­tože ne­pa­tří svě­tu, jako ani já ne­pa­třím svě­tu. 15 Ne­pro­sím, abys je vzal ze svě­ta, ale abys je uchránil před zlým. 16 Ne­pa­tří svě­tu, jako ani já ne­pa­třím svě­tu. 17 Po­svěť je prav­dou; tvé slovo je prav­da. 18 Jako jsi po­slal na svět mě, tak jsem já po­slal na svět je. 19 Po­svěcu­ji sám sebe za ně, aby i oni byli po­svěceni prav­dou. 20 Ne­pro­sím ale jen za ně. Pro­sím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze je­jich slovo. 21 Ať jsou všich­ni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v to­bě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě po­slal. 22 Dal jsem jim slávu, kte­rou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23 Já v nich a ty ve mně, aby byli doko­nale jedno a aby svět po­znal, že jsi mě po­slal a že jsi je mi­loval, jako jsi mi­loval mě. 24 Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby vi­dě­li slávu, kte­rou jsi mi dal, ne­boť jsi mě mi­loval před stvořením svě­ta. 25 Sprave­dlivý Otče, svět tě ne­zná, ale já tě znám. Tihle po­zna­li, že jsi mě po­slal, 26 a já jsem jim dal po­znat tvé jméno a ještě dám, aby lás­ka, kte­rou jsi mě mi­loval, byla v nich a já v nich.“