Bible21 › Jan › 16

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

1 Toto jsem vám po­věděl, abys­te se nene­cha­li svést. 2 Vy­ob­cují vás ze shro­máždění. Ano, při­chází do­ba, kdy každý, kdo vás bude za­bíjet, si bude mys­let, že tím slouží Bo­hu. 3 Bu­dou to dělat, pro­tože ne­po­zna­li Otce ani mě. 4 Před­po­věděl jsem vám to, abys­te si v té době vzpo­mně­li, že jsem vám to ře­kl. Zpočátku jsem vám to neříkal, pro­tože jsem byl s vámi.“ Duch pravdy5 „­Teď od­cházím k To­mu, který mě po­slal, a nikdo z vás se mě ne­ptá: ‚Kam jdeš?‘ 6 Kvů­li to­mu, co jsem vám ře­kl, na­plnil vaše srd­ce zár­mu­tek. 7 Říkám vám ale prav­du: Je pro vás lepší, abych ode­šel. Když ne­o­de­jdu, ne­při­jde k vám Utěši­tel; když ale ode­jdu, pošlu ho k vám. 8 Až při­jde, od­halí svě­tu, v čem je hřích, sprave­dlnost a soud. 9 Hřích, že ne­věří ve mne; 10 sprave­dlnost, že jdu k Otci a už mě ne­u­vi­dí­te; 11 a soud, že vlád­ce to­ho­to svě­ta je již od­sou­zen. 12 Ještě vám mám mno­ho co říci, ale teď to nemůžete unést. 13 Až ale při­jde on, Duch prav­dy, uve­de vás do veškeré prav­dy. Ne­bu­de to­tiž mlu­vit sám od se­be, ale řekne vše, co us­lyší – oznámí vám i věci bu­dou­cí. 14 On mě oslaví, ne­boť vám oznámí, co při­jme ode mě. 15 Všech­no, co má Otec, je mé. Pro­to jsem ře­kl, že vám oznámí, co při­jme ode mě. 16 Za okamžik mě už ne­u­vi­dí­te a za další okamžik mě znovu spatříte.“ Úzkost se obrátí v radost17 Něk­teří z jeho učedníků se za­ča­li je­den druhého ptát: „Co tím chce říci? Prý: ‚Za okamžik mě už ne­u­vi­dí­te a za další okamžik mě spatří­te‘ a: ‚Od­cházím k Otci.‘ 18 Co tím mys­lí, když říká: ‚Za okamžik‘? Ne­ví­me, o čem mluví.“ 19 Ježíš po­znal, že se ho chtě­li ze­ptat, a tak jim ře­kl: „Do­ha­dujete se o tom, že jsem ře­kl: ‚Za okamžik mě už ne­u­vi­dí­te a za další okamžik mě spatří­te‘? 20 Amen, amen, říkám vám, že bu­dete pla­kat a naří­kat, ale svět se bude ra­dovat. Bu­dete se trápit, ale vaše úzkost se ob­rátí v ra­dost. 21 Když že­na rodí, za­kouší úzkost, pro­tože přiš­la její chvilka. Po­té, co po­rodí děťátko, ale na trápení za­po­mene pro ra­dost, že se na svět na­ro­dil člověk. 22 I vy teď za­kouší­te úzkost, ale až se znovu uvi­dí­me, vaše srd­ce bude jásat ra­dostí a tu ra­dost vám nikdo ne­vez­me. 23 V ten den se mě ne­bu­dete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o coko­li po­prosí­te Otce v mém jménu, to vám dá. 24 Až do­sud jste v mém jménu o nic ne­pro­si­li. Pro­s­te a do­stanete, a vaše ra­dost bude doko­nalá. 25 Do­sud jsem k vám mlu­vil ob­razně. Při­chází chvíle, kdy k vám už ne­bu­du o Otci mlu­vit ob­razně, ale otevřeně. 26 V ten den bu­dete pro­sit v mém jménu a neříkám, že budu pro­sit Otce za vás. 27 Sám Otec vás to­tiž mi­lu­je, pro­tože jste mi­lova­li mě a uvěři­li jste, že jsem vy­šel od Bo­ha. 28 Vy­šel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“ 29 Jeho učedníci mu řek­li: „Hle, teď už ne­mluvíš ob­razně, ale otevřeně! 30 Teď ví­me, že víš všech­no a není tře­ba, aby se tě někdo vy­ptával. Teď věří­me, že jsi vy­šel od Boha.“ 31 „­Teď věříte?“ opáčil Ježíš. 32 „Hle, při­chází chvíle, a už přiš­la, kdy se roz­prch­nete každý svou cestou. Ne­chá­te mě sa­motného, ale nejsem sám, pro­tože je se mnou Otec. 33 Toto vše jsem vám po­věděl, abys­te ve mně nalez­li pokoj. Na světě za­kouší­te soužení, ale buď­te sta­teční – já jsem pře­mohl svět.“