Bible21 › Jan › 7

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Není to Mesiáš?1 Po­tom Ježíš cho­dil po Ga­li­le­ji. Ne­ch­těl se to­tiž zdržovat v Jud­s­ku, pro­tože ho ži­dovští před­sta­vení chtě­li za­bít. 2 Blíži­la se ži­dov­ská Slavnost stánků, 3 a tak mu jeho bratři řek­li: „O­de­jdi od­sud a vy­dej se do Jud­s­ka, ať i tvo­ji učedníci vi­dí, jaké skutky děláš. 4 Nikdo, kdo chce být známý, pře­ce ne­dělá nic v skry­tu. Když děláš ta­kové věci, ukaž se světu!“ 5 Ani jeho bratři v něj to­tiž ne­věři­li. 6 Ježíš jim od­po­věděl: „Pro vás je vž­dycky vhodný čas, ale můj čas ještě ne­přišel. 7 Vás nemá svět pro­č nenávi­dět, ale mě nenávi­dí, pro­tože o něm vy­dávám svě­de­ctví, že jeho skutky jsou zlé. 8 Jdě­te na slavnost sa­mi. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ 9 To jim ře­kl a zůstal v Ga­li­le­ji. 10 Pozdě­ji, když jeho bratři ode­š­li, vy­dal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše po­tají. 11 Ži­dovští před­sta­vení už ho na slavnosti hleda­li. „Kde je?“ vy­ptáva­li se. 12 V lidu se o něm ve­dlo mno­ho řečí; něk­teří říka­li: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen ob­lu­zuje lidi!“ 13 Kvů­li stra­chu z před­sta­vených však o něm nikdo ne­mlu­vil otevřeně. 14 Asi v po­lovině svátku Ježíš vešel do chrá­mu a za­čal učit. 15 Ži­dé jen žas­li: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“ 16 Ježíš jim od­po­věděl: „Mé učení není mé, ale To­ho, který mě po­slal. 17 Bude-li někdo chtít ko­nat jeho vů­li, po­zná, je-li to učení z Bo­ha, nebo zda mluvím sám od se­be. 18 Kdo mluví sám od se­be, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu To­ho, který ho po­slal, ten je prav­do­mluvný a není na něm nic špatného. 19 Mo­jžíš vám dal Zákon, že? Při­tom nikdo z vás Zákon ne­plní. Pro­č mě chcete zabít?“ 20 „Jsi posedlý!“ od­po­věděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“ 21 Ježíš jim od­po­věděl: „Udělal jsem je­den sku­tek a všich­ni se diví­te. 22 Mo­jžíš vám vy­dal obřízku (ačko­li ne­po­chází od Mo­jžíše, ale od ot­ců) a v so­bo­tu obřezává­te člověka. 23 Může-li člověk v so­bo­tu při­jí­mat obřízku a ne­po­rušovat tím Mo­jžíšův Zákon, pro­č se na mě hněvá­te, že jsem v so­bo­tu uz­dravil ce­lého člověka? 24 Ne­suď­te pod­le zdání, suď­te sprave­dlivým soudem.“ 25 Něk­teří z Je­ruzalém­ských za­ča­li ří­kat: „Není to snad ten, kterého chtějí za­bít? 26 Podívej­te se, mluví svo­bodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři pře­ce jen po­zna­li, že je to Mesiáš? 27 Jenže o tom­to ví­me, odkud je, ale až při­jde Mesiáš, nikdo ne­bu­de vědět, odkud je.“ 28 Ježíš, který za­tím vy­učoval v chrámě, teh­dy zvo­lal: „Zná­te mě a také ví­te, odkud jsem. Ne­přišel jsem ale sám od se­be. Ten, který mě po­slal, je prav­do­mluvný. Vy ho ne­zná­te, 29 ale já ho znám, ne­boť jsem od něj a on mě poslal.“ 30 Chtě­li ho za to za­tknout, ale nikdo na něj ne­vztáhl ru­ku, ne­boť ještě ne­přiš­la jeho chvíle. 31 Mno­zí ze zástu­pu v něj ale uvěři­li. „Až při­jde Mesiáš,“ říka­li, „udělá snad více zá­zraků než on?“ 32 Jakmi­le fa­ri­ze­ové us­lyše­li, že zástup o něm vede ta­kové řeči, spo­lečně s vrch­ní­mi kněží­mi na něj po­sla­li chrá­movou stráž, aby ho za­tkli. 33 Ježíš jim ře­kl: „Ještě na kra­tičko jsem s vá­mi; po­tom ode­jdu k To­mu, který mě po­slal. 34 Bu­dete mě hledat, ale nena­jdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“ 35 „Kam se chys­tá jít, že ho nenajdeme?“ pta­li se Ži­dé mezi se­bou. „Půjde snad do ře­cké di­aspo­ry učit Ře­ky? 36 Co tím mys­lel, když ře­kl: ‚Bu­dete mě hledat, ale nena­jdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“ Řeky živé vody37 V po­slední den, když svá­tek vr­cho­lil, Ježíš vstal a zvo­lal: „Kdo má žízeň, po­jď ke mně a pij! 38 Kdo věří ve mne, z jeho nit­ra po­tečou ře­ky živé vo­dy, jak praví Písmo.“ 39 (A to ře­kl o Du­chu, kterého mě­li při­jmout věřící v něho; ne­boť Duch ještě ne­byl dán, pro­tože Ježíš ještě ne­byl osla­ven.) 40 Jakmi­le to us­lyše­li, mno­zí v zástu­pu říka­li: „Je to oprav­du ten Prorok.“ 41 Něk­teří říka­li: „Je to Mesiáš!“ A další: „Při­jde snad Mesiáš z Ga­li­le­je? 42 Neříká Písmo, že Mesiáš při­jde ze se­mene Davi­dova, z Bet­lé­ma, měs­tečka, kde byd­lel David?“ 43 Zástup se kvů­li ně­mu roz­dě­lil na dva tá­bo­ry. 44 Něk­teří se ho chtě­li chopit, ale nikdo na něj ne­vztáhl ru­ku. 45 Strážní se teh­dy vrá­ti­li k fa­ri­zeům a vrch­ním kněžím. Ti se pta­li: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“ 46 Strážní od­po­vědě­li: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“ 47 „Snad jste se také nene­cha­li obloudit?“ osopi­li se na ně fa­ri­ze­ové. 48 „Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z fa­ri­zeů? 49 Jenom ten pro­klatý dav, co ne­zná Zákon!“ 50 Je­den z nich, Nikodém (který ho před­tím navštívil), jim ale ře­kl: 51 „Copak náš Zákon něko­ho soudí, aniž by byl nejdříve vy­s­lech­nut a zjisti­lo se, co udělal?“ 52 „Snad nejsi také z Galileje?“ od­po­vědě­li mu. „Stu­duj a uvi­díš, že z Ga­li­le­je žádný pro­rok nepovstal!“ Kdo z vás je bez hříchu53 Každý se pak vrá­til do­mů,