Bible21 › Jan › 9

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Slepota1 Když pro­cházel ko­lem, vši­ml si člověka slepého od na­ro­zení. 2 Jeho učedníci se ho ze­pta­li: „Rab­bi, kdo zhřešil: on, nebo jeho ro­diče, že se na­ro­dil slepý?“ 3 Ježíš od­po­věděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho ro­diče, ale aby na něm byly zje­ve­ny Boží skutky. 4 Já mu­sím dělat skutky To­ho, který mě po­slal, dokud je den. Při­chází noc, kdy nikdo ne­bu­de moci pracovat. 5 Dokud jsem na světě, jsem svět­lo světa.“ 6 Když to ře­kl, plivl na zem, udělal ze sli­ny bláto a po­mazal mu jím oči. 7 Po­tom mu ře­kl: „Jdi se umýt do rybníka Si­lo­e“ (což se překládá Po­slaný). Ode­šel tedy a umyl se, a když přišel, vi­děl. 8 Sou­sedé a ti, kdo ho dříve vída­li že­brat, tedy řek­li: „Není to snad ten, který tu sedával a žebral?“ 9 Něk­teří říka­li, že je to on, a jiní, že je mu jen podobný. On ale říkal: „Jsem to já!“ 10 „Jak se ti otevře­ly oči?“ pta­li se ho. 11 Od­po­věděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, po­mazal mi oči a ře­kl mi: ‚Jdi se umýt k rybníku Siloe.‘ A když jsem ode­šel a umyl se, pro­hlé­dl jsem.“ 12 „Kde ten člověk je?“ pta­li se. „Nevím,“ od­po­věděl. 13 A tak toho bývalého slep­ce přive­dli k fa­ri­zeům. 14 Toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, to­tiž byla so­bo­ta. 15 Fa­ri­ze­ové ho znovu zpo­vída­li, jak pro­hlé­dl. „Po­ložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím,“ od­po­věděl jim. 16 „­Ten člověk není od Bo­ha, vž­dyť ne­do­držuje sobotu!“ říka­li něk­teří z fa­ri­zeů. Jiní zas říka­li: „Jak by ta­kové zá­zra­ky mohl dělat hříšník?“ A tak se roz­dě­li­li na dva tá­bo­ry. 17 Pak se toho slep­ce znovu ze­pta­li: „Kdo to pod­le tebe je, že ti otevřel oči?“ „Je to prorok,“ od­po­věděl. 18 Ži­dovští před­sta­vení mu ale ne­ch­tě­li věřit, že býval slepý a pro­hlé­dl. Pro­to si za­vo­la­li jeho ro­diče. 19 „Je to­hle váš syn? Tvrdí­te, že se na­ro­dil slepý?“ pta­li se jich. „A jak to, že teď vidí?“ 20 „Ví­me, že je to náš syn a že se na­ro­dil slepý,“ od­po­vědě­li jeho ro­diče. 21 „Jak to, že teď vi­dí, ale ne­ví­me. Ne­ví­me, kdo mu otevřel oči. Ptej­te se je­ho, je pře­ce do­spělý, může mlu­vit sám za sebe.“ 22 (Je­ho ro­diče to řek­li, pro­tože se bá­li ži­dov­ských před­sta­vených. Ti se už to­tiž do­hod­li, že kdoko­li ho vy­zná jako Mesiáše, bude vy­ob­cován ze syna­go­gy. 23 Pro­to jeho ro­diče řek­li: „Je do­spělý, ptej­te se jeho.“) 24 A tak toho bývalého slep­ce za­vo­la­li po­druhé a řek­li mu: „Vy­znej před Bo­hem prav­du! Jsme si jis­tí, že je to hříšník.“ 25 „Jest­li je to hříšník, nevím,“ od­po­věděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“ 26 A tak ho vy­s­lý­cha­li dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“ 27 „Už jsem vám to řekl,“ od­po­věděl jim. „Copak jste to nes­lyše­li? Pro­č to chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“ 28 Teh­dy mu za­ča­li spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mo­jžíšovi učedníci! 29 Ví­me, že k Mo­jžíšovi mlu­vil Bůh, ale o to­mhle ne­ví­me, co je zač.“ 30 „To je právě divné,“ od­po­věděl jim ten člověk. „Vy ne­ví­te, co je za­č, a při­tom mi otevřel oči. 31 Ví­me pře­ce, že Bůh hříšníky nes­lyší; slyší jen to­ho, kdo Boha ctí a koná jeho vů­li. 32 Jak­těživ nikdo nes­lyšel, že by někdo otevřel oči slepě na­ro­zeného. 33 Kdy­by ten člověk ne­byl od Bo­ha, nic ta­kového by nedokázal.“ 34 Od­po­vědě­li mu: „Na­ro­dil ses plný hří­chu, a chceš nás poučovat?“ A s tím ho vy­hna­li. 35 Když se Ježíš do­sle­chl, že ho vy­hna­li, našel ho a ze­ptal se: „Věříš v Syna člověka?“ 36 „Pane,“ od­po­věděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“ 37 „Už jsi ho viděl,“ ře­kl mu Ježíš. „Je to ten, který s te­bou mluví.“ 38 „Věřím, Pane!“ zvo­lal a padl před ním na ko­le­na. 39 Teh­dy Ježíš ře­kl: „Přišel jsem na ten­to svět kvů­li sou­du: aby slepí vi­dě­li a vi­dou­cí oslepli.“ 40 Když to us­lyše­li něk­teří z fa­ri­zeů sto­jících po­blíž, řek­li mu: „Cože? Jsme snad i my slepí?“ 41 „Kdybys­te byli slepí, nemě­li bys­te hřích,“ od­po­věděl jim Ježíš. „Vy ale říká­te: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“