Bible21 › Jan › 19

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Hle, člověk!1 Pi­lát teh­dy Ježíše vzal a ne­chal ho zbičovat. 2 Vo­jáci upletli trnovou ko­ru­nu a na­razi­li mu ji na hlavu. Navlék­li mu purpu­rový plášť 3 a s vo­láním: „Ať ži­je ži­dov­ský král!“ jej tlouk­li ho­le­mi. 4 Pi­lát pak znovu vy­šel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ ře­kl jim. „Věz­te, že pod­le mě je nevinný.“ 5 Ježíš vy­šel ven s trnovou ko­ru­nou a v purpu­rovém pláš­ti. „Hle, člověk!“ ře­kl jim Pi­lát. 6 „Ukřižovat, ukřižovat!“ vy­křik­li vrch­ní kněží a strážní, jakmi­le ho uviděli. „Ukřižujte si ho sami,“ ře­kl jim Pi­lát. „­Pod­le mě je nevinný.“ 7 Ži­dé mu od­po­vědě­li: „My má­me zákon a pod­le naše­ho záko­na mu­sí zemřít, pro­tože ze sebe dělal Božího Syna.“ 8 Když Pi­lát us­lyšel ta slova, do­stal ještě větší strach. 9 Vrá­til se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“ Ježíš ne­od­po­vídal. 10 „Ne­mluvíš se mnou?“ naléhal Pi­lát. „Ne­víš, že mám moc tě ukřižovat, ane­bo tě propustit?“ 11 Teh­dy Ježíš od­po­věděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdy­by ti ne­by­la dá­na shů­ry. Ten, kdo mě to­bě vy­dal, má pro­to větší hřích.“ 12 Pi­lát se ho pak znovu pokoušel pro­pustit, ale Ži­dé křiče­li: „Jest­li ho pro­pustíš, nejsi císařův pří­tel! Kdoko­li se dělá králem, pro­tiví se císaři!“ 13 Když Pi­lát us­lyšel ta slova, vy­ve­dl Ježíše ven a za­se­dl k sou­du na místě zvaném Dlaž­ba, hebrej­s­ky Gaba­ta. 14 Bylo to v den příprav před svátkem Ve­liko­noc, ko­lem po­ledne. „Hle, váš král,“ ře­kl Pi­lát Ži­dům. 15 Ti však za­ča­li křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“ „Mám ukřižovat vaše­ho krále?“ ptal se Pilát. „Nemáme krále kro­mě císaře!“ od­po­vědě­li vrch­ní kněží. Golgota16 Teh­dy jim Ježíše vy­dal k ukřižování. Chopili se ho vo­jáci. 17 Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrej­s­ky zvané Golgo­ta. 18 Tam ho ukřižova­li a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše upro­střed. 19 Pi­lát dal na­psat a připevnit na kříž nápis to­ho­to znění: JEŽÍŠ NA­ZA­RETSKÝ, ŽI­DOV­SKÝ KRÁL. 20 Ten nápis čet­lo mno­ho Ži­dů, ne­boť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leže­lo po­blíž měs­ta. A bylo to na­psáno hebrej­s­ky, ře­cky a la­tin­s­ky. 21 Ži­dovští vrch­ní kněží Pi­látovi namíta­li: „Ne­piš ‚Ži­dov­ský král‘ , ale ‚­Ten­to říkal: Jsem ži­dov­ský král.‘“ 22 „Co jsem na­psal, to jsem napsal,“ od­po­věděl Pi­lát. 23 Když vo­jáci Ježíše ukřižova­li, vza­li jeho ša­ty a roz­pára­li je na čtyři díly, pro každého vo­jáka je­den. Vza­li mu i koši­li, a když zjisti­li, že je beze švů, od­sho­ra do­lů utkaná vcelku, 24 řek­li si spo­lu: „Netrhej­me ji, radě­ji losuj­me, komu připadne.“ Když to ti vo­jáci uděla­li, na­plni­lo se Písmo, jež říká: „Rozdělili si mé šaty, o mé rou­cho háze­li los.“ 25 U Ježíšova kříže stá­la i jeho matka a sest­ra jeho matky, Ma­rie Kle­ofášova a Ma­rie Magdalé­na. 26 Když Ježíš uvi­děl matku a učedníka, kterého mi­loval, jak tam sto­jí, ře­kl své mat­ce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ 27 Po­tom ře­kl tomu učední­kovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle při­jal k sobě. 28 Když po­tom Ježíš věděl, že je již všech­no dokonáno, ře­kl, aby se na­plni­lo Písmo: „Žízním!“ 29 Stá­la tam nádo­ba plná octa. Na­plni­li tedy hou­bu octem, na­sa­di­li na yzop a poda­li mu ji k ústům. 30 Když Ježíš oku­sil ocet, ře­kl: „Je dokonáno!“ Sklo­nil hlavu a ode­vzdal du­cha. Zahradní hrob31 Bylo to v den příprav na ob­zvlášť významnou so­bo­tu. Ži­dovští před­sta­vení ne­ch­tě­li, aby tě­la zůsta­la na křížích až do so­bo­ty, a tak požáda­li Pi­lá­ta, aby od­sou­zeným ne­chal zlá­mat nohy a dal je sejmout z křížů. 32 A tak přiš­li vo­jáci a zlá­ma­li nohy jedno­mu i druhé­mu, kteří byli ukřižováni s ním. 33 Když ale přiš­li k Ježíši a uvi­dě­li, že je již mr­tev, ne­lá­ma­li mu no­hy. 34 Je­den z vo­jáků mu pro­bo­dl bok kopím a hned vy­š­la krev a voda. 35 Ten, který to vi­děl, vy­dává svě­de­ctví a jeho svě­de­ctví je prav­divé. On ví, že říká prav­du, abys­te vy uvěři­li. 36 Toto se stalo, aby se na­plni­lo Písmo: „Ne­zlá­mou mu je­di­nou kost.“ 37 A jiné místo v Pís­mu říká: „U­vi­dí, koho probodli.“ 38 Josef z Ari­ma­tie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvů­li stra­chu z ži­dov­ských před­sta­vených) pak požádal Pi­lá­ta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pi­lát svo­lil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. 39 Přišel i Nikodém (který kdy­si přišel za Ježíšem v no­ci) a při­ne­sl směs myrhy a aloe, oko­lo sta li­ber. 40 Vza­li Ježíšovo tělo a pod­le ži­dov­ského po­hřebního zvyku je za­vi­nu­li do plá­ten s tě­mi vonný­mi mast­mi. 41 Po­blíž mís­ta jeho ukřižování byla za­hra­da a v té za­hradě nový hrob, v němž ještě ne­byl nikdo po­chován. 42 A pro­tože byl ži­dov­ský den příprav, po­chova­li Ježíše do toho hro­bu, ne­boť byl blízko.