Bible21 › Jan › 13

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Dal jsem vám příklad1 Před Ve­liko­noční­mi svátky už Ježíš věděl, že přiš­la jeho chvíle, aby ode­šel z to­ho­to svě­ta k Ot­ci. Mi­loval své druhy na tom­to světě, mi­loval je až do kon­ce. 2 Ještě před večeří ďábel vnu­kl do srd­ce Ji­dáše, syna Ši­mo­na Iška­ri­o­tského, že ho má zra­dit. 3 Ježíš, vědom si to­ho, že mu Otec dal všech­no do ru­kou a že vy­šel od Boha a jde k Bo­hu, 4 vstal od večeře, od­ložil plášť a opásal se ručníkem. 5 Na­lil vodu do umyva­dla a za­čal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán. 6 Když přistou­pil k Ši­mo­nu Pet­rovi, ten mu ře­kl: „Pane, ty mi chceš mýt no­hy?! 7 „­Teď ještě ne­chápeš, co dělám,“ od­po­věděl mu Ježíš, „ale pozdě­ji porozumíš.“ 8 „­Ty mi pře­ce nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr. „Když tě ne­u­my­ji, ne­bu­deš mít se mnou nic společného,“ od­po­věděl Ježíš. 9 „Pane!“ zvo­lal Ši­mon Petr. „Ne­myj mi jen no­hy, ale i ruce a hlavu!“ 10 Ježíš mu ře­kl: „Kdo je vy­koupán, po­tře­buje umýt jen no­hy, ne­boť je ce­lý čis­tý. I vy jste čis­tí, ale ne všichni.“ 11 (Věděl to­tiž o svém zrád­ci, pro­to ře­kl: „Ne všich­ni jste čistí.“) 12 Když jim umyl no­hy, znovu se ob­lé­kl, po­sa­dil se zpět za stůl a ře­kl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13 Na­zývá­te mě Mi­s­trem a Pánem a má­te prav­du, ne­boť jím jsem. 14 Když jsem však já, váš Pán a Mis­tr, umyl nohy vám, má­te i vy mýt nohy je­den druhé­mu. 15 Dal jsem vám příklad, abys­te se chova­li, jako jsem se já za­choval k vám. 16 Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a po­sel není větší než ten, kdo ho po­slal. 17 Teď to ví­te; blaze vám, když se tím bu­dete ří­dit. 18 Ne­mluvím o vás všech. Já vím, které jsem vy­vo­lil; ať se ale na­plní Písmo: ‚­Ten, který jí se mnou chléb, po­zve­dl patu pro­ti mně.‘ 19 Říkám vám to už teď, před­tím než se to stane, abys­te, až se to stane, uvěři­li, že já jsem. 20 Amen, amen, říkám vám: Kdo při­jímá mého posla, při­jímá mě; a kdo při­jímá mě, při­jímá To­ho, který mě poslal.“ Jeden z vás mě zradí21 Po těch­to slovech Ježíš hlu­bo­ce roz­rušen pro­hlásil: „A­men, amen, říkám vám, že je­den z vás mě zradí.“ 22 Učedníci se za­ča­li roz­hlížet je­den po druhém, netušíce, o kom to mluví. 23 Je­den z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš mi­loval, ležel u sto­lu po Ježíšově boku. 24 Ši­mon Petr mu na­značil, ať se ze­ptá, o kom to mlu­vil. 25 Ob­jal ho tedy a ze­ptal se: „Pane, kdo to je?“ 26 „­Ten, komu podám na­močené sousto,“ od­po­věděl Ježíš. Na­močil sousto a podal je Ji­dášovi, synu Ši­mo­na Iška­ri­o­tského. 27 A hned po tom sou­stu vešel do Ji­dáše satan. „Co děláš, dě­lej rychle,“ ře­kl mu Ježíš. 28 Nikdo ze sto­lujících ale ne­ro­zuměl, pro­č mu to ře­kl. 29 Ji­dáš měl na sta­rosti pokladnu, a tak si něk­teří mys­le­li, že mu Ježíš ře­kl, ať na­koupí, co je po­tře­ba na svá­tek, nebo ať dá nějaké peníze chudým. 30 Ji­dáš vzal to sousto a hned vy­šel ven. Byla noc. Nové přikázání31 Po jeho od­cho­du Ježíš ře­kl: „Syn člověka je teď osla­ven a Bůh je osla­ven v něm. 32 A pro­tože je Bůh osla­ven v něm, Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned. 33 Moji drazí, ještě na kra­tičko jsem s vá­mi. Bu­dete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už ře­kl Ži­dům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘ 34 Dávám vám nové přikázání: Mi­lu­j­te jedni druhé. Mi­lu­j­te jedni druhé, jako jsem já mi­loval vás. 35 Pod­le toho všich­ni po­znají, že jste moji učedníci, když bu­dete mít lás­ku jedni k druhým.“ 36 Ši­mon Petr se ho ze­ptal: „Pane, kam jdeš?“ „Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ od­po­věděl mu Ježíš, „ale při­jdeš za mnou později.“ 37 „Pane, pro­č za te­bou ne­mo­hu teď?“ ptal se Petr. „Po­ložím za tebe život!“ 38 „Po­ložíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „A­men, amen, říkám ti: Než za­kokrhá ko­hout, třikrát mě zapřeš.“