Bible21 › Jan › 14

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Cesta, pravda a život1 „Ner­muť­te se v srd­cích. Věří­te v Bo­ha, věř­te i ve mne. 2 V do­mě mého Otce je mno­ho poko­jů. Kdy­by to tak ne­bylo, ře­kl bych vám to. 3 Jdu, abych vám připravil místo. Až ode­jdu a připravím vám místo, zase při­jdu a vez­mu vás k sobě, abys­te i vy byli tam, kde jsem já. 4 Ví­te, kam jdu, a ces­tu znáte.“ 5 „Pane, ne­ví­me, kam jdeš,“ pře­rušil ho To­máš. „A jak může­me znát cestu?“ 6 „Já jsem ta ces­ta, prav­da a život,“ od­po­věděl Ježíš. „Nikdo ne­při­chází k Otci než skrze mne. 7 Kdybys­te mě zna­li, zna­li bys­te i mého Ot­ce. Od nynějška už ho zná­te a vi­dě­li jste ho!“ 8 „Pane,“ ře­kl mu Fi­lip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“ 9 „Filipe,“ od­vě­til Ježíš, „tak dlouho jsem s vá­mi a ne­po­znal jsi mě? Kdo vi­děl mě, vi­děl Ot­ce. Jak můžeš ří­kat: ‚Ukaž nám Ot­ce‘? 10 Ne­věříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od se­be. To Otec, který ve mně pře­bývá, on působí ty skutky. 11 Věř­te mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvů­li těm skutkům věř­te. 12 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, ne­boť od­cházím k Ot­ci. 13 O coko­li po­prosí­te v mém jménu, to udělám, aby byl Otec osla­ven v Synu. 14 Když mě bu­dete o něco pro­sit v mém jménu, já to udělám.“ Jiný Utěšitel15 „Jest­liže mě mi­lu­jete, za­chovávej­te má přikázání. 16 Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěši­te­le, aby s vá­mi zůstal navěky, 17 to­tiž Du­cha prav­dy, je­hož svět nemůže při­jmout, ne­boť ho ne­vi­dí a ne­zná. Vy ho však zná­te, ne­boť ži­je u vás a bude ve vás. 18 Nene­chám vás jako si­ro­tky, při­jdu k vám. 19 Ještě kra­tičko a svět mě ne­u­vi­dí, ale vy mě uvi­dí­te. Pro­tože já ži­ji, bu­dete žít i vy. 20 V ten den po­zná­te, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. 21 Kdo při­jal má přikázání a za­chovává je, ten mě mi­lu­je. A kdo mě mi­lu­je, bude mi­lován mým Ot­cem a já ho budu mi­lovat a dám se mu poznat.“ 22 Juda (ne ten Iška­ri­o­tský) mu ře­kl: „Pane, pro­č se chceš dát po­znat nám, a ne světu?“ 23 Ježíš mu od­po­věděl: „Kdo mě mi­lu­je, bude za­chovávat mé slovo; můj Otec ho bude mi­lovat a při­jde­me k ně­mu a bu­de­me žít s ním. 24 Kdo mě ne­mi­lu­je, ne­zachová moje slova. A slovo, které slyší­te, není mé, ale To­ho, který mě po­slal, Ot­covo. 25 To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás. 26 Avšak Utěši­tel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše­mu a připo­mene vám všech­no, co jsem vám ře­kl. 27 Odkazu­ji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám ji­nak, než jak dává svět. Ner­muť­te se v srd­cích a neměj­te strach. 28 Slyše­li jste mě říci: ‚Od­cházím a zase k vám přijdu.‘ Kdybys­te mě mi­lova­li, byli bys­te rá­di, že jdu k Ot­ci, ne­boť můj Otec je větší než já. 29 Ře­kl jsem vám to teď, před­tím než se to stane, abys­te, až se to stane, uvěři­li. 30 Už s vá­mi ne­bu­du dlouho mlu­vit, ne­boť při­chází vlád­ce to­ho­to svě­ta. Nemá na mně nic, 31 ale při­chází, aby svět po­znal, že mi­lu­ji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaň­te, po­jď­me odsud.“