Bible21Jan5

Jan

Vstaň a choď1 Po­tom byl další ži­dov­ský svá­tek, a tak se Ježíš vy­dal do Je­ruzalé­ma. 2 V Je­ruzalémě je u Ovčí brá­ny rybník hebrej­s­ky zvaný Bethesda, u něhož je pět sloupořadí. 3 Leže­la tam spous­ta ne­mo­cných, slepých, chro­mých a ochrnutých. 5 Byl mezi nimi je­den člověk, ne­mo­cný už třicet osm let. 6 Ježíš vi­děl, jak tam leží, a po­znal, že je už dlouho ne­mo­cen. „Chceš být uzdraven?“ ze­ptal se ho. 7 „Pane, nemám niko­ho, kdo by mě sne­sl do rybníka, když se zvíří voda,“ od­po­věděl mu ne­mo­cný. „Když tam za­mířím, někdo mě předstihne.“ 8 „Vstaň, vez­mi si lehátko a choď!“ ře­kl mu Ježíš. 9 A ten člověk byl ihned uz­dra­ven, vzal své lehátko a za­čal chodit. Ten den však byla so­bo­ta. 10 Ži­dovští před­sta­vení tedy uz­dra­veného na­po­mína­li: „Je so­bo­ta, ne­smíš no­sit lehátko!“ 11 On jim však od­po­věděl: „­Ten, kdo mě uz­dravil, mi ře­kl: ‚Vez­mi si lehátko a choď.‘“ 12 „Kdo ti mohl říci: ‚Vez­mi si lehátko a choď‘? ! pta­li se ho. 13 To ovšem ten uz­dra­vený ne­věděl; Ježíš se to­tiž vmísil do okolního davu. 14 Po­tom ho Ježíš nale­zl v chrámě a ře­kl mu: „Po­hleď, jsi uz­dra­ven. Už ne­hřeš, ať se ti ne­při­hodí něco horšího.“ 15 Ten člověk pak ode­šel a ozná­mil ži­dov­ským před­sta­veným, že ho uz­dravil Ježíš. Syn dělá to, co Otec16 Ži­dovští před­sta­vení tedy za­ča­li Ježíše pronásledovat, pro­tože to udělal v so­bo­tu. 17 Ježíš jim od­po­věděl: „Můj Otec pracuje i dnes; pro­to pracu­ji i já.“ 18 A kvů­li tomu ho chtě­li za­bít ještě více, ne­boť nejenom rušil so­bo­tu, ale ještě na­zýval Boha svým vlastním Ot­cem, a tak se dělal rovným Bo­hu. 19 Ježíš jim od­po­věděl: „A­men, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, je­dině to, co vi­dí dělat Ot­ce. Coko­li dělá on, to podobně dělá i Syn. 20 Otec mi­lu­je Syna a ukazuje mu všech­no, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abys­te jen žas­li. 21 Ne­boť jako Otec křísí mrt­vé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. 22 Otec niko­ho ne­soudí, ale svěřil veškerý soud Synu, 23 aby všich­ni cti­li Sy­na, jako ctí Ot­ce. Kdo ne­ctí Sy­na, ne­ctí ani Ot­ce, který ho po­slal. 24 Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří To­mu, který mě po­slal, má věčný život a ne­při­jde na soud, ale již přešel ze smrti do živo­ta. 25 Amen, amen, říkám vám: Při­chází chvíle, a už je tu, kdy mrt­ví us­lyší hlas Božího Syna a ti, kteří us­lyší, bu­dou žít. 26 Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, 27 a dal mu také pravo­moc ko­nat soud, pro­tože je Syn člověka. 28 Ne­div­te se to­mu; při­chází to­tiž chvíle, kdy všich­ni, kteří jsou v hro­bech, us­lyší jeho hlas 29 a vy­jdou – ti, kdo ko­na­li dob­ro, bu­dou vzkříšeni k živo­tu, ale ti, kdo ko­na­li zlo, bu­dou vzkříšeni k sou­du. 30 Sám od sebe ne­mo­hu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je sprave­dlivý, pro­tože ne­hledám svou vů­li, ale vů­li To­ho, který mě po­slal. 31 Svědčím-li sám o sobě, mé svě­de­ctví není pravé. 32 Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svě­de­ctví o mně je prav­divé. 33 Po­sla­li jste k Janovi a ten vy­dal svě­de­ctví prav­dě. 34 Já ovšem ne­při­jímám svě­de­ctví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu. 35 On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtě­li v jeho svět­le po­ra­dovat jen na čas. 36 Mám ale větší svě­de­ctví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vy­ko­nal. Sa­motné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě po­slal Otec. 37 A sám Otec, který mě po­slal, o mně vy­dal svě­de­ctví. Vy jste ale nikdy nes­lyše­li jeho hlas a ne­vi­dě­li jeho tvář. 38 Jeho slovo ve vás ne­zůstává, ne­boť ne­věří­te to­mu, kterého on po­slal. 39 Zkou­má­te Písma, ne­boť se do­mnívá­te, že v nich má­te věčný život, a ta svědčí o mně. 40 Ne­chcete ale ke mně při­jít, abys­te mě­li život. 41 Ne­při­jímám chválu od li­dí, 42 ale po­znal jsem, že v sobě nemá­te Boží lás­ku. 43 Já jsem přišel ve jménu svého Ot­ce, a ne­při­jímá­te mě. Kdy­by jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho při­jmete. 44 Jak bys­te vůbec moh­li uvěřit? Při­jímá­te chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od sa­motného Bo­ha, ne­hledá­te. 45 Ne­mys­lete si, že já vás budu žalovat před Ot­cem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mo­jžíš, v něhož doufá­te. 46 Kdybys­te věři­li Mo­jžíšovi, věři­li bys­te i mně, ne­boť on psal o mně. 47 Když ale ne­věří­te jeho spisům, jak uvěří­te mým slovům?“

Bible21Jan5

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček