Bible21 › Jan › 4

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Voda života1 Když se Ježíš do­zvěděl, že fa­ri­ze­ové slyše­li: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“ 2 (ačko­li Ježíš sám nekř­til, ale jeho učedníci), 3 opustil Jud­sko a vrá­til se do Ga­li­le­je. 4 Mu­sel však pro­jít Sa­mařím. 5 Do­razil k sa­mařské­mu měs­tu zvané­mu Sy­char, blízko po­zemku, který kdy­si dal Jákob své­mu synu Josefovi. 6 Do­sud tam byla Jáko­bova stud­na a Ježíš, una­ven cestou, se u ní po­sa­dil. Bylo oko­lo po­ledne. 7 Když jed­na že­na ze Sa­maří přiš­la načerpat vo­du, Ježíš ji požádal: „­Dej mi napít.“ 8 (Je­ho učedníci to­tiž ode­š­li do měs­ta na­kou­pit jídlo.) 9 Sa­mařská že­na se ho ze­pta­la: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Sa­ma­ri­tánku, o nápoj?“ (Ži­dé se to­tiž se Sa­ma­ri­tá­ny ne­stý­kají.) 10 Ježíš jí od­po­věděl: „Kdybys zna­la ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚­Dej mi napít,‘ žáda­la bys ty je­ho, a dal by ti živou vodu.“ 11 „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namít­la že­na, „a stud­na je hlu­boká. Odkud vez­meš tu živou vo­du? 12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“ 13 „Každý, kdo pije tuto vo­du, bude znovu žíznit,“ od­po­věděl Ježíš. 14 „Kdo se však na­pi­je vo­dy, kte­rou mu dám já, ne­bu­de žíznit už nikdy. Voda, kte­rou mu dám, se v něm stane pra­menem vody trys­kající k věčné­mu životu.“ 15 „Pane, dej mi tu vodu,“ řek­la že­na, „ať už nežízním a ne­mu­sím sem cho­dit čerpat.“ 16 „Jdi, za­vo­lej svého muže a při­jď sem,“ ře­kl jí Ježíš. 17 „Nemám muže,“ od­po­vědě­la že­na. „To jsi řek­la prav­du, že nemáš muže,“ ře­kl jí Ježíš. 18 „Mě­la jsi to­tiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řek­la pravdu.“ 19 „Pane, vi­dím, že jsi prorok,“ od­po­vědě­la že­na. 20 „Naši ot­cové uctíva­li Boha na této hoře, vy ale říká­te, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“ 21 „Ženo,“ ře­kl jí Ježíš, „věř mi, že při­chází chvíle, kdy ne­bu­dete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Je­ruzalémě. 22 Vy ani ne­ví­te, koho uctívá­te; my ví­me, koho uctívá­me, pro­tože spása vy­jde z Ži­dů. 23 Při­chází chvíle, a už je tu, kdy praví cti­te­lé bu­dou uctívat Otce v du­chu a v prav­dě. Ta­kové to­tiž Otec hledá, aby ho uctíva­li. 24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho mu­sí uctívat v du­chu a v pravdě.“ 25 Že­na od­po­vědě­la: „Vím, že při­jde Mesiáš“ (který je na­zýván Kri­stus). „Až při­jde, vy­světlí nám všechno.“ 26 „To jsem já,“ ře­kl jí Ježíš; „­ten, kdo s te­bou mluví!“ Jeden rozsívá, jiný žne27 Vtom přiš­li jeho učedníci. Překvapi­lo je, že mluví se ženou, ale žádný neře­kl: „Co jí chceš?“ ane­bo: „Pro­č s ní mluvíš?“ 28 Že­na tam ne­cha­la svůj džbán, ode­š­la do měs­ta a řek­la li­dem: 29 „Po­jď­te se podívat na člověka, který mi ře­kl všech­no, co jsem uděla­la. Není to snad Mesiáš?“ 30 Vy­š­li tedy z měs­ta a šli k ně­mu. 31 Me­zi­tím ho učedníci pro­si­li: „Rab­bi, najez se!“ 32 On jim však ře­kl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“ 33 Učedníci se je­den druhého pta­li: „Při­ne­sl mu snad někdo jídlo?“ 34 „Můj pokrm,“ ře­kl jim Ježíš, „je ko­nat vů­li To­ho, který mě po­slal, a dokončit jeho dílo. 35 Neříká­te snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Po­zvedně­te oči a podívej­te se na lá­ny, že se už bělají ke žni! 36 Ten, kdo žne, získává odpla­tu a shro­mažďuje úro­du k věčné­mu živo­tu, aby se spo­lečně ra­doval roz­sévač i žnec. 37 V tom je prav­divé to rčení, že ‚je­den roz­sívá a jiný žne‘. 38 Já jsem vás po­slal sklízet, na čem jste sami ne­pracova­li. Pracova­li jiní a vy jste vstou­pi­li do je­jich práce.“ 39 Díky slovům té že­ny, která svědči­la: „Ře­kl mi všech­no, co jsem udělala,“ v něj mno­zí Sa­ma­ri­táni z toho měs­ta uvěři­li. 40 Když k ně­mu ti Sa­ma­ri­táni přiš­li, pro­si­li ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny 41 a díky jeho slovu jich uvěři­lo ještě mno­hem více. 42 Té ženě pak řek­li: „Už ne­věří­me jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyše­li a ví­me, že to je oprav­du Spa­si­tel světa.“ Tvůj syn žije43 Po dvou dnech pak od­tud ode­šel do Ga­li­le­je. 44 Sám Ježíš měl to­tiž do­svědčit, že pro­rok není ve své vlasti v úctě. 45 Když přišel do Ga­li­le­je, Ga­li­lej­ci ho víta­li, ne­boť byli o svát­cích v Je­ruzalémě a vi­dě­li všech­no, co tam dělal. 46 Znovu se vrá­til do Ká­ny Ga­li­lej­ské, kde pro­měnil vodu ve víno. Byl tam právě je­den králov­ský úředník, je­hož syn byl v Kafarnaum ne­mo­cný. 47 Když us­lyšel, že Ježíš přišel z Jud­s­ka do Ga­li­le­je, šel k ně­mu a pro­sil ho, aby šel jeho syna uz­dravit, pro­tože už umíral. 48 „Dokud ne­u­vi­dí­te divy a zá­zra­ky, neuvěříte,“ ře­kl mu Ježíš. 49 „Pane, po­jď, než mé dítě umře!“ naléhal králov­ský úředník. 50 Ježíš mu ře­kl: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš ře­kl, a šel. 51 Na cestě se s ním setka­li jeho služebníci a ozna­mova­li mu: „Tvůj syn žije!“ 52 Vy­ptal se jich te­dy, odkdy se mu udělalo lépe. Od­po­vědě­li: „Ho­rečka ho opusti­la vče­ra ho­di­nu po poledni.“ 53 Otec po­znal, že to bylo ve chví­li, kdy mu Ježíš ře­kl: „Tvůj syn žije.“ Teh­dy uvěřil on i ce­lý jeho dům. 54 Tak Ježíš po svém návra­tu z Jud­s­ka vy­ko­nal v Ga­li­le­ji už druhý zá­zrak.