Bible21 › Soudců › 18

Soudců

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Danova svatyně1 Iz­rael byl tenkrát bez krále. Danův kmen si hledal území, na němž by se usíd­lil, pro­tože mu do té doby mezi iz­rael­ský­mi kme­ny ne­připa­dl žádný dě­dičný podíl. 2 Synové Danovi pro­to ze svého rodu vy­s­la­li pět udatných mužů z Co­re­je a Ešt­ao­lu, aby pro­zkou­ma­li a ob­hléd­li zem. Řek­li jim: „Jdě­te ob­hlédnout zem.“ Dorazili až do Efraim­ských hor, k Mí­kovu do­mu, a tak tam přeno­cova­li. 3 Když k tomu domu přiš­li blíž, po­zna­li po hla­se toho levi­tského mladíka. Za­š­li tedy dovni­tř a pta­li se ho: „Jak ses sem do­stal? Co tu děláš? Pro­č tu jsi?“ 4 Vy­právěl jim te­dy, jak se s ním Míka do­ho­dl: „Najal mě, a tak mu dělám kněze.“ 5 Požáda­li ho te­dy: „Ch­tě­li bychom něco vědět. Ze­ptej se, pro­sím, Bo­ha, zda bude naše ces­ta úspěšná.“ 6 „Jdě­te v pokoji,“ ře­kl jim ten kněz. „Nad vaší cestou bdí Hospodin.“ 7 A tak těch pět mužů šlo dál, až přiš­li do Laiše. Vi­dě­li, že tamní lid ži­je v bez­pečí jako Si­don­ci, v kli­du a bez­sta­rostně, a že je nikdo v ce­lém oko­lí nena­padá a ne­u­tis­kuje. Od Si­do­nu byli dale­ko a s nikým nemě­li do­ho­du. 8 Po­tom se ti muži vrá­ti­li do Co­re­je a Ešt­ao­lu. „Tak co?“ pta­li se jich bratři. 9 „Zve­dej­te se, po­jď­me na ně!“ od­po­vědě­li. „Vi­dě­li jsme tu zem – je vý­borná! To tu chcete jen tak sedět? Ne­z­držuj­te se a po­jď­te, půjde­me tu zem ob­sa­dit! 10 Bůh vám ji dává do ru­kou! Až tam při­jdete, na­jdete bez­sta­rostný lid a doši­roka otevřenou zem. Tomu mís­tu ne­schází vůbec nic, co má země mít.“ 11 A tak z Co­re­je a Ešt­ao­lu vy­razi­lo šest set mužů z Danova rodu v plné zbro­ji. 12 Táh­li vzhů­ru a utá­boři­li se v Ki­ri­at-jea­ri­mu v Jud­s­ku. (Pro­to se tomu mís­tu západně od Ki­ri­at-jea­ri­mu dodnes říká Ma­chane-dan, Danův tá­bor.) 13 Od­tam­tud pak šli do Efraim­ských hor a do­razi­li až k Mí­kovu do­mu. 14 Vtom se ozvalo těch pět mužů, kteří pro­pátra­li kraj Laiš. „Ví­te, co je tamhle v těch domech?“ řek­li svým bra­trům. „Efod, bůž­kové a od­li­tá mod­la! Ví­te, co teď má­te dělat.“ 15 Od­boči­li tam a veš­li do domu toho levi­tského mladíka (to­tiž do Mí­kova do­mu). Po­pta­li se ho, jak se daří. 16 Šest set oz­bro­jen­ců z Danova kmene zůstalo stát u brá­ny 17 a těch pět, kteří pro­pátra­li zem, vešlo dovni­tř. Vza­li tu modlu, efod i bůžky. Kněz za­tím stál u brá­ny s šesti sty muži v plné zbro­ji. 18 Těch pět vešlo do Mí­kova domu a vza­li modlu, efod, bůžky i ten od­li­tek. „Co to děláte?“ ptal se jich kněz. 19 „Mlč!“ řek­li mu. „Zavři pusu a po­jď s ná­mi. Bu­deš dělat otce a kněze nám. Je lepší dělat do­mácího kněze pro jedno­ho muže, nebo kmenového kněze pro iz­rael­ský rod?“ 20 Kněze to upřímně po­těši­lo. Vzal efod, bůžky i tu modlu a připo­jil se k nim. 21 Vy­da­li se tedy na další po­chod. Dě­ti a do­by­tek s majetkem ne­cha­li jít v če­le. 22 Když už byli od Mí­kova domu dost dale­ko, se­běh­li se Mí­kovi sou­sedé a Danov­ce do­stih­li. 23 Vo­la­li za ni­mi, až se k nim Danovi synové otoči­li a řek­li Mí­kovi: „Co ti je? Pro­č jste se tak sběhli?“ 24 Ten od­po­věděl: „Vza­li jste mi kněze i bo­hy, které jsem si udělal, a šli jste pryč. Co mi zbu­de? Jak se mě můžete ptát: Co ti je?“ 25 Danov­ci mu ale řek­li: „Radši už na nás nekřič. Prudší po­vahy by se na vás moh­ly vrh­nout, a při­jdeš o život i se svou rodinou!“ 26 Danovi synové pak pokračova­li svou cestou. Míka vi­děl, že jsou silnější než on, a tak se otočil a vrá­til se do­mů. 27 Tak vza­li ten Míkův výtvor i jeho kněze a při­táh­li na Laiš, na ten klidný a bez­sta­rostný lid. Po­bi­li je ostřím meče a město vy­pá­li­li. 28 Nikdo je ne­zachránil; město bylo od Si­do­nu dale­ko a s nikým nemě­li do­ho­du. Leže­lo v údo­lí u Bet-rechobu. Danovi synové pak to město znovu vy­stavě­li a usíd­li­li se v něm. 29 Po­jmenova­li to město Dan po svém praot­ci Danovi, který byl Iz­rae­lův syn. Před­tím se ale to město jmenovalo Laiš. 30 Danov­ci tam vztyči­li tu modlu a Jo­na­tan, syn Geršo­ma, syna Mo­jžíšova, jim se svý­mi syny dělal kmenové kněží až do dne, kdy byli ze země vy­hnáni. 31 Tu modlu, kte­rou si Míka ne­chal udělat, tam udržova­li ce­lou do­bu, kdy stál Boží dům v Šílu.