Bible21 › Soudců › 2

Soudců

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Neposlušnost Izraele1 Z Gilgalu do Boki­mu šel Hos­po­dinův an­děl a vo­lal: „Vyve­dl jsem vás z Egyp­ta a přive­dl vás do země, kte­rou jsem s přísahou za­s­lí­bil vašim ot­cům. Ře­kl jsem: ‚Svou smlou­vu s vá­mi nikdy ne­zruším. 2 Ne­smí­te ale uzavřít smlou­vu s obyva­te­li této země – je­jich ol­táře zbořte!‘ Vy jste mě ale ne­po­s­lech­li! Co jste to pro­ve­dli? 3 Pro­to jsem také ře­kl: ‚Ne­vy­ženu je před vá­mi, ale bu­dou vám trním v bo­cích a je­jich bo­hové se vám stanou pastí.‘“ 4 Když Hos­po­dinův an­děl pro­mlu­vil tato slova ke všem synům Iz­rae­le, dal se lid do hla­si­tého pláče. 5 To místo tedy na­zva­li Bokim (to jest Plačící) a obětova­li tam Hos­po­di­nu. 6 Po­té, co Jo­zue pro­pustil lid, ro­ze­š­li se synové Iz­rae­le každý do svého dě­dictví ob­sa­dit svou zem. 7 Lid sloužil Hos­po­di­nu po všech­ny dny Jo­zuovy i po všech­ny dny stařešinů, kteří Jo­zua přeži­li a vi­dě­li všech­ny ty ve­liké věci, které Hos­po­din pro Iz­rael vy­ko­nal. 8 Jo­zue, syn Nunův, služebník Hos­po­dinův, zemřel ve věku sto deseti let. 9 Po­hř­bi­li ho na jeho dě­dičném území v Tim­nat-che­resu v Efraim­ských horách se­verně od hory Gaaš. 10 Když ce­lé to poko­lení zemře­lo a připo­ji­lo se ke svým ot­cům, na­stou­pi­lo po nich další poko­lení, které ne­znalo Hos­po­di­na ani to, co pro Iz­rael vy­ko­nal. 11 Synové Iz­rae­le pak jedna­li v Hos­po­di­nových očích zle a slouži­li baalům. 12 Opusti­li Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců, který je vy­ve­dl z Egyp­ta, a následova­li cizí bohy okolních národů. Klaně­li se jim, a po­pou­ze­li tak Hos­po­di­na. 13 Opusti­li Hos­po­di­na, aby slouži­li Baalovi a Aštar­tě. 14 Hos­po­din pro­to vzplanul pro­ti Iz­rae­li hněvem a vy­dal je na­po­spas nájezdníkům, kteří je pleni­li. Vy­dal je na­po­spas ne­přá­te­lům ze všech stran, takže už pro­ti nim ne­moh­li ob­stát. 15 Kamko­li se vy­pravi­li, Hos­po­di­nova ruka byla pro­ti nim a byli po­raženi, přes­ně jak to Hos­po­din ře­kl a jak jim odpřisáhl. Přišlo na ně ve­liké soužení. 16 Hos­po­din jim ale vzbu­zoval soud­ce a ti je za­chraňova­li z ruky nájezdníků. 17 Ne­po­s­lou­cha­li však ani své soud­ce. Od­cháze­li smilnit za cizí­mi bohy a klaně­li se jim. Brzy seš­li z ces­ty svých ot­ců, kteří po­s­lou­cha­li Hos­po­di­nova přikázání. Oni však ne­ch­tě­li. 18 Když jim Hos­po­din vzbu­zoval soud­ce, býval Hos­po­din s ním a po všech­ny soud­covy dny je za­chraňoval z ru­kou je­jich ne­přá­tel. Byl to­tiž po­hnut lítostí, když úpě­li pod svý­mi utlačova­te­li a trýzni­te­li. 19 Po smrti soud­ce se ale znovu zkazi­li, ještě hůře než je­jich ot­cové, a od­cháze­li za cizí­mi bo­hy, aby jim slouži­li a klaně­li se jim. Svého tvrdošíjného jednání a způsobů se odmíta­li vzdát. 20 Hos­po­din pro­to vzplanul pro­ti Iz­rael hněvem a ře­kl: „­Ten­to národ po­rušil mou smlou­vu, kte­rou jsem vy­dal je­jich ot­cům. Ne­po­s­lou­cha­li mě, 21 a pro­to už před nimi ne­vy­ženu žádný národ, který zůstal po Jo­zuově smrti. 22 Skrze ně budu Iz­rael zkoušet, zda usi­lu­je cho­dit po Hos­po­di­nově cestě, jako usi­lova­li je­jich ot­cové, ane­bo ne.“ 23 Hos­po­din tam tedy ony náro­dy ne­chal: ne­spě­chal s je­jich vy­hnáním, když je ne­dal do ru­kou Jo­zuovi.