Bible21Soudců19

Soudců

Gibejská hanebnost1 Iz­rael byl tenkrát bez krále. Hlu­boko v Efraim­ských horách byd­lel je­den levi­ta. Našel si družku z jud­ského Bet­lé­ma, 2 ale ta se s ním po­háda­la a ode­š­la od něj do domu svého otce v jud­ském Bet­lémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce, 3 její muž se roz­ho­dl, že půjde za ní, vlídně s ní pro­mluví a přive­de ji zpět. Měl s se­bou svého mlá­den­ce a pár os­lů. Ta dívka ho po­zva­la dál, a když ho její otec uvi­děl, ra­dostně ho uvítal. 4 Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a no­cova­li. 5 Čtvr­tého dne ráno si přivsta­li a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale ře­kl: „Po­silni se tro­chou jíd­la, než půjdete.“ 6 A tak se po­sa­di­li a oba spo­lu jedli a pi­li. Po­tom mu dívčin otec ře­kl: „Pro­sím, las­kavě tu ještě přespi a po­hov si.“ 7 On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc. 8 Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale ře­kl: „Pro­sím, pořádně se posilni.“ A než oba po­jedli, zdrže­li se až do odpo­ledne. 9 Teh­dy muž vstal, že se svou družkou a mlá­den­cem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale ře­kl: „­Podívej se, den už se chýlí k veče­ru. Zůstaň­te pro­sím na noc. Vž­dyť už se smráká. Přespi tu a po­hov si. Zít­ra si přivstanete, vy­dá­te se na ces­tu a do­razí­te domů.“ 10 On už tam ale ne­hod­lal strávit další noc, a tak se zve­dl a se svým párem os­lů v po­stro­jích a se svou družkou vy­razil k Je­bu­su (což je Je­ruzalém). 11 Když míje­li Je­bus, bylo už dost pozdě. Mlá­denec pro­to své­mu pánu ře­kl: „Po­jď, pro­sím, od­boč­me do toho je­bu­sej­ského měs­ta a přeno­cuj­me tam.“ 12 Jeho pán mu od­po­věděl: „Ne­půjde­me do cizího měs­ta, které ne­pa­tří Iz­rael­cům. Bu­de­me pokračovat do Gi­be­je. 13 Pojď,“ po­bí­dl mlá­den­ce, „do­jde­me do Gi­be­je nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme.“ 14 A tak šli dál. Když při­cháze­li k ben­jamín­ské Gi­be­ji, slun­ce už za­pa­dalo, 15 a tak od­boči­li, aby tam přeno­cova­li. Když levi­ta vešel do Gi­be­je, po­sa­dil se na městském pro­stran­ství, ale nikdo je na noc ne­po­zval k sobě do­mů. 16 A hle, je­den stařík se večer vracel z práce na po­li. Po­cházel z Efraim­ských hor a v Gi­be­ji byd­lel jako přis­těhovalec (místní to­tiž byli Ben­jamín­ci). 17 Když se roz­hlé­dl, uvi­děl na městském pro­stran­ství po­cestného. „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ ze­ptal se stařík. 18 „Jsme na cestě z jud­ského Bet­lé­ma hlu­boko do Efraim­ských hor, odkud pocházím,“ od­po­věděl mu. „Šel jsem do jud­ského Bet­lé­ma a teď se vracím do­mů. Nikdo mě ale k sobě ne­po­zval. 19 Má­me slá­mu i ob­rok pro své os­ly, mám i chléb a víno pro se­be, zde pro tvou služebnici i pro mlá­den­ce, který tvého služebníka pro­vází. Nic víc nepotřebujeme.“ 20 „Buď vítán,“ ře­kl mu stařík. „Po­starám se o všech­no, co po­tře­buješ. Jen pro­sím neno­cuj tady venku.“ 21 Vzal je k sobě do­mů, na­sypal os­lům, umy­li si nohy a pak jedli a pi­li. 22 A jak si tak hově­li, náhle dům ob­stou­pi­li místní niče­mové. Za­ča­li tlou­ct do dveří a křičet na starého hos­podáře: „Vyveď toho mužského, co přišel k to­bě do­mů, ať si ho užijeme!“ 23 Hos­podář k nim vy­šel ven se slovy: „To ne, bratři! Ne­dě­lej­te pro­sím nic zlého! Ten muž je pře­ce mým hos­tem! Ne­pro­váděj­te ta­kovou hanebnost. 24 Je tu má dce­ra, ještě pan­na, a také jeho družka. Hned je vy­ve­du! Zne­u­ctě­te je, udě­lej­te s ni­mi, co se vám zlíbí. Jen ale ne­pro­váděj­te žádnou hanebnost tomu muži!“ 25 Nemíni­li ho však po­s­lou­chat. Levi­ta na­ko­nec vzal svou družku a vy­strčil ji k nim ven. Znási­lňova­li ji a týra­li ce­lou noc až do rá­na. Pusti­li ji, až když za­čalo svítat. 26 Nad ránem se že­na vrá­ti­la. Až do ro­ze­dnění zůsta­la ležet u dveří do­mu, kde byl její pán. 27 Její pán ráno vstal, otevřel dveře do­mu, aby vy­razil na ces­tu, a hle – jeho družka leží u dveří domu s ruka­ma na prahu. 28 „Vstávej,“ ře­kl jí, „jdeme.“ Žádná od­po­věď. Naložil ji tedy na osla, se­bral se a šel do­mů. 29 Když do­razil do­mů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kost­mi na dvanáct ku­sů. Ty pak ro­ze­s­lal po všech končinách Iz­rae­le. 30 Kdoko­li to spatřil, říkal: „Něco tak ne­s­lý­chaného se ne­stalo ode dne, kdy Iz­rael­ci vy­š­li z Egyp­ta. Přemýš­lej­te! Po­raď­te se! Udě­lej­te něco!“

Bible21Soudců19

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček