Bible21 › Soudců › 16

Soudců

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Samson a Dalila1 Sam­son se jednou vy­dal do Ga­zy. Uvi­děl tam jednu ne­věstku a šel k ní. 2 Mezi obyva­te­li Gazy se roz­nes­lo: „Sam­son je tu!“ Ob­cháze­li tedy ko­lem a ce­lý den na něj číha­li v městské bráně. Ce­lou noc ale byli v kli­du, pro­tože si říka­li: „Za­bi­je­me ho, až se rozední.“ 3 Sam­son ale zůstal ležet jen do půlno­ci. O půlno­ci vstal, po­pa­dl vra­ta městské brá­ny a vy­tr­hl je i s obě­ma veře­je­mi a závo­rou. Naložil si je na záda a vy­ne­sl je až na vr­chol té hory před Hebro­nem. 4 Jednou se pak za­mi­loval do jedné že­ny v údo­lí So­rek. Jmenova­la se Da­li­la. 5 Přiš­li za ní fi­lištínští vlád­ci a žáda­li ji: „Sveď ho a zjisti, v čem je ta jeho ve­liká sí­la a jak bychom ho moh­li pře­mo­ci, spoutat a zkro­tit. Každý z nás ti dá je­denáct set še­ke­lů stříbra.“ 6 Da­li­la se tedy Sam­so­na vy­ptáva­la: „Pro­zraď mi, pro­sím, v čem je ta tvo­je ve­liká sí­la? Čím bys mohl být spoután a zkrocen?“ 7 Sam­son jí ře­kl: „Kdy­by mě spouta­li sed­mi nový­mi tě­tiva­mi, které ještě ne­vy­schly, byl bych slabý jako každý jiný.“ 8 Fi­lištínští vlád­ci za ní tedy přiš­li se sed­mi nový­mi tě­tiva­mi, které ještě ne­vy­schly, a ona ho jimi spouta­la. 9 (V poko­ji při­tom mě­la ukryté muže. ) Vtom na něj za­vo­la­la: „Sam­so­ne, Fi­lištíni jdou na tebe!“ On ale ty tě­tivy roz­tr­hal, jako se trhá kou­del, když se jí do­tkne pla­men. Tajem­ství jeho síly tedy ne­bylo od­haleno. 10 Da­li­la pak Sam­so­novi vy­číta­la: „Ach, tys mě okla­mal, říkal jsi mi lži! Teď už mi ale po­věz, čím bys mohl být spoután.“ 11 Ře­kl jí te­dy: „Kdy­by mě pevně spouta­li nový­mi pro­va­zy, které se ještě na nic ne­použi­ly, byl bych slabý jako každý jiný.“ 12 Da­li­la pak vza­la nové pro­va­zy a spouta­la ho ji­mi. Vtom na něj za­vo­la­la: „Sam­so­ne, Fi­lištíni jdou na tebe!“ (V poko­ji při­tom mě­la ukryté muže. ) On si ale ty pro­va­zy str­hal z paží jako nitě. 13 Da­li­la pak Sam­so­novi vy­číta­la: „Až do­teď jsi mě kla­mal, říkal jsi mi lži! Po­věz mi, čím bys mohl být spoután?“ Ře­kl jí te­dy: „Kdybys těch sedm copů, co mám na hlavě, vplet­la do osnovy a utáh­la ko­líkem, byl bych slabý jako každý jiný.“ 14 Když pak usnul, Da­li­la vza­la sedm copů na jeho hlavě, vplet­la je do osnovy a utáh­la ko­líkem. Vtom na něj za­vo­la­la: „Sam­so­ne, Fi­lištíni jdou na tebe!“ Pro­bu­dil se ze spánku a vy­tr­hl ko­lík i se stavem a osnovou. 15 A tak mu vy­číta­la: „Jak můžeš ří­kat, že mě mi­lu­ješ, když u mě nemáš srd­ce? Už třikrát jsi mě okla­mal! Copak mi ne­po­víš, v čem je ta tvo­je ve­liká síla?“ 16 Tě­mi řeč­mi ho muči­la den co den, až jednou měl toho do­tírání k smrti dost. 17 Teh­dy jí všech­no pro­zra­dil: „Mé hlavy se ne­do­tkla břitva, pro­tože jsem už od matči­na lů­na za­svěcen Bohu jako na­zír. Kdy­by mě oho­li­li, má sí­la by mě opusti­la a byl bych slabý jako každý jiný.“ 18 Da­li­la po­zna­la, že jí všech­no pro­zra­dil, a tak po­sla­la pro fi­lištín­ské vlád­ce: „Při­jď­te ještě jednou – všech­no mi prozradil!“ Fi­lištínští vlád­ci k ní tedy přiš­li a při­nes­li s se­bou peníze. 19 Po­tom uspa­la Sam­so­na na klíně a za­vo­la­la něko­ho, ať mu z hlavy oho­lí těch sedm copů. Tak ho ovlád­la a pod­mani­la; jeho sí­la ho opusti­la. 20 Vtom za­vo­la­la: „Sam­so­ne, Fi­lištíni jdou na tebe!“ Probudil se ze spánku a ře­kl si: „Z toho se do­stanu jako už to­likrát; setřesu to ze sebe.“ Ne­věděl, že od něj Hos­po­din od­stou­pil. 21 Fi­lištíni ho po­pad­li a vy­loup­li mu oči. Po­tom ho od­ve­dli do­lů do Ga­zy, kde ho spouta­li bronzový­mi řetě­zy a ve vězení mu­sel otáčet mlýn­ským ka­menem. 22 Vla­sy na mu ale na oho­lené hlavě za­čaly znovu růst. Samsonova smrt23 Fi­lištínští vlád­ci se seš­li, aby při­nes­li ve­likou oběť své­mu bohu Dágo­novi a aby oslavova­li. Pro­hlašova­li totiž: „Do ru­kou nám bůh náš dalnaše­ho ne­pří­te­le Samsona!“ 24 Lid při po­hle­du na něj chvá­lil svého boha: „Do ru­kou nám bůh náš dalnaše­ho nepřítele, naší země niči­te­le – to­lik našich zmordoval!“ 25 A když byli v nej­lepším, řek­li: „Zavo­lej­te Sam­so­na, ať je zábava!“ Za­vo­la­li tedy Sam­so­na z vězení, aby je bavil. Když ho po­stavi­li mezi slou­py, 26 Sam­son požádal chlap­ce, který ho vedl za ru­ku: „Nech mě sáhnout na slou­py, které drží tenhle chrám. Chci se o ně opřít.“ 27 Chrám byl plný mužů i žen. Byli tam i všich­ni fi­lištínští vlád­ci. I na střeše bylo ko­lem tří tisíc mužů a žen, kteří chtě­li vi­dět tu zábavu se Sam­so­nem. 28 Teh­dy Sam­son vo­lal k Hos­po­di­nu: „Hos­po­di­ne, Pane můj, roz­po­meň se na mě! Ještě jednou mi pro­sím dej sílu, Bože! Ať se Fi­lištínům najednou po­mstím za obě své oči!“ 29 Pak na­hma­tal oba pro­střední slou­py, které drže­ly chrám, a opřel se o ně, pravicí o je­den a levicí o druhý. 30 „Ať zemřu i s tě­mi Fi­lištíny“ zvo­lal Sam­son a za­tlačil vší si­lou, takže se chrám zří­til na vlád­ce i na vše­chen lid uvni­tř. Tak jich za­bil při své smrti více než za svého živo­ta. 31 Po­tom tam přiš­li jeho bratři a ce­lá jeho ro­di­na, aby si ho vza­li. Odnes­li ho a po­hř­bi­li mezi Co­re­ou a Ešt­ao­lem v hrobě jeho otce Mano­a­cha. Sou­dil Iz­rael dvacet let.