Bible21 › Soudců › 6

Soudců

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Gedeon1 Synové Iz­rae­le však jedna­li v Hos­po­di­nových očích zle, a tak je Hos­po­din vy­dal do ru­kou Mi­diánu na sedm let. 2 Mi­dián­ci utlačova­li Iz­rael tak krutě, že si Iz­rael­ci před nimi děla­li úkry­ty v horách a jes­kyních a opevňova­li se na ne­přístupných vr­chol­cích. 3 Kdyko­li Iz­rael za­sel, při­táh­li Mi­dián­ci a Amale­kov­ci s východní­mi náro­dy a přepad­li jej. 4 Tá­boři­li v zemi a pustoši­li úro­du až ke Gaze; nene­cha­li Iz­rae­li žádné živo­bytí – je­di­nou ov­ci, do­bytče ani osla. 5 Při­táh­li vž­dy se svý­mi stá­dy a sta­ny, při­cháze­lo jich jako ko­bylek, jich a je­jich vel­bloudů bylo bez­poč­tu. Při­cháze­li, aby pustoši­li zem. 6 Mi­dián Iz­rael­ce úplně zbědoval, a tak za­ča­li vo­lat k Hos­po­di­nu. 7 Když teh­dy synové Iz­rae­le kvů­li Mi­diánu vo­la­li k Hos­po­di­nu, 8 po­slal k nim Hos­po­din jedno­ho pro­roka. Ten jim ře­kl: „To­to praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Já jsem vás vy­ve­dl z Egyp­ta, vy­táhl jsem vás z domu ot­ro­ctví. 9 Vy­tr­hl jsem vás z ruky Egypťanů i z ru­kou všech, kdo vás trápi­li. Vy­hnal jsem je před vá­mi a je­jich zemi jsem dal vám. 10 Teh­dy jsem vám ře­kl: ‚Já jsem Hos­po­din, váš Bůh. Ne­smí­te ctít bohy Emo­rej­ců, v je­jichž zemi bydlíte.‘ Ale ne­po­s­lech­li jste mě.“ 11 Hos­po­dinův an­děl přišel a po­sa­dil se pod du­bem v Ofře, patřící Jo­ašovi Abie­zer­ské­mu. Jeho syn Ge­de­on právě mlá­til pšenici – ve vinném lisu, aby si toho Mi­dián­ci ne­všimli. 12 Hos­po­dinův an­děl se mu ukázal a ře­kl mu: „Hos­po­din s te­bou, udatný hrdino!“ 13 Ge­de­on mu od­po­věděl: „Pro­miň, pane, ale jest­li je Hos­po­din s ná­mi, pro­č nás to­hle všech­no po­tkalo? Kde jsou všech­ny ty jeho divy, o kterých nám vy­právě­li naši ot­cové? Prý: ‚Hos­po­din nás pře­ce vy­ve­dl z Egypta‘ – jenže teď nás Hos­po­din opustil a ne­chal nás v hrsti Midiánců!“ 14 Tu se k ně­mu Hos­po­din ob­rá­til a pravil: „Jdi v této své síle a za­chráníš Iz­rael z hrsti Mi­dián­ců. Já sám tě pře­ce posílám!“ 15 On však namí­tl: „Pro­miň, Pane, ale jak mám za­chránit Iz­rael? Můj rod je v Mana­se­sovi nej­u­božejší a já sám jsem v rodném do­mě poslední.“ 16 „Ano, ale já budu s te­bou, takže po­bi­ješ Mi­dián­ce až do posledního,“ ře­kl mu na to Hos­po­din. 17 „V tom případě mi pro­kaž laskavost,“ od­po­věděl Ge­de­on. „­Dej mi pro­sím zna­mení, že se mnou mluvíš ty. 18 Ne­od­cházej pro­sím od­sud, dokud se k to­bě ne­vrátím s da­rem, který ti přinesu.“ On od­po­věděl: „Počkám, dokud se nevrátíš.“ 19 Ge­de­on šel do­mů a připravil kůzle a ne­kvašené chle­by z jedné efy mou­ky. Maso vložil do koše, vývar na­lil do hrn­ce, odne­sl to pod ten dub a po­ložil to před něj. 20 Hos­po­dinův an­děl mu ře­kl: „Vez­mi maso a chle­by a po­lož je zde na skálu. Vývar vylij.“ A když to Ge­de­on udělal, 21 Hos­po­dinův an­děl zve­dl hůl, kte­rou měl v ru­ce, a do­tkl se jejím kon­cem masa a chle­bů. Ze skály vy­šle­hl oheň a maso i chle­by po­hl­til. Me­zi­tím se mu Hos­po­dinův an­děl ztra­til z očí. 22 Když si Ge­de­on uvědo­mil, že to byl Hos­po­dinův an­děl, vy­kři­kl: „Ach, Pane můj, Hos­po­di­ne! Vž­dyť já jsem tváří v tvář uvi­děl Hos­po­di­nova anděla!“ 23 „Buď klidný,“ ře­kl mu Hos­po­din. „Ne­boj se, nezemřeš.“ 24 Ge­de­on tam pro­to po­stavil Hos­po­di­nu ol­tář a na­zval jej „Hos­po­din je poko­j“. Ten ol­tář je v abie­zer­ské Ofře až dodnes. 25 Té noci mu Hos­po­din ře­kl: „Vez­mi býka ze stáda svého ot­ce, toho druhého býka, sedm let starého. Zboř Baalův ol­tář, jenž patří tvé­mu ot­ci, a ten Ašeřin kůl ve­dle něj pokácej. 26 Na vrchu toho kop­ce pak po­stav řádný ol­tář Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. Vez­mi toho druhého býka a obě­tuj ho jako zápalnou oběť na dřevě z Ašeři­na kůlu, který pokácíš.“ 27 Ge­de­on tedy vzal deset mužů ze svých služebníků a udělal, jak mu Hos­po­din ře­kl. Kvů­li stra­chu z ro­di­ny i kvů­li li­dem z měs­ta to ovšem ne­u­dělal ve dne, ale v no­ci. 28 Ráno li­dé ve městě vsta­li – a hle, Baalův ol­tář je stržen, Ašeřin kůl u něj pokácen a ten druhý býk spálen na po­sta­veném ol­táři! 29 „Kdo to udělal?“ pta­li se je­den druhého. Pátra­li a zjišťova­li, až na to přiš­li: „Udělal to Ge­de­on, syn Joašův.“ 30 Li­dé z měs­ta tedy řek­li Jo­ašovi: „Vyveď svého syna ven, ať zemře – za to, že str­hl Baalův ol­tář a skácel Ašeřin kůl ve­dle něj!“ 31 Jo­aš ale od­po­věděl zástu­pu ko­lem něj: „Co že vy chcete há­jit Baa­la? Že bys­te ho vy moh­li za­chránit? Kdoko­li ho bude há­jit, do rá­na zemře! Je-li to bůh, ať se hájí sám, když mu někdo zboří oltář.“ 32 Toho dne tedy Ge­de­on do­stal jméno Je­rub-baal, Ať se Baal hájí. Říka­li to­tiž: „Ať se Baal pro­ti ně­mu hájí, když mu zbořil oltář!“ 33 Všich­ni Mi­dián­ci a Amale­kov­ci se spo­ji­li s východní­mi náro­dy, pře­kroči­li Jordán a utá­boři­li se v údo­lí Jiz­re­el. 34 Na Ge­de­o­na teh­dy se­stou­pil Duch Hos­po­dinův. Za­trou­bil na be­raní roh a svo­lal Abie­zer­ské k sobě. 35 Ro­ze­s­lal po­s­ly po ce­lém Mana­se­sovi, aby se k ně­mu při­da­li. Vy­s­lal také po­s­ly k Aše­rovi, Za­bulo­novi a Neftalí­movi, aby jim i oni vy­táh­li vstříc. 36 Ge­de­on pak Boha požádal: „Chceš oprav­du skrze mě za­chránit Iz­rael, jak jsi ře­kl? 37 Hle, pokládám zde na mla­tu ovčí rou­no. Bude-li rosa jen na rou­nu, a na zemi všu­de ko­lem su­cho, po­znám, že skrze mě za­chráníš Iz­rael, jak jsi řekl.“ 38 A tak se stalo. Druhého dne, hned jak ráno vstal, stiskl rou­no a vy­ždí­mal z něj rosu – plnou číši vo­dy. 39 Ge­de­on pak Bohu ře­kl: „Ne­hněvej se na mě, když ještě jednou pro­mluvím. Pro­sím, ať mohu to rou­no zku­sit ještě jednou. Ať je, pro­sím, su­cho jenom na rou­nu, a na zemi všu­de ko­lem rosa.“ 40 A Bůh to té noci udělal. Je­dině na rou­nu bylo su­cho, ale na zemi všu­de ko­lem ro­sa.