Bible21Soudců8

Soudců

Smrt midiánských králů1 Efrai­mští muži po­tom Ge­de­o­novi řek­li: „Cos nám to udělal? Pro­č jsi nás ne­zavo­lal, když jsi šel bo­jovat s Midiánci?“ A dali se s ním do os­t­ré hádky. 2 On jim však od­po­věděl: „Co jsem vlastně dokázal ve srovnání s vá­mi? Není snad efraim­ské paběr­kování lepší než abie­zer­ské vi­no­braní? 3 Bůh vy­dal mi­dián­ské ve­li­te­le Ore­ba a Ze­e­ba do vašich ru­kou. Co jsem já zmohl ve srovnání s vámi?“ A po těch slovech se na něj přesta­li hněvat. 4 Ge­de­on pak za­mířil k Jordánu a se svý­mi tře­mi sty muži jej pře­kročil. Pro­tože byli vy­čerpáni pronásledováním, 5 ře­kl obyva­te­lům Su­ko­tu: „Pro­sím, dej­te mým mužům nějaké pe­c­ny chle­ba. Pronásle­du­ji mi­dián­ské krále Zeb­a­cha a Cal­mu­nu a mí muži jsou už vyčerpaní.“ 6 Su­ko­tští vůd­cové mu ale od­po­vědě­li „To už máš Zeb­a­cha a Cal­mu­nu v hrsti, že má­me tvé­mu voj­s­ku dávat chleba?“ 7 „Až mi Hos­po­din vy­dá Zeb­a­cha a Cal­mu­nu do rukou,“ pro­hlásil Ge­de­on, „za to­hle vás ne­chám zmrs­kat pouštním trním a bodláčím!“ 8 Vy­dal se od­tud vzhů­ru do Penue­lu a požádal tam o to­též. Penue­lští mu ale od­po­vědě­li stejně jako před­tím Su­ko­tští. 9 Ge­de­on pro­to Penuel­ským ře­kl: „Až se vrátím jako vítěz, zbořím tu­hle věž!“ 10 Zeb­ach a Cal­mu­na byli se svý­mi voj­s­ky v Karko­ru. Z tá­bo­ra východních národů zbylo jen asi 15 000 mužů; 120 000 bo­jovníků padlo. 11 Ge­de­on táhl cestou kočovníků na východ od No­ba­chu a Jogbe­hy a překvapil je­jich tá­bor neče­kaným útokem. 12 Oba mi­diánští králové Zeb­ach a Cal­mu­na se dali na útěk, ale on se pustil za ni­mi, za­jal je a ce­lé je­jich voj­sko roz­prášil. 13 Ge­de­on, syn Jo­ašův, se vracel z boje přes průs­myk Che­res. 14 Chy­til tam jedno­ho mlá­den­ce ze Su­ko­tu a ten mu při výs­le­chu vy­jmenoval 77 su­ko­tských vůd­ců a stařešinů. 15 Když po­tom Ge­de­on přišel k su­ko­tským mužům, ře­kl: „Ta­dy je Zeb­ach a Cal­mu­na, kvů­li kterým jste se mi vy­smíva­li: ‚To už máš Zeb­a­cha a Cal­mu­nu v hrsti, že má­me tvým vy­čerpaným mužům dávat chleba?‘“ 16 Pak ty stařeši­ny měs­ta vzal a dal Su­ko­tským za vy­učenou pouštním trním a bod­láčím. 17 V Penue­lu pak zbořil věž a po­bil měšťa­ny. 18 Po­tom se ob­rá­til k Zeb­achovi a Cal­mu­novi: „Co to bylo za muže, které jste po­bi­li na hoře Tábor?“ „Byli ti podobní,“ od­po­vědě­li. „Každý z nich vy­pa­dal jako králov­ský syn.“ 19 „To byli mí bratři, synové mé matky!“ zvo­lal Ge­de­on. „Ja­kože je živ Hos­po­din – kdybys­te je ne­cha­li naživu, ne­za­bil bych vás!“ 20 Načež ře­kl Jete­rovi, své­mu prvo­ro­zené­mu: „Po­jď, za­bij je!“ On ale ne­byl s to vy­ta­sit meč, pro­tože se bál; byl to ještě chlapec. 21 Zeb­ach a Cal­mu­na řek­li Ge­de­o­novi: „Po­jď, udě­lej to sám. Muž se po­zná pod­le síly!“ Přistou­pil tedy a oba je za­bil. Vzal si také oz­dobné půl­měsíce z krků je­jich vel­bloudů. Gedeonův efod22 Iz­rael­ci po­tom Ge­de­o­na vy­bíze­li: „Vládni nám – ty, tvůj syn i syn tvého sy­na. Vž­dyť jsi nás za­chránil z ru­kou Midiánců!“ 23 Ge­de­on jim od­po­věděl: „Ne­bu­du vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin.“ 24 Po­tom do­dal: „Mám na vás jen tuto prosbu: Každý mi ze své kořisti dej­te jednu náušnici.“ (Naš­li u nich to­tiž zlaté náušnice, ne­boť to byli Iz­mae­li­té.) 25 „Rá­di dáme!“ od­po­vědě­li mu. Roz­pro­stře­li plášť a každý tam ho­dil náušnici ze své kořisti. 26 Na­ko­nec ty zlaté náušnice, které si vy­žádal, váži­ly 1 700 še­ke­lů, ne­počí­taje ony půl­měsíce a přívěs­ky a purpu­rová rou­cha mi­dián­ských králů ani náhr­delníky z krků je­jich vel­bloudů. 27 Ge­de­on z toho pak udělal efod a vy­stavil ho ve svém městě, v Ofře. Ce­lý Iz­rael tam za ním cho­dil mod­lářs­ky smilnit, takže se Ge­de­o­novi i jeho domu stal pastí. 28 Mi­dián se ale před syny Iz­rae­le mu­sel pokořit a hlavu už ne­zve­dl. Za Ge­de­o­nových dnů mě­la země mír po čtyřicet let. 29 Je­rub-baal, syn Jo­ašův, se pak vrá­til do­mů a byd­lel tam. 30 Ge­de­on měl se­dm­desát synů, kteří vzeš­li z jeho be­der – měl to­tiž mno­ho žen. 31 Jed­na jeho družka mu v Še­che­mu po­ro­di­la sy­na, které­mu dal jméno Abi­me­lech. 32 Ge­de­on, syn Jo­ašův, zemřel v utěšeném stáří a byl po­hřben v hrobě svého otce Jo­aše v abie­zer­ské Ofře. 33 Po Ge­de­o­nově smrti Iz­rael­ci znovu ode­š­li smilnit za baaly a při­ja­li Baal-be­ri­ta za svého bo­ha. 34 Synové Iz­rae­le ne­pa­ma­tova­li na Hos­po­di­na, svého Bo­ha, který je vy­svo­bo­zoval z ru­kou všech je­jich okolních ne­přá­tel. 35 Ne­pro­jevi­li ani od­danost domu Je­rub-baa­la Ge­de­o­na, přes všech­no dob­ro­diní, které Iz­rae­li pro­kázal.

Bible21Soudců8

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček