Bible21 › Soudců › 5

Soudců

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Debořina píseň1 Ono­ho dne zpíva­la De­bo­ra a Barák, syn Abi­no­amův, tuto píseň: 2 Vůd­cové když vedou v Izraeli, když jeho lid je ochotný – ve­le­ben bu­diž Hos­po­din! 3 Slyš­te to, králové, vla­daři, naslouchejte, já Hos­po­di­nu zazpívám, Hospodinu, Bohu Iz­rae­le, chci zpívat žalm! 4 Když vy­táhls, Hos­po­di­ne, ze Seíru, z edom­ské pláně když kráčel jsi, země se třás­la, ne­besa dštila, z mraků voda pa­da­la. 5 Před Hos­po­di­nem se třás­ly hory, před Hos­po­di­nem ze Sinaje, před Bo­hem Iz­rae­le. 6 Za dnů Šamga­ra, syna Anatova, za dnů Jae­liných zpust­ly silnice a ten, kdo na ces­ty vy­dával se, stezkami kli­katý­mi šel. 7 Opuštěni byli se­dláci v Izraeli, opuštěni, než jsi, De­bo­ro, povstala, než matka v Iz­rae­li po­vsta­la. 8 Bůh určil vůd­ce nové, když v branách byly boje. Najde se ale štít nebo kopí­me­zi čtyřiceti tisíci v Iz­rae­li? 9 Srd­cem jsem s tě­mi, kdo ve­lí Izraeli, s tě­mi z li­du, kdo jsou ochotní – ve­le­ben bu­diž Hos­po­din! 10 Vy jezd­ci na plavých oslicích, kteří sedí­te v se­dlech zdobených, vy, kdo se ubírá­te cesta­mi – roz­važuj­te. 11 Slyš­te hlas pěvců, co mezi na­paje­dly vy­právějío Hos­po­di­nových vítězstvích, o vítěz­stvích iz­rael­ských sedláků. Tehdy opět lid Hos­po­dinůvk branám se­stou­pil. 12 Vzhů­ru, vzhů­ru, Deboro, vzhůru, vzhů­ru, píseň pěj! Povstaň, Baráku, synu Abi­no­amův, chop se za­jat­ců! 13 Zby­tek vznešených teh­dy sestoupil, Hospodinův lid ke mně se­stou­pilpro­ti udatným. 14 Z Efrai­ma ti, kdo Amale­ka vykořenili, tvému lidu byl v patách Benjamín, z Machi­ra se­stou­pi­li ti, kdo velí, ze Za­bulo­na, kdo nosí ve­li­tel­s­kou hůl. 15 Vůd­cové z Isa­cha­ra při De­boře byli, Isachar držel s Barákem, když po­s­lán byl teh­dy do údolí, hned za ním šel. V Ru­benových ro­dech byly velké do­mlu­vy. 16 Pro­čpak jsi zůstal mezi ohradami? Abys po­s­lou­chal do­bytka bučení? V Ru­benových ro­dech byly velké omlu­vy. 17 Gi­leád vězel v Za­jordánía Dan – pro­č stěhoval se k lodím? Ašer si zůstal na pobřeží, u svých přístavů hoví si. 18 Za­bulon je lid, jenž po­hrdá smrtí, Neftalí na bo­jiště vy­razil! 19 Přiš­li králové, bojovali, bojovali teh­dy králové kanaánštív Taana­chu u megid­ské vody, stříbro za kořist však nemě­li. 20 Z nebe se do boje daly hvězdy, proti Sise­rovi válči­ly ze svých drah. 21 Kíšon­ský po­tok ty krále smetl – valící se proud po­toka Kíšonu. Šíje silných pošlapej! 22 Jaký du­sot kopyt koní, prudký, prudký hřeb­ců trysk! 23 „Pro­k­lej­te Meroz,“ praví an­děl Hospodinův, „jeho obyva­te­le vy­dej­te prokletí, za to, že ne­přiš­li na po­moc Hospodinu, na po­moc Hos­po­di­nu pro­ti udatným!“ 24 Požeh­naná mezi žena­mi buď Jael, manželka Kenij­ce Chebera, požehnaná buď mezi žena­mi ve stanech! 25 Požádal o vo­du, dala mu mléko, ve vzácné číši při­nes­la smet­a­nu. 26 Le­vou ru­kou sáh­la po kolíku, pravicí po těžkém kladivu. Dala Sise­rovi ránu, roz­bi­la hlavu, spánky skrz na­skrz pro­bi­la. 27 K no­hám jí kle­sl, sva­lil se a ležel, k no­hám jí kle­sl, sva­lil se, tam, kde kle­sl, sva­lil se za­vražděn. 28 Za oknem vy­hlíží matka Siserova, za okenní mříží naříká: Proč už tak dlouho jeho vůz nejede? Proč se zvuk jeho vozů tak dlouho zdržuje? 29 Od­po­vídají její nej­mou­dřejší kněžnyto, co si sama opa­kuje doko­la: 30 Jis­tě jdou po kořisti, jis­tě se dělí, jedna dvě žen­ské pro každého hrdinu! Barevné látky – kořist pro Siseru, kořist ba­revných lá­tek, samá výšivka, jedna dvě vy­šívané látkyco kořist na má ra­me­na. 31 Tak­to ať, Hos­po­di­ne, zhyne­každý, kdo je tvůj nepřítel! Ti, kdo tě mi­lu­jí, ať jsou však jako slunce, když vy­chází v síle své! Země pak mě­la mír čtyřicet let.