Bible21 › Soudců › 9

Soudců

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Abimelech1 Je­rub-baalův syn Abi­me­lech přišel byd­let k bra­trům své matky v Še­che­mu a ře­kl jim i ce­lé­mu příbu­zen­stvu své matky: 2 „Ze­ptej­te se še­chem­ských měšťanů: ‚Co je pro vás lepší – aby vám vládlo všech se­dm­desát Je­rub-baalových synů, nebo aby vám vlá­dl je­den muž?‘ Pa­ma­tuj­te, že jsem vaše krev a tělo.“ 3 Bratři jeho matky to všech­no o něm po­vědě­li še­chem­ským měšťanům a ti se přiklo­ni­li k Abi­me­le­chovi. „Je to pře­ce náš příbuzný,“ říka­li si. 4 Dali mu 70 še­ke­lů stříb­ra z Baal-be­ri­tova chrá­mu a Abi­me­lech si za ně najal niče­my a dob­ro­druhy, kteří mu děla­li do­pro­vod. 5 Pak ode­šel do domu svého otce v Ofře a na jednom ka­meni tam po­vraž­dil svých se­dm­desát ne­vlastních bra­trů, synů Je­rub-baalových. Nejmladší syn Je­rub-baalův Jo­tam ale přežil, pro­tože se schoval. 6 Všich­ni měšťané Še­che­mu i všich­ni z Bet-mila se po­tom shro­máž­di­li a šli k dubu u še­chem­ského slou­pu, kde Abi­me­le­cha pro­hlási­li za krále. 7 Když se to do­zvěděl Jo­tam, vy­stou­pil na vr­chol hory Ge­ri­zim a od­tud na ně hla­si­tě vo­lal: „S­lyš­te mě, še­chemští měšťané! A vás ať slyší Bůh! 8 Jednou se stro­my roz­hod­lykrále nad se­bou si stanovit. Řekly olivě: Kraluj nám! 9 Oliva řek­la: To snad mám­svůj olej přestat vydávat, kterým se Bůh i li­dé ctí, a jít kymácet se nad stro­my? 10 Řek­ly tedy stro­my fíku: Pojď ty, kraluj nám! 11 Fí­kovník ře­kl: To snad mám­své plo­dy přestat vydávat, jež vy­ni­kají v sladkosti, a jít kymácet se nad stro­my? 12 Řek­ly tedy stro­my révě: Pojď ty, kraluj nám! 13 Réva řek­la: To snad mám­své víno přestat vydávat, kterým se Bůh i li­dé veselí, a jít kymácet se nad stro­my? 14 Řek­ly tedy všech­ny stro­my trní: Pojď ty, kraluj nám! 15 Trní tenkrát řeklo stromům: Pokud mě vskutku od­daněurčí­te sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské ced­ry sežeh­ne! 16 Nuže, za­chova­li jste se od­daně a čestně, když jste Abi­me­le­cha uděla­li králem? Za­chova­li jste se dobře k Je­rub-baalovi a jeho do­mu? Za­chova­li jste se k ně­mu, jak si za­s­loužil? 17 Můj otec za vás bo­joval, na­sa­dil vlastní život, aby vás vy­svo­bo­dil z ru­kou Mi­dián­ců. 18 Vy jste ale dnes po­vsta­li pro­ti jeho do­mu, po­vraž­di­li jste se­dm­desát jeho synů na jednom ka­meni a králem nad Še­chem­ský­mi jste uděla­li Abi­me­le­cha, syna jeho děvečky – je to pře­ce váš příbuzný! 19 Pokud jste se dnes za­chova­li k Je­rub-baalovi a jeho domu od­daně a čestně, ra­duj­te se z Abi­me­le­cha a on ať se ra­duje z vás! 20 Ale pokud ne, pak ať z Abi­me­le­cha vy­šleh­ne oheň a sežeh­ne še­chem­ské měšťa­ny i Bet-mi­lo! Ať vy­šleh­ne oheň z Še­chem­ských i z Bet-mila a sežeh­ne Abimelecha!“ 21 Pak se dal Jo­tam na útěk. Uprchl před svým bra­t­rem Abi­me­le­chem do Be­e­ru a tam zůstal. 22 Abi­me­lech panoval nad Iz­rae­lem tři roky. 23 Bůh ale mezi Abi­me­le­cha a še­chem­ské měšťa­ny po­slal du­cha svá­ru, a Še­chemští Abi­me­le­cha zra­di­li. 24 To aby krutost spá­chaná na se­dm­desá­ti Je­rub-baalových synech byla po­mstě­na a je­jich krev do­padla na je­jich ne­vlastního bra­t­ra Abi­me­le­cha, který je po­vraž­dil, i na še­chem­ské měšťa­ny, kteří ho podpoři­li, aby za­bil své bra­t­ry. 25 Še­chemští mu na vr­chol­cích hor na­straži­li zálo­hy a ty přepa­daly každého, kdo ko­lem nich pro­cházel. Abi­me­lech se to však do­zvěděl. 26 Tenkrát se do Še­che­mu přis­těhoval jis­tý Gaal, syn Ebedův, se svý­mi bra­t­ry a še­chemští měšťané mu dali důvě­ru. 27 Vy­š­li na vi­nice, sklíze­li hroz­ny, šlapa­li je v lisu a slavi­li vi­no­braní. Přiš­li do chrá­mu svého bo­ha, jedli, pili a na­dáva­li na Abi­me­le­cha. 28 Gaal, syn Ebedův, vy­kři­koval: „Kdo je Abi­me­lech opro­ti Še­che­mu? Pro­č bychom mu slouži­li? Copak to není Je­rub-baalův syn? A Zeb­u­la tu má jako zástup­ce! Služ­te mužům Še­che­mova otce Cha­mo­ra. Pro­č bychom slouži­li Abi­me­le­chovi? 29 Kdybych tak já ve­lel to­muto li­du, hned bych se Abi­me­le­cha zbavil! Ře­kl bych mu: ‚A­bi­me­le­chu, sbírej si ar­má­du! Po­jď se bít!‘“ 30 Když se o těch­to řečech Gaa­la, syna Ebedova, do­zvěděl správ­ce měs­ta Zeb­ul, vzplanul hněvem. 31 Tajně po­slal k Abi­me­le­chovi po­s­ly se vzkazem: „Po­zor, do Še­che­mu přišel Gaal, syn Ebedův, se svý­mi bra­t­ry. Po­zor na ně, podněcují město pro­ti to­bě! 32 Pro­to se v noci se svým voj­s­kem vy­prav a ukryj se v po­lích do zálo­hy. 33 Brzy ráno za svítání za­útočíš na město. Až Gaal se svý­mi muži vy­razí pro­ti to­bě, naložíš s ním, jak bu­deš moci.“ 34 Abi­me­lech se tedy v noci se svým voj­s­kem vy­pravil a ukry­li se do zálo­hy pro­ti Še­che­mu ve čtyřech od­dílech. 35 Jakmi­le Gaal, syn Ebedův, vy­šel a za­stavil se ve vcho­du do městské brá­ny, zve­dl se Abi­me­lech se svý­mi muži ze zálo­hy. 36 Když je Gaal uvi­děl, ře­kl Zeb­ulovi: „­Podívej, z hře­benů hor se­stu­puje vojsko!“ Zebul mu ale od­po­věděl: „To ti jen hor­ské stí­ny připa­dají jako postavy.“ 37 Gaal však pokračoval: „­Podívej, z Tabur-ere­cu se­stu­puje voj­sko a další houf se blíží od Věš­te­ckého dubu!“ 38 Nato mu Zeb­ul ře­kl: „Kdepak jsou ty tvé řeči? Říkal jsi: ‚Kdo je Abi­me­lech, abychom mu sloužili?‘ Není to snad to voj­sko, které­mu ses vy­smíval? No tak, vzhů­ru, bo­juj s ním!“ 39 Gaal tedy vy­táhl v če­le Še­chem­ských, aby bo­joval s Abi­me­le­chem. 40 Abi­me­lech ho ale hnal až k městské bráně, a jak utíka­li, padlo mno­ho mrt­vých. 41 Abi­me­lech se pak vrá­til do Arumy a Zeb­ul vy­hnal Gaa­la a jeho bra­t­ry ze Še­che­mu. 42 Druhého dne Še­chemští vy­š­li do po­lí. Když se to do­zvěděl Abi­me­lech, 43 vzal své voj­sko, roz­dě­lil je na tři od­díly a ukryl do zálo­hy v po­lích. Když vi­děl, že li­dé oprav­du vy­cházejí z měs­ta, vy­razil pro­ti nim a po­bil je. 44 Za­tím­co Abi­me­lech se svým od­dílem vy­razil a ob­sa­dil vchod do městské brá­ny, zbývající dva od­díly přepadly všech­ny, kdo byli v po­lích, a po­bi­ly je. 45 Abi­me­lech útočil na město ce­lý den, až je do­byl. Lidi ve městě po­zabíjel, město po­bořil a po­sypal so­lí. 46 Jakmi­le o tom us­lyše­li měšťané v Še­chem­ské věži, uchý­li­li se všich­ni do pevnosti El-be­ri­tova chrá­mu. 47 Když se Abi­me­lech do­zvěděl, že jsou tam všich­ni po­hro­madě, 48 vy­stou­pil s ce­lým svým voj­s­kem na horu Cal­mon. Vzal se­ke­ru, use­kl ze stro­mu vě­tev, naložil si ji na ra­meno a ře­kl svým mužům: „Vi­dě­li jste, co dělám? Rych­le to udě­lej­te po mně!“ 49 Každý ve voj­s­ku tedy use­kl vě­tev a šli za Abi­me­le­chem. Ob­loži­li jimi pevnost a za­pá­li­li jim ji nad hlavou, takže všich­ni li­dé v Še­chem­ské věži za­hynu­li – na tisíc mužů a žen. 50 Po­tom Abi­me­lech táhl k Te­be­cu, ob­le­hl jej a do­byl. 51 Upro­střed měs­ta byla pevná věž, kam utek­li všich­ni muži a že­ny, všich­ni obyva­te­lé měs­ta. Za­vře­li za se­bou a vy­stou­pi­li na stře­chu věže. 52 Abi­me­lech šel až k věži a vzal ji útokem. Když se ale při­blížil ke vcho­du do věže, aby ji za­pá­lil, 53 nějaká že­na mu sho­di­la mlýn­ský ká­men na hlavu a roz­bi­la mu lebku. 54 Abi­me­lech k sobě rych­le za­vo­lal mlá­den­ce, který mu nosil zbroj: „Vy­tas meč a za­bij mě! Ať se o mně neříká: Že­na ho zabila!“ Zbrojnoš ho tedy pro­bo­dl a on zemřel. 55 Když Iz­rael­ci uvi­dě­li, že Abi­me­lech je mr­tev, vrá­ti­li se každý do­mů. 56 Tak Bůh Abi­me­le­chovi odpla­til zločin, který spá­chal na svém ot­ci, když po­vraž­dil svých se­dm­desát bra­trů. 57 Také všech­ny zloči­ny Še­chem­ských ob­rá­til Bůh na je­jich hlavy. Přišlo na ně zlořečení Jo­ta­ma, syna Je­rub-baalova.