Bible21 › Soudců › 17

Soudců

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Míkova svatyně1 V Efraim­ských horách byl je­den muž jménem Mí­kajáš. 2 Ten ře­kl své mat­ce: „Víš, jak ti někdo vzal těch je­denáct set še­ke­lů stříb­ra? Slyšel jsem, jak jsi kvů­li nim vy­s­lovi­la klet­bu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“ „Hospodin ti žeh­nej, můj synu!“ zvo­la­la jeho matka. 3 Jakmi­le jí těch je­denáct set stříbrných vrá­til, pro­hlási­la: „To stříbro slavnostně za­svěcu­ji Hos­po­di­nu za svého syna a ne­chám z něj od­lít modlu.“ 4 Po­té, co jí to stříbro vrá­til, vza­la jeho matka 200 še­ke­lů stříb­ra a dala je kovo­tep­ci, který z něj od­lil modlu. Tu pak měl Mí­kajáš v do­mě. 5 Ten­to muž, Míka, měl doma sva­ty­ni. Vy­ro­bil také efod a bůžky a po­věřil jedno­ho ze svých synů, aby mu dělal kněze. 6 Iz­rael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl. 7 V jud­ském Bet­lémě byl je­den mladý levi­ta, který byd­lel v Ju­dově ro­du. 8 Ten muž ale z jud­ského Bet­lé­ma ode­šel hledat si jiné místo k byd­lení. Přišel do Efraim­ských hor a do­putoval až k Mí­kovu do­mu. 9 „Odkud jdeš?“ ze­ptal se ho Míka. „Jsem levi­ta z jud­ského Bet­lé­ma. Hledám si místo k bydlení,“ on na to. 10 „Zůstaň u mě,“ ře­kl mu Míka. „Dě­lej mi otce a kněze za deset še­ke­lů stříb­ra ročně a k tomu ošacení a stravu.“ 11 A levi­ta u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako je­den z jeho synů. 12 Míka ho po­věřil, aby mu dělal kněze, a ten levi­tský mladík byd­lel v jeho do­mě. 13 Míka si říkal: „­Teď ke mně Hos­po­din urči­tě bude dob­ro­tivý – vž­dyť mám za kněze levitu!“